Člověk bez osudu

Filmy maďarskej produkcie zrovna nevyhľadávam. Skôr sa im veľkým oblúkom vyhýbam. Ale tu som musel spraviť výnimku lebo som bol zvedavý na mini rolu Daniela Craiga. Film vo mne zanechal neskutočný dojem a zážitok. Bol plný drastických až srdcervúcich scén a skutočností, ako to v minulosti so židmi bolo. Rozhodne sa treba pred pozretím vopred pripraviť, že to nebude prechádzka ružovou záhradou, ale bude vám miestami z toho až nepríjemne. Marcell Nagy v hlavnej úlohe ukázal, že aj v Maďarsku môžeme počítať s novými hereckými talentami. Na jeho vek obdivuhodný výkon na to, že tematika mu bola určite cudzia. Film sa možno môže zdať trošku zdĺhavý, ale myslím si, že pri takýchto záležitostiach sa tá dlhšia minutáž až priam žiada. Čo sa týka kamery, tak tam je zvolený zaujímavý sépiový filter. A ako to už pri takýchto filmoch býva hudba je vynikajúca. Ak sa film páčil odporučil by som aj „Bent“ s Clive Owenom, ktorý mi prišiel asi ešte o čosi lepši. (31.08.2009)

Již samotná předurčenost hýbe s osudy lidí jako v ruské ruletě. Gyuri ztratil krásné období dospívání a stal se předčasně dospělým s vyhaslou duší. Nedostal se do pekla, ale do koncentráku, tyhle dvě věci rozlišoval. Byl to film citlivý a poetický. Ale bohužel, filmů s touto tématikou je až příliš a divák víceméně ví, jakým směrem se děj bude ubírat. Nic překvapivého a jiného jsem nezaznamenala. (17.09.2009)

Každý člověk má osud. A může hrát jen hru, která je v mezích lidské existence. A přece ví, že to není nic moc, ví to, ale stejně s tím nic nenadělá. Nic proti tomuto spisovateli, ale pokud nedostane Nobelovu cenu Milan Kundera, a jiní jako třeba i tenhle autor, tak je Nobelova cena ne o kvalitě, ale něco jako OSKAR. (25.08.2010)

Prvních zhruba 45 minut je strašně dlouhých a tak nějak nicneříkajících. Následujících zhruba 45 minut, popisujících každodenní boj o přežití v koncentráku, je vizuálně zajímavě odlišeno a některé kompozice a záběry jsou vskutku působivé. Nechybí syrovost a věrohodnost, nicméně emočně se to přeci jen trochu míjí účinkem. Speciálně selankovitá scéna, ve které má hlavní hrdina na kahánku, ale z mě nevysvětlitelných důvodů, se z toho dostane. Jestli za pomoci nacistů (což pochybuji), nebo za pomoci už spojeneckých vojsk není z filmu jasné. V jakoby poslední části, návratu do Pešti, se tvůrci snaží ukázat aspekty, které patrně doprovázeli zachráněné židy při jejich návratu. Je z ní patrná obžaloba jak netečnosti vůči bývalím vězňům, tak přehnaných pocitů falešné sounáležitosti od těch, kteří nemají ponětí, co se v koncentrácích skutečně dělo. Pohled je to zajímavý, ale na diváka opět nic nepřenášející. Myslím, že se film dal natočit lépe. Poutavěji a tempově vyrovnaněji, protože potenciál silného tématu z koncentračního tábora rozhodně měl. Takhle jen silné 3* (25.03.2010)

Po shlédnutí filmu jsem dlouho dumal a přemýšlel a nakonec jsem usoudil, že tento film má asi nejsyrovější pohled na koncentráky a vybíjení Židů, co jsem kdy ve filmech viděl. Možná to bude tím, že tento film syrově představuje život jednoho kluka, který začíná poměrně normálně. Jenže jakmile začne válka, pošlou ho do koncentráku a v tu chvíli film upadne do tak strašné depky, že se z něj nevyhrabe ani, když už válka skončí. Přitom má v sobě celou řadu strašně zajímavých myšlenek. Třeba mě překvapilo, jak si z koncentráků Židé ze začátku dělali legraci. Na konci filmu mě také překvapilo, že ne každý Žid do koncentráku šel. A úplně nejhorší mi přišla ta netečnost a nezájem všech po skončení války, kteří se zajímali jenom o to, co se v koncentrácích dělo, ale už se nikdo nezeptal konkrétních lidí, jak se vůbec cítí a zdali budou schopni se s tím, co všechno zažili, vůbec smířit a vypořádat. Úplně poslední minuty filmu malý Gyuri, mimochodem výborně zahraný Marcellem Nagym, vypráví takové věci, které by mi třeba vůbec nešly ani na mysl. Jenže jak je vidět, lidský mozek je neuvěřitelně adaptabilní a psychika dokáže s dítětem neuvěřitelné kousky. Například si z koncentráku udělat pěkné místo... (30.01.2017)