John a Mary

Vážení přátelé... celé je to jakési chladně upocené, neživé, neživoucí... Upachtěné ne příliž uvěřitelné dialogy, což je samozřejmě problém u filmu který je postaven právě na nich... To nezachrání ani sebelepší herci, když není co hrát... Kdo viděl trochu mladší "Před úsvitem" musí mi dát za pravdu... (19.08.2012)

Malý snímek o nemnoha scénách a postav v nich obsažených. Převážný filmový dialog se odehrává mezi postavou Hoffmana a Farrowové (oba skvělí), mimo přímé diskuse doplněný o vnitřní domněnky a odhady, které se trefně prolínají. Mimo to je film tu a tam proložen ztvárněnou představou třeba charakterového rysu, což komorní náladu tohoto zajímavého a nenápadného počinu rošťácky naruší a oživí. Celkově film působí jako promyšlená kompozice. 80% (19.02.2009)

Tento film, jehož celý děj je v podstatě založen na konfrontaci dvou osob, je sám o sobě docela průměrný, avšak Dustin Hoffman a Mia Farrow ho povznášejí o stupínek výše. Je zajímavě zpracován, prolínají se zde vzpomínky, reálné dialogy a scény, s fantazijními představami a nevyřknutými myšlenkami obou hlavních hrdinů. Nejvíce se mi líbila závěrečná scéna, kdy Dustin jezdí po městě v taxíku a hledá "tu klidnou ulici, kde se děje tak nejvýše jedno ubodání týdně." "Kámo, přiznej se, že ty vlastně nevíš, kam chceš jet? Tak pojedem domů, jo?" (19.02.2009)

Jemně intimní a vypovídající film o niterném světě obou mladých lidí. Anonymní sex střídá zvědavost, kdo je ten druhý zač. Svět žen a mužů autor vystihl velmi dobře. A ty soudy a otázky, které si kladli oba hrdinové v duchu, to nemělo chybu. Mia Farrow byla neskutečně nádherná, Dustin Hoffman neodpovídal klasickému typu muže, co spí s ženskými na potkání. Navíc jeho byt skýtal tolik prostoru a atypických koutků, že by se tam vlezla spousta ženské krásy. Což ovšem naplnila zcela a beze zbytku Mia. Jejich partneři jim nemohli dát to, co si mohli dát sami sobě. A to souznění a skromnost. Na to, jak je film starý, námět je stále aktuální. Lidi se trápí a milují stejně. Zkrátka nadčasovka. (23.02.2009)

Režisér Yates měl zřejmě ještě plnou hlavu Zvětšeniny, Hebké kůže a něčeho dalšího, mě neznámého, a vytvořil tento sympatický snímek s krásnou Mia Farrow. Na filmu je znát, že vychází z literární předlohy, kterou se snaží převést pomocí flashbacků, snových a rozjímacích sekvencí a krátkých vnitřních promluv postav, které utvářejí doplňující dialog. Všechny tyto prostředky neustále přerušují vyprávění a pozorovateli vysvětlují stavy oněch dvou. Význam filmu dává věta v rozhovoru o filmu, na kterém byla Mary s přáteli. John říká něco ve smyslu: "Byla to symbolika o moderní společnosti." Možná, že zde padlo i slovo odcizení. Tím vlastně komentuje film, ve kterém právě hraje (Mary později říká, že se jí ten film vlastně stejně nelíbil - zajímavá ironie). V jedné z pozdějších scén, kdy si John představuje, že šel opravdu na ten mejdan, mu Ruth říká, že od něj stejně každá holka po nějaké době uteče, protože mu na ní začnou vadit různé drobnosti. John se tedy vypraví Mary hledat. Yates nejspíš ukazuje, že klíč, který pomůže odstranit odcizení a udržovat vztahy (v tom daleko nejobecnějším smyslu) v moderní společnosti je na naší straně. (19.02.2009)