Bohem zapomenuté děti

Začiatok filmu sľuboval zaujímavý príbeh o nadanom netradičnom učiteľovi, ktorý miluje svoju prácu s hluchonemými deťmi. Nechýbal ani vtip, dobré detské výkony, spád deja. V druhej polovici sa to zvrtlo do lovestory, kde obe strany hľadajú svoje miesto a pochopenie druhého, a vôbec do príbehu, aký druh neznášam. Samozrejme (z môjho mužského pohľadu) žena poriadne nevie, čo chce, a romantická zápletka je na svete. Už to len šťastne rozuzliť a na konci je zvonec... –––– Viete prečo sa treba naučiť rozprávať? – Aby sme mohli baliť počujúce dievčatá. (20.04.2014)

...tenhle film pro mě "objevil" dvě věci...minimalistické herectví Williama Hurta a svět ticha... ...ráda bych řekla něco nového a objevného jenže u Bohem zapomenutých dětí jde čistě o pocitovou záležitost...donutila jsem se přehodnotit svoje představy o kvalitě života v závislosti na jakýchkoliv handicapech...došlo mi že emoce nejsou vůbec o tom kolika způsoby je můžeme (a spíš nemůžeme) vyjádřit...a že to co já považuju za normu chování myšlení a "bůhvíčehovšehoještě" jsou jen předsudky a neznalost věci... ...k tomu všemu skvělý W.H. jehož obličej dokáže vyjádřit cokoliv aniž by promluvil a neuvěřitelně opravdová M.M. která mluví celým tělem.. ...a pár nezapomenutelných scén...taky chcete při milování slyšet svoje jméno? (07.03.2010)

Od Raidy Haines som videl len Alfred Hitchcock uvadi z roku 1985 a hned potom tento film. Celkovo je to pekny film, ale prilis vela priestoru dostanu medziludske emocie a prazdne tlachacky o medziludskych vztahoch. No nic, rezia je na urovni, William Hurt je vyborny a Marlee Matlin je skvela. Dialogy na urovni, ale obcas sa akokeby stracali a vyznievali do prazdna. Celkovo to vsak beriem : 76 % (10.01.2015)

Vynucený spoiler: Film, který klade na diváka požadavky: vžít se do (role) učitele řeči nebo do jeho hluchoněmé milenky nebo do obou. Zkusím to tedy u Sáry: V mládí ji matka dala do útulku pro hluchoněmé, přesto se obě naučily posunkovou řeč, to znamená, že to nemohlo být v útlém mládí, a navíc ani v pubertě, kdy fungovala jako těžko říct co (snad nymfomanka). Dalo by se tak říct, že ji matka "poslala do učení". Sára se ale učit odmítá a tak pracuje (už jsme ve filmu) jako uklízečka, přesto je považována za velice inteligentní. (Její) učitel řeči ji však z tohoto prostředí, v němž se cítí spokojená, vytrhne a naučí ji hrát poker. V pokru je dobrá, ale pokr hrát nechce, chce jít na vysokou školu, a tak učitele opouští a vrací se k matce. Všichni se jí neustále omlouvají, zvlášť když ji posedne záchvat běsu a začne sprostě posunkovat. Nejlépe je jí ve vodě, do níž se snaží strhnout i učitele. Nakonec je jí bez něj smutno a tak se k němu vrací. Jejich společná budoucnost je přesto velmi nejistá.  ... Možná lehká písnička Boba Dylana v tom udělá více jasno: But I can’t respond / To your sign language / You’re taking advantage / Bringing me down / Can’t you make any sound? - Nevím co si počít / s tvou posunkovou řečí / jsi ve výhodě / a jám z toho depku / což nevydáš ani hlásku? (17.01.2024)

Mohly to snad být i 3* za herectví, ale to bych se nesměl dozvědět, že Marlee Matlin má ke stvárnění hluchoněmé jaksi přirozené dispozice... Chjo, taky máte tak strašně rádi filmy, kde je nade vše jasné, že po počáteční zamilovanosti a idylce přijde roztržka, rozchod, nějaký ten čas zoufalého osamění a nakonec šťastného znovuspojení? Kde vůbec nic nepřekvapí? Filmy, které se zpočátku tváří jako Dead poets society a přitom tohle téma bez jakéhokoliv využití opustí? (05.05.2010)