Režie:
Erik PoppeScénář:
Harald Rosenløw EegKamera:
Ulf BrantåsHrají:
Trond Espen Seim, Jan Gunnar Røise, Evy Kasseth Røsten, Stig Henrik Hoff, Petronella Barker, Robert Skjærstad, Benjamin Lønne Røsler (více)Obsahy(1)
Leitmotivem filmu jsou proměnlivé obrazce kaleidoskopu, jež zároveň oddělují i spojují pět příběhů, odehrávajících se během jednoho letního dne v Oslu. I ony se nečekaně proměňují a proplétají, sotva se v jedné epizodě vytvoří určité vztahové seskupení, hned v následující se zase rozpadá a transformuje se v jiné. Film svou důmyslnou skládankovitostí připomene 21 gramů režiséra Alejandra Iñárritua, i tady se několikrát protnou životy lidí, kteří se dosud vůbec neznali a míjeli se anonymně v ulicích města. A také tady se potkáváme s truchlivými osudy, postavy se hroutí pod jejich tíží, dělají fatální chyby, nerozumějí samy sobě ani svým blízkým, zrazují se a ubližují si a přitom každá z nich trpce zakouší pocit osamělosti a touží být milována. Jakýmsi novodobým andělem strážným je tu Vidar, ošetřovatel z psychiatrické léčebny. Nakonec se však zdá, že bděl nade všemi kromě sebe... (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (1)
Recenze (34)
Ano, je to přesně jako ten kaleidoskop, který si pamatuji z mého dětství, ale v tomhle příběhu šlo o kaleidoskop plný tolika emocí, na které si jen můžete vzpomenout. To vše je podpořeno bravurními výkony všech herců, kteří dali těm postavám naprostou uvěřitelnost. Rozhodně bylo velmi působivé to jejich vzájemné se prolínání a míjení, aby se nakonec ve finále všichni střetli v jednom mrazivém a pro mě překvapujícím okamžiku. Obsah nade mnou to vystihuje úplně přesně. A tak jako ve skutečném kaleidoskopu můžeme občas spatřit až neuvěřitelné obrazce, tak i tady jsem jich pár postřehla, ale rozhodně to nenarušilo můj intenzivní zážitek z celého filmu a Erik Poppe mě už podruhé velmi příjemně překvapil. ()
Film, který je založen na principu, že se osudy mnoha lidí protnou v jednom zásadním okamžiku. Od mnoha jiných podobných ho odlišuje to, že tam velkou roli hraje intuice, nebo spíš jasnozřivost jednoho ze zúčastněných a to staví film do jiné roviny, ony náhody, které tu do sebe zapadly působí věrohodně, závěr je skutečně překvapivý , ale Happy end to stejně není.... Nebo snad ano? ()
Áno je to taký Iñárritu-ho štýl mozaikových filmov, ale zároveň to ani zďaleka nie je Iñárritu. Je to zaujímavé, pozerateľné, ale zároveň v mnohých smeroch nedotiahnuté. Miestami unikajú súvislosti, čo je spôsobené hlavne neobjasnením príčin (a na tie tam stačila niekde aj jedna veta) a mne to tam jednoducho chýbalo... ()
"Film svou důmyslnou skládankovitostí připomene 21 gramů režiséra Alejandra Iñárritua." Ehhhm jedině pokud hodně přimhouříte oči a celou dobu se budete dívat přes kaleidoskop. Což ode mě není dvakrát hezké říct, protože Havaj, Oslo rozhodně není špatný film. Do 21 Gramů, má ale daleko. První půlka mě bavila, byla jsem zvědavá co bude dál, nedá se odepřít, že má vše ze začátku příjemný spád. Ve filmu bylo přibližně vše, co jsem od "severské mozaiky" čekala. Snad jen to lehké "nadpřirozeno mi bylo trochu proti srsti. No ale v druhé půlce už mi to přišlo trochu uměle natáhlé a umělé vůbec. Ale ještě to nějak šlo. Ale závěr ? Proč? Nevadí mi, že je "překvapivý" nebo "mrazící" (jak to tady někdo nazval). Vadí mi, že je absurdní, že nedává smysl a můj názor je takový že sráží celý film. Bez něj bych dala asi 4 hvězdičky, takhle váhám. ()
Původně jsem nechtěl být příliš kritický, protože mě tento film bavil, to říkám v prvé řadě. Nakonec ale přece jen musím vypíchnout pár věcí. 1) Kaleidoskopické předěly mezi scénami zavání kýčem a jsou tu nastrčeny hrozně uměle. 2) Scénář, ač drží svižné tempo, v některých situacích působí už moc vykonstruovaně a i v rámci náhody trochu neuvěřitelně. 3) Žádná z postav není vyloženě sympatická, dobře funguje snad jen příběh s dítětem. 4) Závěr to celé staví na hlavu a ubírá minimálně jednu hvězdu z mého hodnocení. ()
Galerie (8)
Photo © Scanbox Norge
Reklama