Režie:
Randa HainesKamera:
John SealeHudba:
Michael ConvertinoHrají:
William Hurt, Marlee Matlin, Piper Laurie, Philip Bosco, Allison Gompf, John F. Cleary, Philip Holmes, Georgia Ann Cline, William D. Byrd, Frank Carter Jr. (více)VOD (2)
Obsahy(1)
James Leeds (William Hurt) přijíždí učit na venkovskou školu pro sluchově postižené. Jeho dobře míněná představa, že by se studenti měli učit mluvit, naráží u krásné a inteligentní Sáry, která zůstává na škole i v dospělosti a odmítá se jeho metodám podřídit. James ji chce rozmluvit a vytrhnout z její uzavřenosti, ale když se do ní zamiluje, musí se i on naučit, že pokud někoho milujeme, nemůžeme jej ovládat. Marlee Matlinová získala za roli Sáry ve svých jednadvaceti letech Oscara za hlavní ženskou roli a stala se tak nejmladší držitelkou ocenění v této kategorii. (Cinemax)
(více)Videa (1)
Recenze (106)
Neotřelý příběh lásky dvou prolínajícího se světa zvuků a ticha handicapované dívky a zdravého učitele. Jejich střet dával tušit od prvního okamžiku, že jde o nezvyklou citovou komunikaci, která mě aspoň přiblížila prostředí a život neslyšících, byť je to prezentováno v hollywoodském stylu a trošku sentimentálně, nespatřoval jsem v tom žádný filmový kalkul, ale krásné obrazné vyjádření. Divadelní premiéra tohoto příběhu se konala již v roce 1979 v Los Angeles a poté New Yorku, kde zaznamenala obrovský úspěch u diváků i u odborné kritiky a byla oceněna cenou Tony jako nejlepší hra sezony 1979-1980. V hlavních rolích na Broadwayi hráli poprvé také neslyšící herci John Rubinstein a Phyllis Frelich. Po několika letech filmová společnost Paramount Picture se rozhodla přenést příběh na filmové plátno kin a po delším hledání svěřila filmové ztvárnění režisérce Randa Haines. Musím však napsat, že tento film se jí velice povedl a získala si mou přízeň. ()
Film se jmenuje Bohem zapomenuté děti. Je to hezký název a právě scény s těmito dětmi považuji za to nejlepší, co film přináší. Je to jakási variace na Společnost mrtvých básníků, můj nejzamilovanější film; při scéně, kdy (SPOILER!) hluché děti tančí na školní akademii na hudbu, mi běhal mráz po zádech. Tato příběhová linie ale bohužel tvoří jen odhadem takových 20% celkové stopáže, po zbytek filmu sledujeme už nikoli tak silné ani zajímavé nadbíhání učitele hezké hluchoněmé dívce Sáře. Herecké výkony Hurta a Matlinové jsou výborné, a tak se i na tuto linii dá dívat, ale ze slibně rozehraného dramatu o výchově postižených dětí se vyklube typicky romantické ,,má ho ráda? / nemá ho ráda?". A hluchoněmé děti jdou jaksi stranou, jejich příběh není ani důstojně uzavřen, což si určitě nezasloužily. ()
Vynucený spoiler: Film, který klade na diváka požadavky: vžít se do (role) učitele řeči nebo do jeho hluchoněmé milenky nebo do obou. Zkusím to tedy u Sáry: V mládí ji matka dala do útulku pro hluchoněmé, přesto se obě naučily posunkovou řeč, to znamená, že to nemohlo být v útlém mládí, a navíc ani v pubertě, kdy fungovala jako těžko říct co (snad nymfomanka). Dalo by se tak říct, že ji matka "poslala do učení". Sára se ale učit odmítá a tak pracuje (už jsme ve filmu) jako uklízečka, přesto je považována za velice inteligentní. (Její) učitel řeči ji však z tohoto prostředí, v němž se cítí spokojená, vytrhne a naučí ji hrát poker. V pokru je dobrá, ale pokr hrát nechce, chce jít na vysokou školu, a tak učitele opouští a vrací se k matce. Všichni se jí neustále omlouvají, zvlášť když ji posedne záchvat běsu a začne sprostě posunkovat. Nejlépe je jí ve vodě, do níž se snaží strhnout i učitele. Nakonec je jí bez něj smutno a tak se k němu vrací. Jejich společná budoucnost je přesto velmi nejistá. ... Možná lehká písnička Boba Dylana v tom udělá více jasno: But I can’t respond / To your sign language / You’re taking advantage / Bringing me down / Can’t you make any sound? - Nevím co si počít / s tvou posunkovou řečí / jsi ve výhodě / a jám z toho depku / což nevydáš ani hlásku? ()
Tento film povie o hluchých ľuďoch a ich svete naozaj dosť. W. Hurt i sympatická M. Matlinová herecky výrazne dominujú a prinášajú nám ľudský príbeh z pomerne uzavretej komunity kdesi na americkom zapadákove. Film je ako život sám, občas vážny i vtipný, pobavia hlavne prvé komunikačné úspechy hluchých žiakov, ktorí majú problémy aj rečou. Asi to platí všeobecne, že najskôr sa človek naučí hrešiť...Vo filme zaznie i malá pocta Arnoldovi Schwarzeneggerovi a to rovno z úst W. Hurta, ale my všetci vieme, že Arnie je v prvom rade Terminátor a až potom herec. Kópia filmu odvysielaná na STV2 mi prišla ako kinozáznam. Strašné škrabance na obraze, také nevidíme ani na 60 ročných filmoch a celkovo naozaj biedna kvalita. Bavíme sa však iba o technickej kvalite, tá filmová tam rozhodne je. 80%. ()
Začiatok filmu sľuboval zaujímavý príbeh o nadanom netradičnom učiteľovi, ktorý miluje svoju prácu s hluchonemými deťmi. Nechýbal ani vtip, dobré detské výkony, spád deja. V druhej polovici sa to zvrtlo do lovestory, kde obe strany hľadajú svoje miesto a pochopenie druhého, a vôbec do príbehu, aký druh neznášam. Samozrejme (z môjho mužského pohľadu) žena poriadne nevie, čo chce, a romantická zápletka je na svete. Už to len šťastne rozuzliť a na konci je zvonec... –––– Viete prečo sa treba naučiť rozprávať? – Aby sme mohli baliť počujúce dievčatá. ()
Reklama