Bohem zapomenuté děti

Základní linie příběhu je prostá: na ústav pro výuku neslyšících (a tedy i většinou nemluvících) nastoupí nový učitel a na svém novém působišti začne, inu, nově působit. Se svými novými žáky se nějak postupně dohodne, nicméně – jak se dalo očekávat – nastanou i komplikace. Tou asi největší je bývalá žačka onoho ústavu, která našeho milého nového učitele zaujme na první pohled (aby ne, je dost pohledná). On má v úmyslu jí naučit to, co se doposud nikomu jinému nepodařilo (mluvit), ona má v úmyslu – nu? uhodli jste? – naprosto se nenechat něco takového naučit. A při samém tom snažení a odmítání se oba protagonisté sblíží a nakonec spolu začnou žít. Čímž to, pochopitelně, nekončí – tím naopak vše, především řada svízelů a trablů, začíná... Obecně nemám filmy o tom, jak je to mezi lidmi složité, jak i jinak rozumní lidé se často nedokáží rozumně dohodnout a jak se nakonec přeci jen občas dohodnout dokáží, čímž nakonec dobro zvítězí, rád. A to proto, že drtivá většina z nich je ukrutně blbá. Proč tenhle není? Odpověď je nasnadě: protože je jiný. Protože patří do oné vzácné a nepočetné rodiny filmů o tom, jak je to mezi lidmi komplikované, která se honosí přívlastkem „důstojný". Je to důstojný a střídmý film, který nepředpokládá, že se na něj dívá blbec – a právě proto je tak výjimečný. Hlavní mužskou roli ztvárnil William Hurt, což je pan herec, hlavní ženskou protagonistkou byla Marlee Matlin – a na té je, krom přitažlivého filmového fyzična a hereckého projevu, zajímavé také to, že je celý život hluchá. Bum. Možná jsme právě u zřídla pravdy toho, proč tenhle film, narozdíl od mnoha jiných filmů dané kategorie, je dobrý a dokonce i víc než jen to. K oběma hlavním protagonistům lze totiž navíc připočíst dobře ztvárněnou atmosféru, zajímavou hudbu a jednu pravděpodobně nezapomenutelnou, ehm, řekněme koupelovou scénu... (30.08.2009)

UFO jsem ještě neviděl Kleopatro :-), ale krásných filmů už dost. A tento mezi ně dozajista patří. Něco tak hluboce promyšleného a lidského z prostředí sluchově postižených dětí se hned tak nenatočí. Je to opravdu tlak na lidské (divákovo) cítění a přitom tak přirozený a nenásilný a citově vůbec nevydírající. Volba přidělit jednu z hlavních rolí právě neslyšící Marlee Matlinové byla naprosto správná, řekl bych doslova nanejvýše nutná. Žádná jiná slyšící herečka by zcela jistě tuto roli nezvládla tak přirozeně, jako ona. Podívejte se na tento nádherný snímek odměněný Oscarem (v tomto případě na rozdíl od jiných zaslouženě) a vžijte se alespoň na chvíli do role hluchoněmé(ho) a prožívejte tu životní "diskriminaci" v podobě zdravotního postižení spolu s Marlee Matlinovou. Velká škoda, herci, režisér a film samotný si zasloužil těch Oscarů víc. Minimálně alespoň za scénář. (21.08.2007)

Vynucený spoiler: Film, který klade na diváka požadavky: vžít se do (role) učitele řeči nebo do jeho hluchoněmé milenky nebo do obou. Zkusím to tedy u Sáry: V mládí ji matka dala do útulku pro hluchoněmé, přesto se obě naučily posunkovou řeč, to znamená, že to nemohlo být v útlém mládí, a navíc ani v pubertě, kdy fungovala jako těžko říct co (snad nymfomanka). Dalo by se tak říct, že ji matka "poslala do učení". Sára se ale učit odmítá a tak pracuje (už jsme ve filmu) jako uklízečka, přesto je považována za velice inteligentní. (Její) učitel řeči ji však z tohoto prostředí, v němž se cítí spokojená, vytrhne a naučí ji hrát poker. V pokru je dobrá, ale pokr hrát nechce, chce jít na vysokou školu, a tak učitele opouští a vrací se k matce. Všichni se jí neustále omlouvají, zvlášť když ji posedne záchvat běsu a začne sprostě posunkovat. Nejlépe je jí ve vodě, do níž se snaží strhnout i učitele. Nakonec je jí bez něj smutno a tak se k němu vrací. Jejich společná budoucnost je přesto velmi nejistá.  ... Možná lehká písnička Boba Dylana v tom udělá více jasno: But I can’t respond / To your sign language / You’re taking advantage / Bringing me down / Can’t you make any sound? - Nevím co si počít / s tvou posunkovou řečí / jsi ve výhodě / a jám z toho depku / což nevydáš ani hlásku? (17.01.2024)

Film s dodnes nie beznou temou nepocujucich ludi. Cely pribeh je podany cez romanticky vztah medzi pocujucim ucitelom Hurtom a nepocujucou exstudentkou nadhernou Marlee Matlin v skole pre nepocujucich. Chemia medzi nimi funguje solidne, ale prijal by som väcsiu interakciu nepocujucich s ostatnymi ludmi a poukazanie na problemy ich spolunazivania, co je v tomto filme prakticky uplne odignorovane, kedze sa väcsinu casu film odohrava v izolovanom prostredi. Nepocujuci mi nepripadaju ako taki extremne netradicni exoti ako autisti alebo nejaka ina mensina, aby ich komunita bola natolko fascinujuca, ze by to samo o sebe utiahlo film. No a ta romanticka linia je taka normalna. Nijak extra ma tentoraz za srdiecko nechytila. Takze vysledkom je obycajna romantika z trochu netradicnejsieho prostredia. Ale Hurt ma moje uznanie za znakovu rec, ktora v jeho podani vyzerala uveritelne. 7/10. (25.06.2017)

Tento film jsem viděl teď po třetí po asi roční pauze a líbil se mi stejně tak, jako na poprvé. Možná je to tím, že k neslyšícím lidem, respektive k těm, kteří umí znakovou řeč, cítím veliký obdiv. Ať už to byla hluchoněmá Japonka z filmu Babel nebo děti z filmu Dogani, prostě mě toto téma baví. A pokud se k tomu přidají perfektní herci a ne úplně blbý scénář s hezkým hudebním doprovodem, tak si nemám na co stěžovat. Super odpočinkový film. (19.03.2015)