Člověk bez osudu

Silný námet ešte nemusí znamenať, že z neho bude výborný film. Filmov s touto tématikou je plno (a to je len dobre, pretože tie zverstvá, ktoré sa diali, si treba pripomínať, lebo ľudia veľmi rýchlo zabúdajú), no tento film neprináša nič nové, ani extra zaujímavé. Scén, ktoré vás chytia za srdce je zopár, inak len sledujeme chlapca, ktorý v koncentráku tvrdo maká a málo je, keď je s ním zle, vždy mu niekto pomôže, takže taký celkom pozitívny príbeh, ak taký môže z tohto prostredia byť. Herec v úlohe Gyorgyho mohol byť aj presvedčivejší, aj keď ťažko od neho chcieť, aby si zobral príklad z Balea alebo McConaugheyho a vychudol na kosť a kožu, no po odchode z tábora vyzeral až príliš dobre na to, ako vyzerali naozaj ľudia, keď odtiaľ odchádzali. Čakal som od toho viac. 70% (12.05.2019)

Pravda, je to delší než by se slušelo a zatímco jsou středové pasáže filmu omílané stále dokola, konec je až příliš uspěchán. Mám taky jisté výhrady k osobnosti Gyuriho (či jak). Jak může být náctiletý kluk takhle otrlý? Naprosto neřešit zatčení policií a takřka skok ze svobody do koncentračního tábora ze dne na den? Jinak teda hudební doprovod od Morriconeho nebyl zrovna význačný na můj vkus, spíš jsem ho nevnímal. (03.06.2011)

Hodně rozporuplný film. Mezi klady patří učitě velmi dobré zpracování tehdejší doby a vykreslení atmosféry koncentračních táborů. K záporům, které mi brání dát vyšší hodnocení, patří divný střih, který narušuje soudržnost příběhu, který vlastně sám o sobě taky není příliš zajímavý. Mohli to udělat třeba kratší a soudržnější, takhle to jako film nepůsobí příliš dobře. I když svoji hodnotu film určitě má... 65% (20.01.2012)

Nejsilnější zážitek jsem měla při scéně, kdy Gyuri nechal ve své posteli mrtvolu, aby dostal alespoň o trošku víc jídla. Kdo by se nezachoval jinak, tomu nevěřím. U filmů s druhou světovou bulim zaručeně vždycky. Koncentrační tábory byly hrozné zvěrstvo. Můžeme být jen rádi, že žijeme v době jako je tahle (30.06.2010)

Po shlédnutí filmu jsem dlouho dumal a přemýšlel a nakonec jsem usoudil, že tento film má asi nejsyrovější pohled na koncentráky a vybíjení Židů, co jsem kdy ve filmech viděl. Možná to bude tím, že tento film syrově představuje život jednoho kluka, který začíná poměrně normálně. Jenže jakmile začne válka, pošlou ho do koncentráku a v tu chvíli film upadne do tak strašné depky, že se z něj nevyhrabe ani, když už válka skončí. Přitom má v sobě celou řadu strašně zajímavých myšlenek. Třeba mě překvapilo, jak si z koncentráků Židé ze začátku dělali legraci. Na konci filmu mě také překvapilo, že ne každý Žid do koncentráku šel. A úplně nejhorší mi přišla ta netečnost a nezájem všech po skončení války, kteří se zajímali jenom o to, co se v koncentrácích dělo, ale už se nikdo nezeptal konkrétních lidí, jak se vůbec cítí a zdali budou schopni se s tím, co všechno zažili, vůbec smířit a vypořádat. Úplně poslední minuty filmu malý Gyuri, mimochodem výborně zahraný Marcellem Nagym, vypráví takové věci, které by mi třeba vůbec nešly ani na mysl. Jenže jak je vidět, lidský mozek je neuvěřitelně adaptabilní a psychika dokáže s dítětem neuvěřitelné kousky. Například si z koncentráku udělat pěkné místo... (30.01.2017)