Jane Eyre
Jane Eyre
Jana Eyrová
Režie:
Franco ZeffirelliScénář:
Franco ZeffirelliKamera:
David WatkinHrají:
Anna Paquin, Charlotte Gainsbourg, Fiona Shaw, John Wood, Geraldine Chaplin, Nic Knight, Joan Plowright, Joséphine Serre, Billie Whitelaw, William Hurt (více)Obsahy(1)
Chtěli z ní vychovat poslušnou ovci. Vyrostla v sebevědomou mladou ženu. Sirotek lowoodský. I pod tímto názvem byl někdy vydáván (a převáděn na filmové plátno) nejslavnější román Charlotty Brontëové. A plným právem. Neboť Jana, jeho ústřední hrdinka, sirotkem byla a v nechvalně známé lowoodské škole pro osiřelé dívky strávila plných deset let. Mnoho jiných takováto zkušenost zlomila. Jana ale byla silná osobnost. Zavržena rodinou své tety, téměř bez jediné spřízněné duše, ponižována až na samé dno lidské důstojnosti bigotními vychovateli, vyrostla v sebevědomou mladou ženu, která věděla, co může světu dát – a co od něj může chtít. A její první místo vychovatelky jako by jejímu sebevědomí dávalo za pravdu. Neboť Thornfield Hall se všemi svými obyvateli jí otevřel laskavou náruč a nabídl domov, jaký nikdy nepoznala. Jana ovšem netušila, že v jeho zdech se ukrývá tajemství, které se pro ni má stát osudným... Jana Eyrová, která vyšla v r. 1847 a od té doby je neustále znovu a znovu vydávána na celém světě, zaujala filmaře již v samých počátcích kinematografie. Od r. 1910 do r. 1921 bylo natočeno nejméně deset němých verzí, počet verzí zvukových je minimálně srovnatelný. Nejznámější je pravděpodobně americký film z r. 1944 s Joan Fontaineovou a Orsonem Wellesem. Ani tato Zeffirelliho verze z r. 1995 není zdaleka poslední. Režisér, který je velkým ctitelem anglické literatury a divadla, k ní přistoupil po svých dřívějších setkáních se Shakespearem (Zkrocení zlé ženy, Romeo a Julie, Hamlet). Mimořádnou péči věnoval hereckému obsazení. Malou Janu hraje Anna Paquinová, která získala Oscara za svou roli ve filmu Piano. Charlotte Gainsbourgová, dcera herečky Jane Birkinové a zpěváka a skladatele Serge Gainsbourga, byla na roli dospělé Jany vybrána z mnoha stovek kandidátek především proto, že je v ní, jak říká režisér „velká vnitřní krása a síla“. Na filmovém plátně se poprvé objevila ve svých dvanácti letech a už o tři roky později získala Césara za film Nestoudnice. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (146)
Janu Eyrovou u nás známe hlavně ze stejnojmeného českého seriálu, který byl trochu dlouhý, roztahaný a oplýval spoustou mírně řečeno zbytečných scén. Knihy Charloty Bronteové si všiml i Zeffirelli, který má s adaptacemi bohaté zkušenosti (Zkrocení zlé ženy, Romeo a Julie). A zase to dokázal. Film si užíváte, děj je celkem tajemný, jen hlavní dvojice se úplně nehodí, zkrátka to mezi nimi nejiskří jako kdysi mezi Burtonem a Taylorovou. Trošku mě zarazil happyendovský závěr. ()
Tak jsem se po deseti letech, kdy jsem viděl verzi z roku 2011 a kterou jsem tehdy považoval za dokonalou, podíval na verzi od Zeffirelliho a musím říci, že je ještě dokonalejší. Méně současná a současně reálnější, syrovější, zemitá a zeffirelliovská, což považuji za plus. Tipuji, že verze 2011 je na ČSFD lépe hodnocena také proto, protože Mia Wassikovská je krásnější, než Charlotte Gainsbourg. Asi. Jenže Jana Eyrová nemá být prvoplánovitě krásná. Má mít osobnost, ducha, inteligenci a vnitřní sílu. Což vše má zeffirelliho Jana mírou vrchovatou. ■ Po druhém a třetím vidění potvrzuji maximální hodnocení. Trailer. ()
Je nepísaným pravidlom, že film natočený na motívy knihy mnohokrát (nie vždy) zďaleka nedosahuje dejovej mnohovrstevnatosti, akou disponuje kniha, takže asi ani nemá zmysel kritizovať tento klasický nedostatok. Hoci je táto verzia ukrátená o duchaplné existenčné dialógy medzi Rochesterom a Jane, hoci je vášeň a iskrenie medzi hlavnými postavami silnejšie na stránkach knihy než v dlhých skúmavých pohľadoch vo filme, William Hurt a Charlotte Gainsburg zahrali svoje úlohy presvedčivo a Thornfieldu či krásne chladnému anglickému prostrediu som nedokázala odolať. Najviac ma mrzí skratkovitý a odmeraný koniec, pretože ten dosahoval v knihe emocionálnych výšin. ()
Knihu jsem prozatím nečetla, proto jsem velice uvítala, že jsem se alespoň mohla podívat na filmovou podobu tohoto příběhu. Znala jsem jej jak z hodin češtiny, tak z hodin angličtiny, takže mě film a příběh sám o sobě nemohl nijak překvapit. A i když jsem z něj část v angličtině viděla, podívala jsem se znovu, abych ho přece jenom mohla více vnímat. A i když ho znáte, nezklame vás a rádi se podíváte znovu. Hezké prostředí. Já mám filmy / romány z této anglické doby ráda, všechno mi připadá takové čisté, filmy jsou milé a lidské narozdíl od těch dnešních komerčních ptákovin. Ano, je to zidealizovaná romantika, ale to k Brontëové prostě patří. Herci se mi vcelku zamlouvali, takže kdybych to zhrnula, jedinečná příležitost, jak si celkem nenásilně dostat do hlavy jedno z děl světové literatury. ()
Snažím se pokud možno neporovnávat filmové příběhy s jejich knižními předlohami (v těch řídkých případech, kdy je znám), ale tentokrát mi prostě nic jiného nezbývá. Nezáleží na tom, že moje představy o osobnosti hlavní hrdinky splňovala Jana Eyrová jen v dětském věku (o panu Rochesterovi raději vůbec nehovořím). Jde čistě o příběh. Jakmile malá Jana dospěla, byl postupně víc a víc osekávaný a zjednodušovaný, až z něj nakonec nezbylo prakticky nic, co by stálo za zmínku. Zůstala jen podprůměrná romantika s hezkými záběry kamery a s několika citáty z knížky Charlotte Brontëové, které díky nepovedenému zpracování námětu ztratily hlubší význam. ()
Reklama