Shake Hands with the Devil

Mierne ma škrie, že si autor nechal natočil film podľa seba, síce slobodne, no je to dosť neobjektívne a ako je to pravdivé, to nezistíme. Môžem preto hodnotiť len to, ako to na mňa pôsobilo, ako sa mi to zdalo hodnoverné a metódy, ktoré tam použili. To hodnotím na výbornú a film rozhodne odporúčam pozrieť ako doplnok známemu filmu Hotel Rwanda. Predsa aj ide o jeho svedomie, tak dúfam, že sa to snažil podať, čo najdôveryhodnejšie, bez zamlčovania, prekrúcania alebo klamania. Nuž svet je jeden veľký biznis v súčasnosti a platilo to aj vtedy, išlo len o záujmy a preto uprednostnili boje proti Srbom vo vojne v bývalej Juhoslávii, vlastne ani tam mierové sily, ak sa tak dajú označiť, nezasiahli, kde a kedy mali, naopak to urobili niekedy kedy nemali a tu to tak bolo tiež. Reálne zlyhanie, možno cielené, čo sa týka OSN a NATO tam, či tu alebo aj inde sú proste skutočnosti, na ktoré by sa nemalo zabúdať, lebo to stálo životy mnohých ľudí. Z filmu som necítil nijaké nadržiavanie, naopak som z toho pociťoval umeleckejšie dielo s výrazným citovým podtextom, ktorý rozhodne nevydieral, ale ukázal holú pravdu, aké sme zvery bez ohľadu na pokožku, či niečo iné. Zlé je, že sa to stále deje, dokonca aj tie masové vraždy v kostoloch, dnes sa to objavuje najmä v prevažne moslimských krajinách. Tento vraj nízkorozpočtový snímok musím pochváliť, proste splnil úlohu, zasiahol ma tým a nezostáva mi nič iné, než veriť, že to tak bolo. Keďže úplná objektivita podľa mňa neexistuje, môžme sa jej iba priblížiť, ale nikdy sa nesmieme vzdať robiť veci, čo najpresnejšie a najdokonalejšie, tak to nemienim karhať, ja to naopak odporúčam. (10.07.2013)

Vynikající válečný drama, fascinující výpověď generála Dallaira, nekompromisní kritika fatálního selhání OSN. Shake Hands with the Devil jde oproti Hotelu Rwanda daleko víc do hloubky samotnýho konfliktu a přináší tak ještě víc znepokojující pohled na rwandskou genocidu, přitom je však neustále objektivní a vyhíbá se zbytečnýmu sentimentu. Napětí, nejistota a strach tu jsou cítit téměř v každý scéně a film vás tak nenechá ani na okamžik vydechnout. Neschopnost vedení OSN a alibismus západního světa se táhne od začátku až do konce, nejvíc jsou ale vidět při scéně, kdy je mírová jednotka rebelama donucená složit zbraně a bez možnosti jakýhokoli zásahu sledovat počátek genocidy. Západ tak do značný míry nese zodpovědnost za tisíce životů, který měl a mohl zachránit, sebeobviňování generála Dallaira není vzhledem k jeho omezenejm možnostem na místě. Co se týče samotnýho filmu, Roger Spottiswoode zprostředkoval světu rwandskou tragédii víc než dobře a stejně tak Roy Dupuis je v roli generála Dallaira velmi přesvědčivej a dokázal na plátno přenést jeho lidskost, odvahu a odhodlání. Filmu v podstatě nemám co vytknout, pro mě osobně je velmi příjemným překvapením a jedním z nejlepších novodobejch válečnejch kousků. Z dvojice nejznámějších filmů o rwandský genocidě rozhodně číslo jedna. (18.04.2011)

Výhodou nedostatku času je, že si člověk pečlivěji vybírá, nač se bude koukat. Díky tomu jsem objevila tenhle nepříliš známý klenot, který u nás bůh ví proč nikdy nevysílali a který může směle zaujmout místo po boku ceněného Hotelu Rwanda. Téma je totožné, úhel odlišný, zděšení nad tím, co jsou lidi (nejen místní milice, ale i kapitální hovada v OSN) schopní dělat, úplně stejné. "Když se člověk dopustí hříchu, učiní pokání a všechno je odpuštěno. Když selže, je po všem, jako by se zavřely velké ocelové dveře." Chápu, proč se tak generál Dallair cítí, bez ohledu na to, že je hlavně jeho zásluhou, že umřelo alespoň o pár lidí míň. A i to se při takhle šíleným masakru počítá. Dupuis válí, hudba (a Rwanda) je tak překrásná, až se to snad v tomhle případě ani nesluší. Neskutečná síla... (08.11.2010)

Pohled na rwandskou genocidu tentokrát přímo očima generála Dallaira, velitele tamějších "mírových" vojsk OSN. Na rozdíl od ostatních filmů o Rwandě se autobiografický pohled na tragédii tolik nezaměřuje na masakry Tutsiů a mírumilovných Hutuů, ale přímo na situaci a pocity kanadského generála krok za krokem. Po zákazu zasahovat do vraždění nevinných, který mu udělilo jeho velitelství a vedení OSN, byl vlastně jen bezmocnou loutkou. Zklamal tisíce místních, kteří doufali v jeho pomoc a věřili mu. Přesto se pokusil vzdorovat. Vnímavý divák zde uvidí špinavou mezinárodní (?) politiku zcela zblízka. (12.08.2012)

Pro mě ne tak silné jako Hotel Rwanda, přesto neskutečně působivé a nabízející trošku jiný pohled, více vojenský a syrový než jeho civilnější předchůdce. Film o selhání lidí, kteří měli tu moc s tím něco udělat, jenže koho by zajímala malá země v Africe. Roy Dupuis v roli zpovídajícího se generála Romea Dallaira je skvělý. Již podruhé mě v biografickém příběhu uchvátil (Maurice Richard) a pokud se objeví v nějaké další určitě nebudu váhat, protože je zárukou kvality. (16.07.2013)