Mezi mužem a ženou

Zajímavým způsobem zpracovaná romance, která začíná jako flirt dvou svatebčanů, kteří se náhodně setkali během svatebního veselí, a pokračuje jejich vzájemnou konverzací, kdy se divák dovídá stále víc a zjišťuje, že ti dva jsou spojeni mnohem hlouběji než jenom jedním setkáním a jejich vztah ve skutečnosti obsahuje mnohem víc vrstev a prošel nejrůznějšími peripetiemi. Flirt se mění v milostný akt a končí bolestným rozhodováním a bilancováním svého života. Každý záběr filmu je snímán z pohledu obou hrdinů zároveň, kdy plátno je rozděleno na polovinu, a zobrazuje tak mezi ženským a mužským pohledem na věc. Originální a sympatický film, který stojí především na výkonu Heleny Bonham Carter. Celkový dojem: 90 %. (28.03.2009)

Rozdělení obrazu má zřejmě vyjádřit neslučitelnost světů obou hrdinů. Akceptoval bych ho u krátkého cvičení, nikoli u celovečerního filmu. Formální experiment v některých momentech funguje, ale ve spoustě dalších naopak překáží. Přesto i tam kde funguje pouze zdůrazňuje skutečnosti, které by divák pochopil i bez něj. (19.01.2010)

Skveli herci. Rozdelenie obrazu chvilami zaujimave, chvilami im to imho pridavalo na odtazitosti aj vo chvilach, ked by som ich radsej videla s nosmi pri sebe. Prepletanie casovej linie zaujimave hadam len pri (mozno pre niekoho spoiler:) milostnych scenach. Obcasne rozdelenie jednej konverzacie dvoma smermi vymyslene pekne. Inak proste pekne odvedena konverzacka dvoch normalnych ludi. (19.08.2008)

Na tenhle film jsem přepla jen náhodou a okamžitě mě zaujalo to rozdělení obrazovky na dvě poloviny. Nejdřív jsem si říkala, jestli to náhodou není chyba a něco je s televizí nebo tak, ale když jsem se dívala dál, pochopila jsem oč tu běží. Dialog dvou lidí, v podstatě v jednom pokoji...dvou ne ledajakých lidí...skvělé Heleny Bonham Carter a charismatického Aarona Eckharta a záběry dvou kamer na ně, proto ta rozpůlená obrazovka. Tohle bylo netradičně zajímavé, musela jsem to dokoukat až do konce. Ukázka toho, že i jednoduché může být kvalitní. 4* rozhodně zasloužené. (19.01.2009)

Dva pohledy, muže a ženy, dvě neúplné půlky jednoho obrazu. Chtělo by se říci, že rozdělením plátna vedví toužil režisér vyjádřit neslučitelnost ženského a mužského pohledu na svět a nemožnost úplného porozumění mezi pohlavími. Nu, to je samozřejmě možné, ale pak nevybavil své postavy natolik specifickou ženskostí a mužskostí (byť subtilní rozdíly pozorovatelné jsou), aby bylo toto zcela zřejmé. Je to snad spíše dobře, protože by to dost možná vedlo ke zploštění obou charakterů. Takto můžeme ono "nedorozumívání" vnímat v obecnější rovině a mohlo klidně nastat mezi mladým a starým, cizím a zdejším, chytrým a blbým. Mně osobně se zdá, že v tomto případě nastalo prostě mezi jedním a druhým. Nebylo však nijak tragické a hluboké a rozhodně mi nepřipadalo nevyhnutelné. Inu, tam, kde lidé usilují spíše o zajímavou stavbu věty než o to, aby jim bylo porozuměno, aby sdělili podstatné, tam se neporozumění dá očekávat. A to je má nejpodstatnější výtka filmu. Smůla, když na dialozích stojí. Věty tedy plynou a přinášejí sebou minulost, která proplouvá kolem diváka, jenž jediný jako by ji opravdu pozoroval. Ti dva nejsou odděleni svojí odlišnou "pohlavností", ale roky, které nestrávili spolu. A scénářem. Své setkání zneužijí k tomu, aby se na okamžik klamně vrátili do chvil šťastnějších než Teď, bezstarostného Tehdy. K čemu však to všechno? K čemu sledovat, jak plynou slova a činy, jež za moment odplují do kanálu zapomnění... I toho mého. Raději si ještě někdy pustím Scény z manželského života. V těch se nezapomíná... Silné ***. P.S. Nakonec mé výtky nejsou možná úplně fér. Právě ona určitá prázdnota, pocit "léta jsme se neviděli a léta se zase neuvidíme", působí při zpětném pohledu poměrně autentiticky. A zároveň i nepříjemně, což je možná právě to, co mi (nevědomě) vadilo. (24.03.2009)