Sedm mečů

Tsui Hark se bohužel nedokázal vzpamatovat ze své režisérské dovolené, která trvala pár let a ambiciózním "remakem" Sedmi statečných dokázal, že mu jaksi ujel vlak. Sedm mečů má tempo, kterému by se posmíval i hlemýžď, ale když se opovážíte mrknout, možná o něco přijdete! Hark zkrátka i v dvou a půl hodinové stopáži (původně měl snímek trvat čtyři hodiny, předloha je obrovská bichle, dalo by se podle ní natočit deset filmů) využívá dost ostré odbočky a zkratky, takže po hodině budete otupělí, aniž byste poznali jakoukoliv z postav, prostě jen víte, že jsou to machři a chtějí pomoct vesničanům. Kéž by alespoň to machrování během akčních scén bylo přesvědčivé, ale Hark jako by ztratil cit pro rytmus střihu a své pověstné kamerové nájezdy... z filmu se postupně vytratí jakýkoliv náznak výjimečnosti. Jediný kdo z toho vyjde s hrdým štítem je Donnie Yen, který si vydupal vynikající akční scénu v úzké uličce a jehož postava se dočkala nějakého uzavření. Všichni ostatní jsou jen matnými šachovými figurkami v mimořádně nudné a dlouhé partii. Dokoukal jsem to jen z úcty k režisérovi. Podruhé už se ale mučit nenechám. (5/10) (26.07.2006)

Problém Siedmych Mečov je jendoznačne príbeh, ktorý zbytočne zložito štrukturovnaý, únavne podávaný a miesto toho, aby film gradoval, tak sa vleče a uspáva. V konečnom dôsledku je to škoda, už vzhľadom na bojové scény (z vrcholným momentom v úzkej uličke), ktoré sú na špičkovej úrovni a vyslovenie potrebujú rýchlejšie odsýpanie omáčky naokolo. Komu wuxia čoby len trochu vonia, bude pri nich chrochtať blahom. (28.06.2006)

Filmová legenda natočená v podobnom duchu ako Klan lietajúcich dýk, Hrdina či Tyger a Drak. Už po prvých scénach vám bude jasné, na čom bude film stavať. Bojové scény, pri ktorých lietajú odseknuté ruky, nohy, hlavy a ine časti tiel. Šermiarske scény sú dokonalo prevedené a záverečný a vrcholový súboj vyráža dych nielen svojím prevedení, ale i prostredím v ktorom sa odohráva (úzka ulička). Obrovská slabina filmu je v strihu. Práve necitlivý prístup k tejto časti filmárskeho umenia bol dôvod, že som sa niekedy v strede filmu stratil a dlho som sa vracal späť do deja. Čo ma priviedlo k druhej veľkej slabine, príbehu. Príbeh je veľmi komplikovaný a dlho sa nič nedeje. Vo filme sú vypichnuté absolútne nepodstatné časti na úkor tích, ktoré posúvajú dej ďalej (nečudo keď musel byť film zostrihaný takmer o polovicu pôvodného času). Tretia slabina je hudobný doprovod, ktorý sa vôbec nehodil ani do prostredia Číny ani do žánru filmu. Burácanie orchestra by som zamenil za klasický čínsky hudobný motív. Celkovo film na slabé 3*. Pre mňa osobné sklamanie, očakával som od toho viac. (20.09.2010)

Wu-sia je označení pro čínské příběhy o nadlidských šermířích, kteří vybaveni bájnými zbraněmi bojují proti bezpráví a ochraňují utiskované. Do této kategorie patří známé hity Tygr a drak či Hrdina. Posledním příspěvkem žánru, který si našel cestu do Česka, je dlouho očekávaný epos režiséra Tsuie Harka. Ten do filmu vnáší svůj typický styl. Vizuálně uchvátí tematizací elementů skrze prach a písek, vodu, plameny a vítr. Vyprávění záměrně vynechává velké části děje a film se tak stává zábleskovou evokací archetypálních příběhů a klasických hrdinských postav. (07.08.2008)

I při vší úctě k Tsui Harkově nesmazatelné stopě v hongkongské kinematografii musím konstatovat, že tohle je... katastrofální debakl. Ani nepamatuji, kdy jsem naposled viděl tak absolutně prázdný a nefunkční film, i když měl veškeré předpoklady k tomu dosáhnou minimálně k horizontu lepšího standartu (slušná výprava a genius loci přírodních lokací, echo Sedmi samurajů v jádru příběhu). Režie je halucinogenní, střih protivně disharmonický, hudba nevkusně sterilní. Jednotlivé scény (teď nemám na mysli pouze ty akční, i když pro ty to platí dvojnásob) nemají žádný náboj, tempo, rytmus, dynamiku, jsou zmatečné, nevypointované, poslepované podle jakési enigmatické LSD matrice, které jsem - navzdory linearitě zápletky - do karet neprohlédl. Samo o sobě je dost frustrující i to, že člověk asi ani nemůže ulevit od "oundanosti" u bojových kreací, protože na jediný zajímavý "fight" je nutno protrpět přes dvě hodiny dokonale nezáživné a ubíjející vaty, která se táhne jako řeka pomalu tuhnoucího magmatu, ke všemu na vlně dokonale zaměnitelných a nesympatických postav splývajících do jedné nadbytosti s maskou Nikoho. Má-li to ostatně cenu zmiňovat, pak vrcholem vší bídy jsou otřesné, naivní, bezduché a zcela přebytečné dialogy. Jejich časté vypuštění by filmu v nejmenším neublížilo, neboť samotný obraz, který je mimochodem velice vizuálně pestrý co do rozsahu barevné palety, by dokázal vyprávět to samé a desetkrát lépe. Sedm mečů chtěl být z ničeho ochráncem všech, ale svou spanilou jízdu, neznaje rozumnou míru, skončil na startovní linii. 1,5* P.S. Dobře si uvědomuji, že kinoverze, kterou jsem popatřil, je bohužel plodem zbytečně krutého sestřihu z bezmála 240 minutového kolosu, ale v mém kritickém náhledu, snad z evidentních pohnutek, to nehraje žádnou roli. (14.05.2009)