Vítejte v Sarajevu

Řekněme si to na rovinu.. Není to zrovna nějaká filmová bomba, ale cesty štábů zahraničních zpravodajů emočně určitě zasáhnou ta správná místa. Nepředvídatelný experimentátor se žánry Michael Winterbottom zajímavě pracuje s herci (mnohdy vyžaduje improvizaci, což autenticitu vyprávění ještě umocňuje) i rád mění lokace a uplatňuje odzkoušenou pseudodokumentární metodu, kdy balancuje mezi hranami fikce a reality. Jeho válečné drama užívá těkavé kamery, která málokdy uhne před zkrvaveným tělem nebo tragickým lidským osudem. Britský tvůrce navíc sází na autentické prostředí. Nejednoho diváka pak zaujme příběh bosenské dívky Emiry, který konečně přináší i ucelenější děj. Toho bylo popravdě do té doby pohříchu málo, ačkoliv lidské tragédie dokážou dokonale zaměstnat smysly diváka. Atmosférické drama se skvělými herci (Dillane, Harrelson, Tomei, včetně jugoslávských neherců)!! Podobně laděné filmy mám rád, nicméně pracovitý Winterbottom zřejmě nikdy nebude můj úplný šálek kávy. (14.02.2010)

Veľmi náročný film, ktorý nám trochu poodhaľuje život vo vojnovom Sarajeve z obdobia niekedy pred rokom 1997. Film vnímam silno aj v súvislosti s tým, že som v Sarajeve bol v roku 2005, stopy vojny tam ešte stále boli, no ľudia boli evidentne radi, že sa to skončilo. Welcome to Sarajevo je silné aj pre to, že sa natáčalo bezprostredne po skončení vojny priamo v tom meste a tak nádych dokumentárna nie je iba mylnou domnienkou - kulisy nie sú filmové ale kruto skutočné. Highlit filmu je absolútny záver a Koncert za mir si zaradím medzi svoje najlepšie filmové skladby. Silné, veľmi silné 4* (02.09.2008)

Západní pohled na válku v Jugoslávii nedopadl nejhůře, bohužel však se srovnáním se samotným balkánským filmovým ohlédnutím na tuto strašlivou lidskou a politickou tragedii prohrává na celé čáře. Film Vítejte v Sarajevu je až přespříliš natočen právě oním západním (americký) stylem, což je mu místy ubíra na autentičnosti filmů Před deštěm, či Země nikoho. I přesto, spolu s Harisonovy květy, je to pohled zajímavý a výmluvný. (05.09.2007)

Úvodem, nelze neocenit netradiční formu, Vítejte v Sarajevu je snímkem zpola dokumentárním, zpola hraným, a už tím se vymyká ostatní produkci a už tím si říká o divákovu pozornost. Je tohle formální ozvláštnění v tomto konkrétním případě pouhá manýra? Neřekl bych, vypadá to, že tvůrci měli reálné záběry z válečného Sarajeva, a k těm inscenovali (tj. natočili) podmínky jejich vzniku (což mně zní hodně osobitě, průkopnický), vlastním tématem filmu se tak stávají podmínky práce válečných reportérů. Nejsilnější je film: a) v odsudku tzv. kolektivního Západě (země EU a USA), čímž mě připomněl reportážní knihu Jana Urbana Všem sráčům navzdory, b) a ve vystižení bezmoci novinářů. K bodu a) samozřejmě netuším, zda bych byl v l. 92-95 zástancem bombardování Bělehradu (bezprostředně po vpádu Ruska na Ukrajinu jsem si vnitřně říkal, že Západ by měl zdrženlivý, že by neměl vojenský zasáhnout - třeba v podobě vyhlášení bezletové zóny -, jevilo se mi to tehdy jako vyhlášení 3. sv. války jinými prostředky; tím, že tam ta bohužel válka stále trvá, tak je pro mě stále nemožné si tento postoj kriticky vyhodnotit...), ale to blábolení, spoiler že tu Západ není od toho, aby každého zachraňoval, že Sarajevo není v současnosti nejhorším místem k životu, že je až čtrnácté (wtf?!), ta neochota evakuovat jeden jediný sirotčinec spoiler, to se mi fakt poslouchalo těžce! Že zatím zním celkem nadšeně, tak proč pouze za 3*? Z dvojího důvodu: 1) Převodem z jednoho média (resp. dvou - televizní a novinová reportáž) do druhého ta látka ztrácí náboj. Číst si spoiler reportáž muže, který zachránil děvčátko ze sarajevského sirotčince tím, že se ji rozhodl adaptovat, číst si o průběhu této záchranné operace spoiler, tak automaticky volám: dejte mu Pulitzera! Když ale totéž vidím zpracováno filmově, tak Oscara nežádám. Proč? Má hypotéza zní, že za to zřejmě můžu to zprostředkování. 2) Používat autentické válečné záběry (kór když nejste jejich autory; nechce křivdit, třeba u toho Winterbottom byl) mně vždy přišlo dost laciné, že si tvůrce tímto dost zjednodušuje práci - kdo by se nerozhořčil (či nedojal) nad záběry rozstřílených civilistů? Opět nikomu nechci křivdit, ale i při nejlepších možných úmyslech (ukázat světu tu hrůzu) se vždy horko těžko zbavuju podezření, že se někdo snaží manipulovat mými emocemi. Nadto poslední dobou přemýšlím, jestli tyhle záběry, když jsou prostě vsázeny do jiného kontextu a jsou něčemu prostředkem (třeba tomu natočit co nejautentičtější film o válce v Bosně), paradoxně neotupují diváckou citlivost, jestli nepřenášejí jen obraz zbavený děsu a bolesti, pouhý němý výkřik? 65 % (23.08.2024)

Vyborny film o masakrach a hrozach juhoslovanskych vojen, ktore vypukli po roku 1989. Sarajevo - to bolo najdlhsie obliehane mesto v Europe, ani Leningrad ani Stalingard, ne, ne. Obliehanie Sarajeva trvalo v case cca 2. 4. 1992 - 2/1996. Autenticke, surova atmosfera, vyborna rezia Michela Winterbottoma a vyborne dialogy - to su nesporne plusy filmu : 89 % (28.07.2015)