Kouzelný most

Krátkometrážní filmy já můžu, protože většinou koncentrují svou myšlenku do jednoduchých a účelných výpovědí, které tak maximalizují svou hodnotu. Proto se takové filmy zbytečně nevykecávají a táhnou přímo na branku, tedy diváka, s jasným cílem: Zaujmout. V případě Kouzelného mostu bylo vše splněno beze zbytku, musím uznat dobrou práci s obrazem a s představitelkou Hanky, Honza už byl na první pohled topornější, ačkoliv to mohl být stejně tak záměr. Pointa originální, hudba skvělá, stylizace neméně dobrá, protože Praha už dlouho nebyla krásnější. Závěrem přeju hodně štěstí tvůrcům a těším se na celovečerák! (15.10.2008)

Odehrávající se na mostě, po kterém jsem šla, s různými chlapci, více než tisíckrát, připadala mi tahle hravá poetika s kunderovskou atmosférou /hlavní hrdinka je femme fatale ze šedesátých let podobna hereckým projevem i zjevem/ naprosto nečeská, teskná, humorná, civilní a přitom bytostně univerzální, nevyhýbající se ani oněm trapným momentům. Rozverné využití památníku na Újezdu, sekvence na mostě jak z kostela v Lásce nebeské, batohová symbolika nerovného vztahu. Doporučuji především těm, kteří v českou tvorbu ztratili naději a spřízněným duším, jimž se líbí linklaterovské combo Before S/S. 12 minut, dvanáctistrunná emoční kytara.Nadějné. (18.08.2008)

Na natažené dlani, hřejivá žluť okvětí růže mění se v chladně bílé lilium zimní noci. A v sevřené pěsti, ve vší moci, karmínově rudá uvadá v černo-černý tyl sešlé oblohy. Černobílá stylistika nadmíru sedí, především krátkometrážním filmům a dává neotřelý ráz jejich výpovědi, žánrově jakékoliv. První minuty Kouzelného mostu mi svým rázem připomněly některé úvody bývalo-režimních televizních adaptací (v tom dobrém) a po celých těch cca 12 minut mě mile překvapovala neformální, však velmi profesionální kamera, plynulý střih jenž neotupuje dějový spád a dobré nazvučení. Zvlášť záběr na poletující racky vykouzlil spokojeného úsměvu a celý scénář, který se ku potěše vyhnul romantickým klišé (neřkuli kýčům) navíc vyprodukoval i docela příjemnou pointu. Nevim, jestli je to jen můj dojem, nebo sem se možná předávkoval šunkoflekama k obědu, ale Hana Baroňová mi v některých záběrech (especialy do očí) neustále připomínala tu křehkou Francouzku Andrey Tautou. Jisté rezervy (čistě sám za sebe) vidím v dialozích a volil bych možná i jiný hudební doprovod na úvod i závěr, ale dosti rejpinkgu. Každopádně výměny neuchopitelných citů a pocitů prostřednictvím neverbální komunikace (odkaz "prosté" niterné lidskosti) a již zmíněná nenucenost dělají z tohohle kraťasu celkově příjemnou, pohodovou podívanou. [7/10] (09.08.2008)

Jednou v noci se scenárista probudil a měl v hlavě geniální nápad, hned si ho napsal, aby ho ráno nezapomněl. Když se ráno probudil, bylo na něm napsáno - láska a krev. Na krev sice u Kouzelného mostu nedošlo, ale myslím, že být o nějakou minutu delší, Honza by se pustil do toho frajírka. Příště by mistr Klobouček mohl natočit mě, jak jedu tramvají do školy, to byste nevěřili, co se mi kolikrát stane... (03.06.2009)

z jedný strany dobrý...je vidět, že Chramosta umí točit ( jsou tam některý formální věci, který se mi nelíbí - subjek´táky např., ale narozdíl od Víly je to daleko míň manýristický - už jen dík tý černobílý...ale i tak by mi vůbec nechyběl ten měkej filtr )...ale na druhou stranu - kdosi tady na csfd napsal, že autor bude mít problém, protože točí hezké poetické filmy...pominu, že tahle kategorie mi přijde jako trochu papundeklový, bezpohlavní přežitek.... hezké poetické filmy se ale dají točit i bez toho, aby byly literárně toporné a kýčovité...z hlediska hereckých výkonů, dialogů i výstavby situací... umisťování deziluzivních point to moc nevytrhne... přijde mi, že autor by ve světě kouzelných slepců a hejn kroužících racků spočinul velice rád... (15.01.2012)