Motýlek

Patrím do skupiny (skromnej skupinky) nenadšencov. McQueena nemusím, tu chvíľami nemôžem, Dustin je parádny ale v konečnom dôsledku čo z toho? Nijako to na mňa nepôsobí, nijako sa ma to netýka, všetci sú mi u prdele. Má to silné momenty, ako celok je to ale dosť lacné, bez náznaku akéhokoľvek presahu. Pritom to pokojne mohla byť drsnejšia, menej metaforizovaná alternatíva k pecke Frajer Luke. Ale čo chceme od adaptácie podobne prvoplánovej predlohy? (11.01.2010)

Dechberoucí snímek o (ne)svobodě člověka a jeho mysli si z Charriérovy předlohy mazaně vyzobal možná ne nejlepší, ale rozhodně nejatraktivnější pasáže, a díky nim se stal nezapomenutelným. Už příjezd do tábora (ano, třeba scéna s gilotinou) nenechá nikoho pochybovat o tom, že Ďábelské ostrovy jsou doopravdy ďábelské, a to, co se děje následující dvě hodiny, všechno jen podtrhuje. Klaustrofobická scéna se "samotkou", o které se mi zdálo pěkných pár nocí, neúspěšné pokusy o útěk, které akorát zvyšují Motýlkovu touhu po svobodě, infarktové finále... A další a další. Film je skvělý především díky dvojce McQueen - Hoffman, tísnivé Schaffnerově režii a samozřejmě i díky příjemně melancholické hudbě Jerryho Goldsmithe. Pět hvězd a nikdy míň. (12.08.2010)

Jednoduše skvělé! Je opravdu těžké napsat sem něco, co by tu už někdo jiný nezmínil, takže se pokusím snímek popsat tak, jak jsem jej viděl svýma očima. Samotný začátek filmu již navozuje přísnou, syrovou a chmurnou atmosféru. Nelidské zacházení na lodi jen ukazuje, že s těmito vězni se nikdo "párat" nebude. V okamžiku, kdy se děj přenese na ostrov, můžeme být svědky událostí, které běžným člověkem musí zákonitě otřást. Konkrétně mám na mysli scénu, kdy si jeden z vězňů půjčí nůž od Motýlka a způsobí si zranění. Působivé je, když velitel věznice promlouvá k nováčkům shromážděným na nádvoří. Gilotina uprostřed jen zesiluje ono zlověstné mrazení v zádech. V celém filmu se toho děje příliš mnoho nato, abych tu jednotlivě rozebíral další scény, takže to trochu zkrátím. Jedním z nejdrsnějších a nejsugestivnějších okamžiků je pobyt Motýlka na samotce, kdy viditelně chřadne. Velmi poutavý a napínavý je celý útěk, který vám nedovolí si odskočit od televize, ba ani uhnout pohledem. Samotný závěr filmu nám ukazuje drsnými podmínkami zničené muže. Možná, že šlo jen o můj subjektivní pocit, ale zdálo se mi, že ani jeden z hlavních hrdinů již není v psychicky dobré kondici. Oba se chovají částečně šíleně. Musím vzdát obrovskou poctu Steve McQueenovi, který nám potvrzuje, jak dokonalý herec byl. Ten ušklebený chlapík má tak silné charisma, že může hrát jakoukoli roli a stejně si jej oblíbíte!! Dustin Hoffman je vynikajícím parťákem Motýlka, ovšem troufám si tvrdit, že jeho roli by srovnatelně zahrál i jiný herec. V případě Charriéra si nejsem ani trochu jistý, zda by to někdo ztvárnil tak přesvědčivě a dokonale jako Steve. Nezapomenutelný snímek, který krom milionu dalších věcí ukazuje i na přátelství, odhodlanost, zarputilost a nepoddajnost. Legenda, film s velkým F! (08.03.2009)

Trochu jsem se obával stáří tohoto filmu, ale byl jsem mile překvapen, a vlastně můžu říct, že už dlouho jsem nebyl přikovaný k sedačce jako v tomto případě. Pochvalu si zaslouží všechno, takže ještě mi zbývá vyzdvihnout to, jak se se svými rolemi vypořádali herci. Jedním slovem obdivuhodné v jakých podmínkách a v jakých situacích natáčeli!!!90% (14.10.2007)

Steve McQueen projde během filmu takovou fyzickou proměnou, že když vidím jeho propadlé tváře a zchátralé tělo, jsem ochoten uvěřit, že ta léta na samotce skutečně strávil. Celý film působí syrově a velice věrohodně. Když si odmyslím Darabontův Shawshank a Zelenou míli, je Motýlek nejlepší film z vězeňského prostředí, co kdy vznikl. Fakt, že vznikl podle skutečného příběhu, jeho kvalitu ještě umocňuje. (13.04.2003)