Polibek pavoučí ženy

Väzenská cela, dve rozličné osudy. Jeden silný jedinec, ktorý na konci zmäkne a jeden precitlivený homosexuál, z ktorého sa na konci stáva aspoň trošičku chlap. Tieto opozičné paralely, sa pomaličky, postupne počas celého filmu rozvíjajú do svojho prekvapivého konca. Majstrovský herecký koncert s vtieravou kamerou a aj napriek na dialógoch postavenej premise, s dramatickou atmosférou. (12.06.2024)

Vždy mě překvapí, jak správný režisér dokáže natočit tak působivý film v tak omezeném prostředí.U dvanácti rozhněvaných mužů to byla jedna kancelář, zde je to pro změnu jedna cela.Čas od času mě ale film nudil, a občas mi některé rozhovory neseděly, nebo přišly i zbytečné .....ale v podání excelující ústřední dvojice se nemohu ani příliš zlobit, přičemž William Hurt knockoutoval všechny ostatní filmové homosexuály. (06.09.2009)

Jak plyne čas tak stísněná vězeňská cela, kdesi v Brazílii přestává být tolik stísněná díky Molinovým fantaskním únikům z reality. Jejich společná kobka se stává tím více útulnější, čím více se její dva obyvatelé začínají sbližovat. Škoda nataženější stopáže, protože svižnější tempo by filmu rozhodně prospělo. "It taste like dog piss." 3,5/5 (08.04.2012)

Klaustrofobická dvojhodinová záležitosť, odohrávajúca sa takmer celá na pár metroch štvorcových. Sledujeme príbeh v príbehu, z ktorého je ten jeden rozprávaný prerozprávaným filmom. Ten je zámerne pateticky a neprirodzene zahratý, akoby predznamenal nasledujúce udalosti v "skutočnosti". Z tohoto hľadiska nie je od veci si uvedomiť, že aj my sledujeme fikciu, s ktorou sa ako filmom reálne ztotožňujeme. Zásadný zvrat v polovici som absolútne nečakal, oba príbehy sa tak melodramaticky pretnú a nám začne dochádzať, ako film asi skončí a že budeme dojatí. Z nejakého dôvodu ak narazím na brazílsky film, tak sa odohráva vo väzení, alebo je s ním aspoň spätý. Filmu dominuje William Hurt, nebudem znova chváliť jeho herecké umenie, mňa zaujalo na jeho postave to, že nikdy presne nevieme, v akom rozpoložení sa nachádza, čo kedy cíti a v akých momentoch prichádza v jeho vnútri k zmenám postojov a citov. 90%. (23.09.2014)

8/10 Koncert dvou herců za zdmi věznice. Z prostředí hnusné cely se dostaneme jenom ve chvílích vzpomínek a závěrečné katarzi. No a samozřejmě ve fantasijním prostředí vyprávěných filmů. Při politickém zabarvení nejde nevzpomenout na výborný český seriál Přítelkyně z domu smutku, kde se věci dějí tak trochu z jiného pohledu. Jenom mi to jejich intermezzo přišlo až moc idealistické začínaje velikostí cely, přísunem jídla a konče pohodovou atmosférou klábosení. Tu "buznu" jsem opravdu Hurtovi sežral i s navijákem, ostatně stejně jako ostatní mužské postavy. Asi jsem ve většinovém publiku divný, ale matka Bragová mi podobně jako její dcera přijde dost o ničem a samotné minifilmy svými pseudonáměty jakoby předznamenávaly Simandlovu tvorbu v bramborárně porevolučního Československa. (02.10.2008)