ほしのこえ
Voices of a Distant Star
Obsahy(1)
Píše se rok 2046. Mikako Nagamine a Noboru Terao jsou kamarádi a spolužáci ze střední školy. Zatímco Noboru však bude i příští rok pokračovat ve studiu, Mikako byla vybrána, aby se zúčastnila vesmírné expedice, kterou umožnily technologické poznatky získané z objevených ruin mimozemské civilizace na Marsu. Jediným spojením Mikako a Noboru se tak stanou elektromagnetické vlny mobilních telefonů. Hoshi no Koe stvořil jediný člověk, Makoto Shinkai na počítači Apple a původní verze byla nadabována jím a jeho ženou. Později došlo i na namluvení profesionálními dabéry. (yenn)
(více)Videa (1)
Recenze (54)
Rok 2046 může vypadat i jinak, než si představuje Kar-wai Wong. Romantická báseň na 24 minut s netradičním prostředím, moderním způsobem dorozumívání mezi dvěma lidmi a nevinnou, ale o to víc oddanou podobou lásky. Skvěle působí záměrně paradoxní kontrast mladické romantické dívky smskující milenci ve volných chvílích boje s cizí rasou.Jen nikdo nesmí řešit, proč je tak mladá... Působivý videoherní styl mechů a jejich ovládání a světlo v celém filmu jsou jen třešničky na dortu. Snad Makoto Shinkai v dalších filmech nezklame, tady si nastavil laťku těsně pod nejvyšší hodnocení. PS: 4,5* ()
Velmi posobiva a originalna sci-fi romanca. 25 min. mi uletelo velmi rychlo, az mi prislo luto ze je uz koniec. Rad by som si tu krasnu atmosferu vychutnaval dlhsie. Zistite, ze skutocna laska je taka, ked niekto dokaze cakat na SMS od svojho milovaneho 8 rokov......Nemozne? Ano, ale uzasne romanticke :)(9/10) ()
příjemně plynoucí půlhodinka, kterou si člověk stejně jako mladší počin v podobě 5 centimetrů za sekundu užije nejlépe s melancholickou náladou a trochou čaje, ale oproti němu má několik málo mínusů a to hlavně - tentokrát sem neměl čaj a asi se za to zbičuji, dále pak je jeden příběh na ploše půl hodiny, namísto dvou a půl na ploše hodinové, jak je tomu u 5 centimetrů . Scifi svět je sice zajímavý, leč rozhodně by snesl lepší propracovanost, jak v rovině dějové, tak animační, neboť i děsuplnosti 3D modelů snad ani nemá cenu mluvit. Přesto se jedná o velmi přívětivé, romantické anime ()
Dalsi z opusu meho oblibeneho, beznadejneho romantika. V ani ne pul hodine vas Shinkai protahne od zapadle vlakove zastavky nekde v Japonsku az po vzdalene galaxie. Cele tak cini neuveritelne zrucne, treba jak snoubi poetismus se Sci-Fi. Ano jeho vytvarny styl je preslazeny a kdo tim strada at hvezdicku ubere-me to az zas tak neurazi. Velmi potesujici dilko. ()
Vidím, že spoustě lidem se to líbilo, ale po zhlédnutí to ve mně zanechalo jen rozmrzelost a trochu výtku vůči autorovi, že mi dal něco nudného, když od něj očekávám prvotřídní práci vzhledem k tomu, jak je vynášen do nebes. Vůbec to nic ve mně nezanechalo, nijak to na mě nezapůsobilo. Je sice pěkné, že si to pan Šinkai dělal všechno sám, je úžasně šikovný a vůbec všechny ty další chvalitebná slova, jenomže i když přesto všechno je to pro nijaké, neužívala jsem si ani animaci, ani příběh, moje hodnocení nemůže být větší. Možná jsem jen tímto typem "tragédie" přesycená, možná jsem v tom ani tragédii neviděla. Pro mě to je jen normální odloučení dvou dobrých kamarádů, kde snad i ta láska vzkvétala, ale bohužel klíčící květinka byla zašlapána dálkou - zde značně zdramatizovanou tím, že dívka odlétla s armádou do vesmíru bojovat proti emzákům. Přišlo mi to stejné s tím, kdy se děti rozutečou do všech světových stran po deváté třídě či po Střední. Je to přirozené, proč z toho dělat tragédii? Záleží jen na okolnostech, kam vás zašlou... Prostě mi to přišlo přehnaně dramatické, zbytečně bolestné ze strany chlapcovy (chápu, že se dívce stýskalo) a nepřišlo mi to nijak poutavé či zlomové. Dvacet pět minut je víc jak dost, ztracený čas to není, ale není ani nic, čemu se budu obdivovat či k čemu se někdy vrátím. ()
Galerie (9)
Photo © Mangazoo
Reklama