Střelba na psy

Já nějak tu Rwandu nedokážu přenést přes srdce a vlastně každý film, který jsem o ní viděl, hodnotím pěti hvězdičkami. Opět je to velmi neveselá záležitost, tentokrát z církevní školy (ano, zadostiučinění proti víře se dostavilo i tady), která podle očekávání nedopadla dobře. Další z řady příšerných brutalit. 90% (22.08.2017)

Televizní zpracování stejného období jako v Hotelu Rwanda. Tentokráte však z pohledu evropanů. Výprava je vzhledem k rozpočtu logicky horší a celé se to vlastně odehraje na pár lokacích. Herecky je to dosti průměrné a navíc postavy samotné jsou v zásadě dosti nezajímavé. Ani režijně to není žádný zázrak. Střelba na psy nedojme, ale rozhodně dokáže zaujmout, byť předpokládá, že o dubnových událostech roku 1994 ve Rwandě alespoň něco málo víte. Přes všechny výše zmíněné nevýhody, ale není tak "okázalá" jako mnohem známější (byť nesporně výtečný) Hotel Rwanda, což také může někomu sedět více. (09.04.2007)

Pokiaľ vo filme Hotel Rwanda opisovali udalosti počas genocídy v Rwande podľa skutočnej udalosti, aj keď to kvôli atraktivite, či cenzúre upravili, či očačkali, tak to bol výborný film a hlavne dôveryhodný (ta dôveryhodnosť je aj tak relatívna). Žiaľ v tomto filme okrem iného si dali tu prácu propagovať pedofilnohomosexuálnu organizáciu, ktorá nejedenkrát v minulosti sama páchala genocídy (okrem iného aj zneužívanie nielen detí a nielen sexuálne). Rozhodne som nemal po pozretí taký dobrý dojem ako po filme Hotel Rwanda. Pri pozeraní a počúvaní pánbičkárskych vymývačok mozgu mám podobné pocity ako keby som bol v sanatóriu, kde chodia ľudia s nevyliečiteľnými chorobami dožiť a mal by som sa na nich pozerať okamihy pred smrťou ako trpia a choroba ich požiara za živa. (25.03.2016)

Takže ještě jednou - Hotel Rwanda je podle mě jeden z nejpřeceňovanějších filmů poslední doby, považuji ho za hollywoodské divadélko parazitující na příšernostech rwandské genocidy. Proto přes všechny technické chyby tleskám "Shooting Dogs", filmu přirozenému a syrovému. Co víc - technická jednoduchost a kompaktnost mi připadaly mnohem výstižnější, než rozmach H.R., kde mi vlastně vadilo všechno od uměle roztřesených záběrů, přes syntetickou hudbu, po práci maskérů, kteří zcela evidentně nikdy neviděli tvář skutečné smrti. V Shooting Dogs je celý masakr samozřejmě také tlumen, aby se polovina hlediště nepozvracela ještě před závěrečnými titulky, jinak šli ale tvůrci až na kost, některé scény a masky jsou - na rozdíl od nechutně uhlazené Rwandy - hrůzně realistické. Samozřejmě ale nejde jen o fyzické násilí - snímek mnohem lépe než zmíněný Hotel dokázal předat pocit bezmoci, paniku, chaos a naprostou nahodilost a cynismus, s jakým si smrt nachází jedince v obrovském davu trpících. Trochu mi vadil náboženský prvek, ale stejně - prozatím je to snímek, který rwandský masakr představil nejlépe a nejvěrohodněji. (28.07.2009)

"...Noví kolonizátori potrebovali niekoho, kto by dohliadal na ich čajové a banánové plantáže. Pretože Tutsiovia boli vyšší, Belgičania ich považovali za nadradených a urobili z nich šéfov. Tutsiovia bohatli a z Hutuov vytvorili pracovné čaty. Belgičania Tutsiom hovorili: "Zbičuj Hutua, inak my zbičujeme teba."...."(citované z dokumentu The Last Just Man) O 70 rokov neskôr to všetko dospelo k vyvraždeniu jedného milióna Tutsiov sfanatizovanými Hutujmi. A OSN a Belgičania sa dlho len prizerali, presnejšie povedané dohliadali...80%. (23.05.2016)