Člověk bez osudu

Koncentrák jako mašinérie, která vezme člověku úplně všechno. I když ho náhodou fyzicky nezlikviduje, připraví ho o celý život, co předtím měl, a když pak tu ještě dýchající trosku vyvrhne, připraví ji i o tu nepatrnou jistotu brutální rutiny, skomírání a umírání. Vrhne přeživšího ho prázdného prostoru, kde i dříve známé věci jsou cizí nebo bezvýznamné, lidé neznámí, budoucnost jen slovo, štěstí abstraktní pojem. Takhle jsem o tom ještě nepřemýšlela. „Vytrvávají, protože mají cíl. Každý potřebuje nějakou životadárnou utkvělou představu, něco, co v něm udržuje ducha.“ A když pak člověk zjistí, že to byla jen představa, zbydou mu jen holé ruce. V lepším případě dvě. Potěšil mě „náš Otík" a Daniel Craig, ale s filmy o věznění nadlouho končím. Začínám z nich mít klaustrofobii. (17.03.2017)

Studené zpracovánî výborné knihy staví Gyuriho do role naříkajícího ublížence, což je prakticky naprostý protipól románové předlohy. Chlad filmu doplňují studené barvy i odtažité herecké výkony. Takže jediným opravdovým zážitkem byla po dlouhé době opět velice zdařilá Morriconeho hudba, která svým aranžmá připomínala poetické scény z Rozhněvaného muže. (14.05.2020)

Naprosto výborná záležitost! Snad nejlépe udělaný a zpracovaný příběh na téma "žídé a koncentrák". Vynikající herecký výkon hlavního hrdiny, fenomenální kamera, propracovaný příběh, Miniepizodky kde bylo jednoduchým způsobem vyjádřeno vyčerpání, ztráta naděje, agrese, bezohlednosto, hlad, ponížení...útrapy. Co bych na filmu jěště také rád ocenil je, že tohle téma poskytuje velký prostor pro násilí a ve filmu ho prakticky nenajdete. Je udělán tak elegantně a inteligentně. Navíc vše podpořeno jak jinak, výbornou hudbou pana Morriconeho. A věta " Já už jsem jednou umžel," nebo "už víš, co je židovství?" se vám zavrtá do hlavy. Snímek, který pohltí. (15.09.2009)

Holocaust patří bezpochyby mezi nejzrůdnější činy lidstva. Je to záležitost o níž svědkové nechtějí mluvit a pokud mluví, tak se slzami v očích. Přeživší Židé byli tímto obdobím poznamenáni do konce života. Dle mého názoru by měl každý snímek zaměřující se na historii co nejvíce přiblížit skutečnosti. A to právě tento film neudělal. Pobyt hlavního hrdiny v koncentračním táboře jaksi odlehčil a celkové vyznění takto zaměřeného filmu se ani v nejmenším nepodobá skutečným událostem. Emoce na nule a dialogy spíše úsměvné. Samotní aktéři silně nevěrohodní. Nikterak nezazlívám režisérovi, že si tuto tématiku pojal dle sebe, nicméně onu depresi, syrovost a emoční vypjatost, která k této oblasti bohužel patří, zachovat měl. Takhle nám stvořil jen suchý, nijak nepůsobící výplach, jehož účel nebyl ani v nejmenším naplněn. 1* za Morriconeho. (20.07.2014)

Působivý snímek, který hodně pozvedá neopakovatelná kamera a Morriconeho jímavá hudba, jinak příběh s nic moc novým nepřichází, docela dobře se mu daří šetřit patosem, nabízí i řadu otřesných scén, které se zaryjí pod kůži a teskně-nadějný reflektivní závěr, jenž je výbornou tečkou. Když se k tomu přidá výkon Marcella Nagyho, který při srovnání začátku a konce jako by hrál dvě zcela odlišné role, nelze než nepodlehnout. Hold Maďaři zvládají i takové filmy, nejen ceněné artové exhibice. Opět jim máme co závidět. (14.05.2010)