Režie:
Lajos KoltaiKamera:
Gyula PadosHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Marcell Nagy, Béla Dóra, Bálint Péntek, Áron Dimény, Péter Fancsikai, Zsolt Dér, András M. Kecskés, Dániel Szabó, Péter Vida, Endre Harkányi, Márton Brezina (více)Obsahy(1)
Novela maďarského spisovatele Imreho Kertésze, původně vydaná bez povšimnutí v roce 1975 v kádárovském Maďarsku, byla čtenářskou obcí znovuobjevena v 90. letech a způsobila senzaci, na jejímž konci stála Nobelova cena za literaturu. Bylo tak jen otázkou času, kdy se tématu chopí i film. Citlivé a neobvykle pojaté vyprávění židovského chlapce Gyuriho, který se postupně propadá soukolím nacistické vyhlazovací mašinerie, staví na kontrastu děsivosti života v táborech a nezúčastněného, zdánlivě racionálně odtažitého vyprávění dospívajícího teenagera, který se snaží vyrovnat s nenormálními podmínkami tím, že se na ně snaží pohlížet očima normality. Po návratu zjišťuje, že jeho zkušenost je nesdělitelná a musí se s ní vyrovnat sám nepomůže mu ani jeho židovství, ke kterému postupně ztratil pouta, ani jeho příslušnost k maďarskému národu, mezi jehož příslušníky se setkává spíše s lhostejností až nepřátelstvím než s pochopením a empatií. Jaký je tedy jeho osud? A má vůbec nějaký? (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (128)
Po shlédnutí filmu jsem dlouho dumal a přemýšlel a nakonec jsem usoudil, že tento film má asi nejsyrovější pohled na koncentráky a vybíjení Židů, co jsem kdy ve filmech viděl. Možná to bude tím, že tento film syrově představuje život jednoho kluka, který začíná poměrně normálně. Jenže jakmile začne válka, pošlou ho do koncentráku a v tu chvíli film upadne do tak strašné depky, že se z něj nevyhrabe ani, když už válka skončí. Přitom má v sobě celou řadu strašně zajímavých myšlenek. Třeba mě překvapilo, jak si z koncentráků Židé ze začátku dělali legraci. Na konci filmu mě také překvapilo, že ne každý Žid do koncentráku šel. A úplně nejhorší mi přišla ta netečnost a nezájem všech po skončení války, kteří se zajímali jenom o to, co se v koncentrácích dělo, ale už se nikdo nezeptal konkrétních lidí, jak se vůbec cítí a zdali budou schopni se s tím, co všechno zažili, vůbec smířit a vypořádat. Úplně poslední minuty filmu malý Gyuri, mimochodem výborně zahraný Marcellem Nagym, vypráví takové věci, které by mi třeba vůbec nešly ani na mysl. Jenže jak je vidět, lidský mozek je neuvěřitelně adaptabilní a psychika dokáže s dítětem neuvěřitelné kousky. Například si z koncentráku udělat pěkné místo... ()
Dávám plný počet nejen za samotný příběh, ale opravdu za velmi věrohodné a dech beroucí vizuální zpracování, které se tak často nevidí. Když jsem viděl KT Buchenwald neměl jsem slov. Všimněte si, že při scénách s tímto koncentračním táborem je v jednom záběru v popředí zachycena zoo-zahrada, kterou si ve skutečnosti v táborové oblasti pro SS vybudovalo velení tábora. Sice ve filmu neleží na přesném místě, ale tohle zpodobnění cynismu tolik vlastní nacistům mě srazilo. Záběr na ulici s táborovými bloky v Osvětimi-Březince, to se opravdu ve filmu často nevidí. Troufám si říct, že se jedná o jeden z nejlepších snímků o holokaustu. Nepotřebuji, aby mě tvůrce zaváděl do hloubky, když samotný příběh osamělého chlapce v centru genocidy je sám o sobě dosti hlubokou výpovědí. Jestli jsou si filmy o šoa podobné, tak to je samozřejmé, vždyť se jedná o jedno a to samé téma, hlavně v případě, pokud se děj odehrává za „dráty“. Přesto děkuji za každý takový film, obzvlášť takové kvality a zpracování. Nezlobte se, ale vedle tohoto snímku se zcela rozplývá Chlapec v pruhovaném pyžamu, který je dle mě nepřesvědčivý a pokud mluvím o hloubce, tak ta v něm prostě není. Ale abych neodbíhal: Scénami podobné těm, kdy je chlapec s posledními silami nesen v KT Buchenwald na nosítkách a matně hledí na hromadu těl, jež je vyskládána u budovy krematoria, režisér L. Koltai téměř zachytil každodenní hrůzu a smrt nacistických koncentračních a vyhlazovacích táborů. Ještě víc se těším na samotnou knihu. ()
Každý člověk má osud. A může hrát jen hru, která je v mezích lidské existence. A přece ví, že to není nic moc, ví to, ale stejně s tím nic nenadělá. Nic proti tomuto spisovateli, ale pokud nedostane Nobelovu cenu Milan Kundera, a jiní jako třeba i tenhle autor, tak je Nobelova cena ne o kvalitě, ale něco jako OSKAR. ()
Začínam věřit, že snad v životě neuvidím dobrý tvrdý syrový realistický film z koncentračího tábora. Člověka bez osudu totálně pohřbil střih. Film není vůbec ucelený, je to jen soubor několika rozdělených pětiminutových povídek. Je to tak jako kdybyste z knihy vytrhli 30 stránek, nechci film srovnávat ke knížce, ale tak to prostě je. Střih nejenže posune děj o několik světelných let dopředu, ale nikdo se ani nenamáhá s tím, vysvětlit divákovi, co se mezitím stalo. Kam se poděl Citron? V jedné minutě hlavní hrdina leží s bolavým kolenem v nemocnici a v té druhé už je po válce a přijíždí hodný seržant Craig. Film má poměrně dlouhou stopáž, ale celou dobu to vypadá jako kdyby se za něčím honil a usekávaný děj znemožňuje vcítit se do pocitů Gyuriho. ()
THE MAIN THING IS IT'S OVER, YOU SURVIVED! WHAT DO YOU FELL NOW YOU'RE HOME AGAIN, IN THE TOWN THAT YOU LEFT BEHIND? HATRED!!! Filmy o koncentračních táborech, jsou vždy děsivé. Tenhle není výjimkou. Jen mi přijde, že pan režisér se z toho snažil vykřesat až moc efektních scén. Proč by György šel uprostřed noci a v dešti, někam šlapat v bahně, místo toho, aby nabíral v suchu sílu na další pracovní den? Nejsem specialista na koncentrační tábory druhé světové války, ale nepřipadalo mi ani moc reálné, když kluka který nemůže chodit, s ránu plnou červů osprchují a dají do postele s čistým polštářem, peřinou a jídlem. Nevím nevím. Jak už jsem ale říkal, filmy z těchto táborů, jsou vždy emočně silné. Nejkrutější období lidských dějin. ()
Galerie (19)
Photo © ThinkFilm Inc.
Reklama