Střelba na psy

Televizní zpracování stejného období jako v Hotelu Rwanda. Tentokráte však z pohledu evropanů. Výprava je vzhledem k rozpočtu logicky horší a celé se to vlastně odehraje na pár lokacích. Herecky je to dosti průměrné a navíc postavy samotné jsou v zásadě dosti nezajímavé. Ani režijně to není žádný zázrak. Střelba na psy nedojme, ale rozhodně dokáže zaujmout, byť předpokládá, že o dubnových událostech roku 1994 ve Rwandě alespoň něco málo víte. Přes všechny výše zmíněné nevýhody, ale není tak "okázalá" jako mnohem známější (byť nesporně výtečný) Hotel Rwanda, což také může někomu sedět více. (09.04.2007)

Po Hotelu Rwanda a Shake hands with the devil je Střelba na psy třetím filmem, který jsem na téma rwandské občanské války viděl. A musím říct, že je z těchto tří nejslabší, ale v tomto případě to pořád znamená nadprůměrný počin. Tentokrát se jedná o katolickou školu, kde se ukrývá na 2500 uprchlíků, které stráží nepočetná jednotka belgických vojáků pod hlavičkou OSN a ku pomoci tu je i učitel v podání Hugha Dancyho a kněz, kterého ztvárnil výborný John Hurt. A pochopitelně i sem přicházejí z ústředí OSN nesmyslné povely, kdy představení zavírají oči před skutečnou situací. "Střelba" mě sice tolik nechytla za srdce, ale i tady se našla celá řada silných momentů jako třeba ten, kdy otec prosí vojáky o kulku pro své děti, aby nemusely umírat pod mačetami Hutuů. Při snímcích s touto tématikou se za nás Evropany vždy tak trochu stydím. 85% (12.05.2010)

O dění ve Rwandě kolem roku 1994 se toho natočilo celkem dost. Hotel Rwanda, Někdy v květnu... a taky tohle. Pokud jste viděli kterýkoli z nich, není v zásadě důvod koukat na ty další. Jedni černoši tu mačetama sekají jiné černochy. Modropřilbáci na to čučí a nedělají nic. Francouzi pošlou legii, ale jenom pro svoje občany. Ve všech filmech se trochu stereotypně vysvětluje, že jsou vlastně všichni stejní a tak trochu i naznačuje, že za to můžou bývalí kolonizátoři (což byli Belgičani). Tady se k tomu přidává i dost nudy, vcelku nezajímavé osobní příběhy a taky křečovitá snaha neukázat žádné opravdové násilí. Protože mám volnou chvilku, dovolím si sem dodat drobné doplnění, které se do filmů nějako nevešlo Tutsiové fakt ve Rwandě dřív vládli Hutům. Sousední země (Burundi) byla a je úplně vedená Tutsii. Ve Rwandě se nedošlo před rokem 94 k žádné demokracii a pluralitě, po převratu tam vládli Hutuové a do toho jela občanská válka s Tutsijskými miliicemi, které operovaly částečně z Konga. Ostatně, vraždění Tutsiů dost nástup těchhle milic urychlilo a nakoec celou Rwandu dobyli, (23.10.2020)

"...Noví kolonizátori potrebovali niekoho, kto by dohliadal na ich čajové a banánové plantáže. Pretože Tutsiovia boli vyšší, Belgičania ich považovali za nadradených a urobili z nich šéfov. Tutsiovia bohatli a z Hutuov vytvorili pracovné čaty. Belgičania Tutsiom hovorili: "Zbičuj Hutua, inak my zbičujeme teba."...."(citované z dokumentu The Last Just Man) O 70 rokov neskôr to všetko dospelo k vyvraždeniu jedného milióna Tutsiov sfanatizovanými Hutujmi. A OSN a Belgičania sa dlho len prizerali, presnejšie povedané dohliadali...80%. (23.05.2016)

Nejhorší je na filmu, že vše se tak stalo. Pozor, možný spoiler! Scéna, kdy prosí Roland (Steve Toussaint) belgického velitele jednotky OSN Charlese Delona o zastřelení dětí, protože smrt mačetou bolí. Snad ani nemusím dodávat, že je to emocionálně působivější, než naznačené explicitní násilí ve filmu. Byla to věru hrozná situace, pánové z OSN styďte se, opět jste selhali a neměli jste žádný pocit trapna? K čemu takové podivné konference OSN vlastně jsou? Klasický případ temné zbabělosti civilizovaného světa. Bez mučení přiznám, že jsem rád, že žiji v v naší krásné zemi a můžu se prostě těšit ze života. (25.09.2011)