Kakušiken: Oni to cume
The Hidden Blade
Režie:
Jódži JamadaKamera:
Mucuo NaganumaHudba:
Isao TomitaHrají:
Masatoši Nagase, Takako Macu, Hidetaka Jošioka, Jukijoši Ozawa, Tomoko Tabata, Čieko Baišó, Ken Ogata, Nendži Kobajaši, Min Tanaka, Reiko Takašima (více)Obsahy(2)
Láska a čest chodívají spolu. Podlost a lež také.
Další samurajský příběh slavného japonského režiséra Jódžiho Jamady se odehrává znovu v polovině 19. století, v provincii daleko vzdálené od hlavního císařského města Edo. Místní samurajové mají právě za úkol naučit se základům západní vojenské techniky, kterou zde má předvést a nacvičit císařský zmocněnec. Holandská děla a způsob pochodu v řadách je pro samuraje takovým mučením jako pro rybu plavat na suchu. Samuraj Munezó žije po smrti otce sám s matkou a sestrou jako jediný muž v rodině. Je mezi svými ženami spokojený, zejména s Kie, veselou venkovskou dívkou, která jim v domácnosti pomáhá. Sestra se však nakonec vdá, matka umírá a Kie zdánlivě najde také štěstí sňatkem s šikovným obchodníkem. Jen náhodou se však Munezó po čase dozví, že Kie v rodině manžela trpí a doslova polomrtvou ji unese zpět do svého domu. Tam se Kie uzdraví a Munezóův život se znovu prosvětlí. Takovým jednáním však Munezó pobouří veřejné mínění a do hry vstoupí svazující pravidla společenských kast. Munezó i Kie budou muset podstoupit těžké zkoušky, než se jim podaří nalézt společnou cestu.
Podobně jako v předcházejícím snímku z roku Soumrak 2002, rovněž inspirovaným novelou Šóheie Fudžisawy, se Jamada vrací do poloviny 19. století, v němž staletá profese samuraje i feudální řád v Japonsku pomalu spěly k zániku. Portrét samuraje nikoliv jako nelítostného bojovníka, ale jako člověka s přirozenými lidskými city, se zcela vymyká tradičně pojatým samurajským příběhům a vypovídá tak mnohem více o skutečném životě v dlouho uzavřené, pravidly svázané japonské společnosti. Film získal velkou diváckou oblibu a několik cen doma i v zahraničí.
(oficiální text distributora)
Videa (2)
Recenze (62)
Druhý diel samurajskej triógie Yojiho Yamadi sa nesie v rovnakom duchu ako prvá časť Twilight samurai. Jadro príbehu je viac menej totožné, ale predsa len sa v postavách a ich konaní tieto dva filmy rozdchádzajú. Na Yamadových filmoch je vidno úplne iný prístup ako by sa v samurajskom žánri očakával. Celý film je komornejší, postavy sú podané citlivejšie a každý obraz vypovedá o nevyslovených emóciach, ktoré lomcujú hrdinami tohto príbehu, či už sa jedná o lásku, alebo nenávisť. Keď Togukawovská vláda končila a angličania a holanďania začali meniť tradície celej Japonskej kultúry, tesne pred pádom Shogunátu, kedy sa so Samurajov stalo povolanie upadajúce pod nátlakom technických vymožeností západnej kultúry, bolo veľmi ťažké pre jednotlivca vzdorovať systému a pritom si zachovať tradície zakorenené hlboko v jeho podvedomí. Yamada ukazuje citlivý príbeh ktorý ohuruje svojou jednoduchosťou a vďaka ktorému máme možnosť nahliadnuť do japonskej histórie a do života samurajov tak ako ho nepoznáme. A ako ho máloktoré filmy ukazujú. ()
Jen nechejme klobouky na hlavě. Za exotickou fasádou se schová leccos, a tak jsem byl i já na začátku asi dvacet minut nadšený. Ale pak už jsem se zorientoval. Příběh je zcela šablonovitá sociální romance. Uznávám, že ve srovnání s žánrově příbuzným Zwickovým Posledním samurajem je zde méně efektního pózování a kýčovitých obrázků a přece jen o něco více reality. Asi jako v pohádkách Boženy Němcové. Ovšem vzhledem k lokalizaci se tu namísto přebírání hrachu obracejí rýžové otruby. ()
Formálně vytříbený snímek, který, ač se nevyhýbá zobrazování násilí, spíše než na vnějškový efekt vsází na psychologii a rozbor morálních dilemat samuraje na rozhraní období Edo a Meidži. Yoji Yamada se (nejen) "Skrytým ostřím" zařadil po bok klasiků žánru, jehož stěžejní díla vznikla v 60. letech a dokázal že snese srovnání s filmy režisérů jako Masaki Kobayashi nebo Kihachi Okamoto. ()
Jak přijde řeč na Yamadu, soudnost mě po Soumraku opouští, ani nezamává na rozloučenou - peču na nedokonalosti, prostě zbožňuju jeho styl, jak s humorem a smutkem zároveň zobrazuje život chudých samurajů, tak odlišný od našich představ zkreslených komiksama a akčníma kvákama. Je to fascinující se vším všudy, a jestli mě jejich extrémní pokora tváří v tvář nepřízni okolí (hlavně lidské blbosti a krutosti) někdy vytáčí, je to rázem napraveno nesmlouvavě hrdým odporem hlavního hrdiny, vyznávajícího zásadu "co tě nezabije, to tě posílí". Kvalita je v klidu srovnatelná s oscarovým Soumrakem, a basta. ()
Pomalejší a artově zpracovaný pohled na mizející samurajskou komunitu během reforem a modernizace v 2. polovině 19. století v japonském císařství. Yamada se tady vyhýbá obvyklé mytologii kolem samurajů a jejich umění vládnout mečem. Takže divák očekávající zuřivé bitvy a desítky zloduchů proklátých hrdinovou zbraní tady ostrouhá a režisér mu místo toho nabídne jeden tragicky vyznívající souboj, navíc podaný realistickým způsobem. Spíš mu jde o názorový střet mezi postavami, které charakterizují japonskou společnost své doby. Do výzbroje japonských jednotek už zřetelně pronikají palné zbraně a přes konzervativní odpor feudálních elit je jasné, že éra samurajů se chýlí ke konci. Trochu mi vadil charakter hlavního hrdiny, který svou naivitou a upřímností tak trochu budil dojem Limonádového Joea. Jeho rozhovor se správcem provincie ukázal hranice, kde se zásadovost mění v nepraktické blbství. Celkový dojem: 65 %. Při vyšším tempu a "evropštějšímu" herectví by to bylo za silnější 4*. ()
Reklama