Shake Hands with the Devil

Každý tento film porovnáva s filmom Hotel Rwanda a ja samozrejme súhlasím, hlavne čo sa prostredia týka. Poňatím a pointovo mi to ale skôr pasuje k snímku Warrior (1999). V oboch prípadoch máme možnosť sledovať bezbrehú nenávisť a zabíjanie, v oboch prípadoch sledujeme iba nečinné prizeranie sa OSN na toto besnenie. Je to hlúposť, nekonečná arogancia alebo nebotyčné ego prísť na myšlienku, že tam kde kraľuje nevraživosť až do morku kostí, kde sa snaží jeden toho druhého úplne vyhladiť, stačí iba prítomnosť pár vojačikov s modrými baretkami kvázi bez zbraní? To si vážne kompetentní mysleli, že im stačí iba pred nevraživými skupinami zamávať čapičkami a všade nastane mier? Mier sa medzi hlupákmi a tam kde vládne nenávisť bez zbrane robiť nedá, to predsa chápe už aj malé dieťa. Ako tam správne poznamenala jedna žena: ".... a na čo tu vlastne ste, keď nemôžete použiť zbrane?" S tým súvisí otázka, bol tam Romeo Dallaire na niečí rozkaz alebo tam išiel dobrovoľne? Pokiaľ na rozkaz tak ho môžeme iba poľutovať, pokiaľ dobrovoľne tak nezostáva nič iné iba konštatovať, že je to len jeden veľký hlupák. Snáď platí to prvé. 85/100 (26.08.2015)

Zaslouží si vůbec lidstvo žít na této planetě? Ať už nahlédneme do kteréhokoliv desetiletí různých staletí, vždy najdeme válečné konflikty, při nichž z nejrůznějších lidských rozmarů umírali nevinní lidé. Na konci 20. století, na počátku 21. století, stále se lidé zabijí a nedovedou si říct prostou větu: "Vždyť jsme všichni lidé!" Nevím, kdo řekl, že život má největší cenu tehdy, je-li prožitý v míru...Každopádně je to moudro, kterým se nedokážeme řídit. -- Sakra, to se ale opakuji! Přesně tohle jsem psal už u filmu Hotel Rwanda! Po krátkém rozmyslu dávám i tomuto počinu 5*, protože nad otázkou, kde se v lidech bere taková zrůdnost, nepřestává rozum stát a při každém naturalisticky zpracovaném snímku na základě skutečné události znovu vyvstává na mysl. Obdivuhodný výkon Roy Dupuise v roli Dallaira, obdivuhodná to postava dějin. Některé scény (most s mrtvolami, kostel plný těl, uklouznutí na kaluži krve,...) zůstanou v divákovi dlouho. (30.01.2014)

Pohled na rwandskou genocidu tentokrát přímo očima generála Dallaira, velitele tamějších "mírových" vojsk OSN. Na rozdíl od ostatních filmů o Rwandě se autobiografický pohled na tragédii tolik nezaměřuje na masakry Tutsiů a mírumilovných Hutuů, ale přímo na situaci a pocity kanadského generála krok za krokem. Po zákazu zasahovat do vraždění nevinných, který mu udělilo jeho velitelství a vedení OSN, byl vlastně jen bezmocnou loutkou. Zklamal tisíce místních, kteří doufali v jeho pomoc a věřili mu. Přesto se pokusil vzdorovat. Vnímavý divák zde uvidí špinavou mezinárodní (?) politiku zcela zblízka. (12.08.2012)

Shake hands with the Devil staví na dvou základních kamenech. Tím prvním je vynikající Roy Dupuis, který z plátna nesleze dobrých 95% filmu a tím druhým je téma občanské války mezi Hutuy a Tutsii, které nebylo zfilmováno poprvé. Zatímco Hotel Rwanda tlačil na emoce skrz rodinu Dona Cheadla a masakrování Tutsiů po tisících, tento snímek klade velký důraz na smutnou roli „vojáků“ v misi UNAMIR, kteří sehráli dost nešťastnou a nezáviděníhodnou úlohu, kdy museli v podstatě jen přihlížet genocidě. Morální dilema, zda se zachovat tak jak velí čest, nebo jak velí nadřízený, je zde ztělesněno v postavě kanadského generála Dallaireho. Největší a možná i jedinou slabinou filmu je nevýrazná režie. (02.11.2013)

To byla síla! Vedle tohoto filmu se jeví Hotel Rwanda jako béčková impotentní krávovinka. Přesně takhle vostrý to tehdá muselo být, zde jsem věřil naprosto každému záběru. Výborně zvolení herci, skvělá naléhavá hudba a skutečný příběh o rwandské genocidě, který by neměl být zapomenut. Ač je na plátně hromada postav / herců, tak se v tom dá relativně dobře orientovat, což je další z moha pozitiv. Tenhle film je jednoduše zatraceně dobrej a je mi ctí, že můžu svými 5 hvězdičkami přispět k tomu, aby se v topce ještě nějakou dobu udržel. (16.12.2012)