Shake Hands with the Devil

Zaslouží si vůbec lidstvo žít na této planetě? Ať už nahlédneme do kteréhokoliv desetiletí různých staletí, vždy najdeme válečné konflikty, při nichž z nejrůznějších lidských rozmarů umírali nevinní lidé. Na konci 20. století, na počátku 21. století, stále se lidé zabijí a nedovedou si říct prostou větu: "Vždyť jsme všichni lidé!" Nevím, kdo řekl, že život má největší cenu tehdy, je-li prožitý v míru...Každopádně je to moudro, kterým se nedokážeme řídit. -- Sakra, to se ale opakuji! Přesně tohle jsem psal už u filmu Hotel Rwanda! Po krátkém rozmyslu dávám i tomuto počinu 5*, protože nad otázkou, kde se v lidech bere taková zrůdnost, nepřestává rozum stát a při každém naturalisticky zpracovaném snímku na základě skutečné události znovu vyvstává na mysl. Obdivuhodný výkon Roy Dupuise v roli Dallaira, obdivuhodná to postava dějin. Některé scény (most s mrtvolami, kostel plný těl, uklouznutí na kaluži krve,...) zůstanou v divákovi dlouho. (30.01.2014)

Všechno vystihla zoufalá žena, hledající u generála Dallaira pomoc: "Vy nemáte zbraně? A k čemu tady jste?" Hotel Rwanda byl výborně zpracovaný, ale tohle na mě zapůsobilo mnohem silněji a třeba scéna odklízení mrtvých ze silnice se mi zaryla hluboko do paměti. Roy Dupuis byl fantastický a zaslouží si absolutorium, ale kdo si zaslouží největší obdiv je skutečný generál Dallaire a jeho tým, kteří dokázali téměř nemožné. 95% (26.04.2010)

Výpověď kanadského generálporučíka Dallaira, který byl součástí OSN jednotek ve Rwandě v 90. letech a zažil genocidu mezi kmeny Tutsiu a Hutu ( jako u nás Češi a Slováci ). Film je natočen hlavně jako svědectví a upozornění na masakry ve válce. Masakry, které se něměly nikdy stát. Popravy mačetami, znásilňování, zabíjení dětí, vláda lidu. Svět to ale nezajímalo a nechtěl se do toho míchat. (12.12.2010)

Výborná spolupráca TV formátu s výkonom hlavného predstaviteľa! Obrazy majú dokumentárny nádych a možno by pôsobili odťažito, tento pocit sa však nemá ako dostaviť, pretože sme od prvej scény naplno účastní hlbokej osobnej tragédie hlavnej postavy. Potom už naozaj stačí vidieť výsledok masakrov, nie ich priebeh, aby to na diváka naplno doľahlo a gniavilo ho až na mieru únosnosti. Tie popravy sú ostatne veľakrát podávané akoby z pohľadu prítomných postáv (takže kto normálny by sa na niečo také šiel pozerať zblízka?!). Veľmi, veľmi autentické a pravdivé, veľmi dobrá práca s tempom aj gradáciou vo všetkých rovinách. Za najstrašnejšiu (a svojim spôsobom najcharakteristickejšiu i najdôležitejšiu) scénu považujem popravu premiérky a jej rodiny (pritom "nič" - "len" záber na páliace hlavne). Od tohto momentu je jasné, že tu (za výdatného prispenia skurvenej OSN) bolo vypustené obludné, nezvládnuteľné zlo a že sú bez šance životy či duše všetkých, čo sa tam práve priplietli. Hotel Rwanda cukríček! (09.02.2021)

Snímek, kterému by pomohlo, kdyby byl ještě o malý ždibíček méně melodramatický (a to už takhle si odpouští podobné citové výlevy, které mi v Hotelu Rwanda vadily) a kdyby Roy Dupius, jinak zajímavý a velmi charismatický herec, zvládal šok tak dobře, jako ostatní emoce. Jinak ale nemám, co vytknout. Civilně a věcně pojatý příběh muže, který měl obě ruce svázané (a k tomu prázdný zásobník) a přesto dokázal mnohé. Jen ne se s celou věcí smířit. (08.02.2017)