Motýlek

„Vypadá to tak… tak beznadějně“ Motýlek měl všechny predispozice stát se filmem, ke kterému se budu rád vracet: silné „vězeňské“ téma, Dustin Hoffman, solidní knižní základ, oscarový režisér… a taková pitomost z toho. Série občas zábavných výjevů, které nedrží při sobě. Zdlouhavé scény, neobratně gradované, jakoby předznamenávaly příchod něčeho velkého, třeba závěrečné katarze, která se nedostavuje. McQueen zde nemá co hrát víc než kde jinde. Na začátku špinavý, nejspíš i zapáchající vrah s obrovským štěstím a touhou být svobodný, na konci špinavý, nejspíš i zapáchající vrah s obrovským štěstím a touhou být svobodný. Nepřál jsem si, aby přežil, nepřál jsem si, aby zemřel, byl mi úplně ukradený. Schaffner se sice snaží o nepřikrášlené vykreslení děsivých podmínek, jenže ty uťaté hlavy, breberky ve vodě a malomocní vesničané dnes již nikoho nevyděsí. Něco málo zachraňuje Goldsmithova hudba a Hoffman, opět úplně jiný než v kterékoliv předchozí roli a opět strhávající většinu pozornosti na sebe. Motýlek je možná nadčasový tématem, ale ne tímhle nedomrlým hollywoodským zpracováním, které nedokáže skutečně tnout do živého. 55% Zajímavé komentáře: kleopatra, genetique, Andreas, Bukiet (24.06.2008)

Klasika, která se sem dostala i v rudém dávnověku. Knížce se pochopitelně nemůže vyrovnat, ale i tak je to herecký koncert, který by měl patřit mezi "povinné filmy" každého filmového fandy. Snad nejvíc se mi vryla do paměti scéna s malomocnými. Netušila jsem, že existuje nenakažlivá forma lepry (tedy dokud to ve filmu nezaznělo) a o to víc jsem obdivovala Motýlkovu statečnost a touhu po svobodě, které překonaly i strach z téhle odporné nemoci... (16.01.2012)

Jednoduše skvělé! Je opravdu těžké napsat sem něco, co by tu už někdo jiný nezmínil, takže se pokusím snímek popsat tak, jak jsem jej viděl svýma očima. Samotný začátek filmu již navozuje přísnou, syrovou a chmurnou atmosféru. Nelidské zacházení na lodi jen ukazuje, že s těmito vězni se nikdo "párat" nebude. V okamžiku, kdy se děj přenese na ostrov, můžeme být svědky událostí, které běžným člověkem musí zákonitě otřást. Konkrétně mám na mysli scénu, kdy si jeden z vězňů půjčí nůž od Motýlka a způsobí si zranění. Působivé je, když velitel věznice promlouvá k nováčkům shromážděným na nádvoří. Gilotina uprostřed jen zesiluje ono zlověstné mrazení v zádech. V celém filmu se toho děje příliš mnoho nato, abych tu jednotlivě rozebíral další scény, takže to trochu zkrátím. Jedním z nejdrsnějších a nejsugestivnějších okamžiků je pobyt Motýlka na samotce, kdy viditelně chřadne. Velmi poutavý a napínavý je celý útěk, který vám nedovolí si odskočit od televize, ba ani uhnout pohledem. Samotný závěr filmu nám ukazuje drsnými podmínkami zničené muže. Možná, že šlo jen o můj subjektivní pocit, ale zdálo se mi, že ani jeden z hlavních hrdinů již není v psychicky dobré kondici. Oba se chovají částečně šíleně. Musím vzdát obrovskou poctu Steve McQueenovi, který nám potvrzuje, jak dokonalý herec byl. Ten ušklebený chlapík má tak silné charisma, že může hrát jakoukoli roli a stejně si jej oblíbíte!! Dustin Hoffman je vynikajícím parťákem Motýlka, ovšem troufám si tvrdit, že jeho roli by srovnatelně zahrál i jiný herec. V případě Charriéra si nejsem ani trochu jistý, zda by to někdo ztvárnil tak přesvědčivě a dokonale jako Steve. Nezapomenutelný snímek, který krom milionu dalších věcí ukazuje i na přátelství, odhodlanost, zarputilost a nepoddajnost. Legenda, film s velkým F! (08.03.2009)

Viděla jsem Motýlka jako malá a dobře si pamatuji noční můry, které mě pak děsily: chodící mrtvoly s černýma očima, usekané hlavy, Steve honící po cele housenky, rozpáraná břicha.....fuj. Dnes už mě to neděsí, jsou jiné věci, které tenhle film dělají skvělým a vůbec mi nevadí, že kniha pokračuje mnohem dál. Podstatná je myšlenka touhy po svobodě a TO TU BYLO. (11.09.2004)

Taková rodinná legenda, jakou bylo například Tenkrát na Západě anebo Sedm statečných. Asi už jste pochopili, předaná mým otcem. Konečně po mnoha letech a pár záběrech viděných v televizi odkoukáno vcelku. Výborný film, jeden z těch co i přes krutou stopáž utečou slušně rychle (no rozhodně líp než Motýlkova Izolace). Dva dny bez vody na moři? No nevím, ale touhle optikou nejde nahlížet ani na to věznění. Viděno v přesném dabingu Jaromíra Meduny a Jiřího Štěpničky. Tvůrci si nakonec prosadili i trochu toho ženství v podobě domorodek. (28.01.2018)