Jane Eyre
Jane Eyre
Jana Eyrová
Režie:
Franco ZeffirelliScénář:
Franco ZeffirelliKamera:
David WatkinHrají:
Anna Paquin, Charlotte Gainsbourg, Fiona Shaw, John Wood, Geraldine Chaplin, Nic Knight, Joan Plowright, Joséphine Serre, Billie Whitelaw, William Hurt (více)Obsahy(1)
Chtěli z ní vychovat poslušnou ovci. Vyrostla v sebevědomou mladou ženu. Sirotek lowoodský. I pod tímto názvem byl někdy vydáván (a převáděn na filmové plátno) nejslavnější román Charlotty Brontëové. A plným právem. Neboť Jana, jeho ústřední hrdinka, sirotkem byla a v nechvalně známé lowoodské škole pro osiřelé dívky strávila plných deset let. Mnoho jiných takováto zkušenost zlomila. Jana ale byla silná osobnost. Zavržena rodinou své tety, téměř bez jediné spřízněné duše, ponižována až na samé dno lidské důstojnosti bigotními vychovateli, vyrostla v sebevědomou mladou ženu, která věděla, co může světu dát – a co od něj může chtít. A její první místo vychovatelky jako by jejímu sebevědomí dávalo za pravdu. Neboť Thornfield Hall se všemi svými obyvateli jí otevřel laskavou náruč a nabídl domov, jaký nikdy nepoznala. Jana ovšem netušila, že v jeho zdech se ukrývá tajemství, které se pro ni má stát osudným... Jana Eyrová, která vyšla v r. 1847 a od té doby je neustále znovu a znovu vydávána na celém světě, zaujala filmaře již v samých počátcích kinematografie. Od r. 1910 do r. 1921 bylo natočeno nejméně deset němých verzí, počet verzí zvukových je minimálně srovnatelný. Nejznámější je pravděpodobně americký film z r. 1944 s Joan Fontaineovou a Orsonem Wellesem. Ani tato Zeffirelliho verze z r. 1995 není zdaleka poslední. Režisér, který je velkým ctitelem anglické literatury a divadla, k ní přistoupil po svých dřívějších setkáních se Shakespearem (Zkrocení zlé ženy, Romeo a Julie, Hamlet). Mimořádnou péči věnoval hereckému obsazení. Malou Janu hraje Anna Paquinová, která získala Oscara za svou roli ve filmu Piano. Charlotte Gainsbourgová, dcera herečky Jane Birkinové a zpěváka a skladatele Serge Gainsbourga, byla na roli dospělé Jany vybrána z mnoha stovek kandidátek především proto, že je v ní, jak říká režisér „velká vnitřní krása a síla“. Na filmovém plátně se poprvé objevila ve svých dvanácti letech a už o tři roky později získala Césara za film Nestoudnice. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (146)
Knihu jsem nečetl. A hodlám u toho zůstat, protože červená knihovna 19. století mě příliš nebaví. Zeffirelliho film však nepostrádá jisté kvality, které od podobných snímků očekáváme (byť obě poslední celovečerní adaptace knih Jane Austenové - která má jistě s Brontëovou mnoho společného - se mi líbily více). Všichni jsme zajatci doby, v níž žijeme, a není prostě možné (ale často ani účelné) ubránit se mnohým stereotypům, které jsou nám dnes a denně vtloukány do hlavy. Podíváme-li se s tímto vědomím na Janu Eyreovou, zjistíme, že se jedná na svůj čas o poměrně moderní (a vzhledem k jeho trvající popularitě i celkem zásadní) příběh. Tento film je tak přinejmenším nutno ocenit jako povedeného zprostředkovatele onoho příběhu pro ignoranty mého kalibru. - Nakolik je film podařený ve srovnání s knihou nechť posoudí jiní. ()
knihu jsem nečetl, ale viděl několik jejích zpracování, toto mi přišlo vizuálně velmi pěkné, ale připadalo mi, že vynechaných scén bylo až přespříliš, např. vztah obou hlavních představitelů v podstatě postrádal jakýkoliv vývoj, zcela chybělo ne nedůležité období, kdy Jana odchází ze sídla atd. nicméně - film je pro mě především vizuální záležitost., takže poctivých 70%... ()
Je nepísaným pravidlom, že film natočený na motívy knihy mnohokrát (nie vždy) zďaleka nedosahuje dejovej mnohovrstevnatosti, akou disponuje kniha, takže asi ani nemá zmysel kritizovať tento klasický nedostatok. Hoci je táto verzia ukrátená o duchaplné existenčné dialógy medzi Rochesterom a Jane, hoci je vášeň a iskrenie medzi hlavnými postavami silnejšie na stránkach knihy než v dlhých skúmavých pohľadoch vo filme, William Hurt a Charlotte Gainsburg zahrali svoje úlohy presvedčivo a Thornfieldu či krásne chladnému anglickému prostrediu som nedokázala odolať. Najviac ma mrzí skratkovitý a odmeraný koniec, pretože ten dosahoval v knihe emocionálnych výšin. ()
Poněkud unylá adaptace, v níž se střídají docela milé momenty s těmi nudnými. Možná by se mi to líbilo i víc, kdyby si Zeffirelli nevzal až příliš k srdci tu Janinu údajnou ošklivost a neobsadil do hlavní role mrtvolně bledou Charlotte Gainsbourg. Kdyby alespoň uměla hrát, ale ona se celým filmem jen tak propotácí, a když promluví, zní to, jako by někdo škrtil gumovou kachničku. William Hurt je sice o poznání sympatičtější (vzhledem ke své roli možná až příliš), ale tu jeho vnitřní rozervanost si člověk musí hodně domýšlet. A co je nejhorší, o nějakém jiskření mezi oběma herci nemůže být ani řeč. Každopádně vidět se to dá, i když ten konec působí dojmem, že už to chtěl mít pan režisér co nejdříve za sebou. ()
Byla to dvouhodinová výuka angličtiny na konci upoceného školního roku a všichni milosrdný návrh profesorky, že se bude promítat, přijali s ulehčením. Na tu bezbřehou koninu, která následovala, mě však nemohlo připravit vůbec nic. Už ani nevím, kde začít, abych náležitě popsal, jak hrozná slátanina Jane Eyrová je. Pokud jste s to přeslechnout ty tuny plytké konverzační vaty, kterou postavy chrlí z úst, pokud myslíte, že přežijete tu neúnosnou záplavu kýčovité, věčně podzimní viktoriánské romance, pokud vám nevadí, že na každém druhém záběru poletují mračna oranžového listí a pokud jste schopni mávnout rukou nad kvílivým a slechy drásajícím hudebním doprovodem, za který by si jeho autor zasloužil projít Norimberským procesem za porušování základních práv lidské bytosti, pak pro vás snad Jane Eyrová představuje ideální náplň volného času. --- Obecně mezi studenty platí, že cokoliv je lepší, než přetrpět normální vyučování. Film formátu Jane Eyrové potvrzuje výjimku z pravidla. Úděsné. ()
Reklama