Mezi mužem a ženou

V reakcích a recenzích mnohdy vzpomínané "Before Sunrise" a "Before Sunset" jsou pro platoniky, "Mezi mužem a ženou" je pro realistické romantiky – to není snaha o poetismus, ale přesný popis filmu, jehož jádrem je již několikrát realizovaný příběh setkání dvou dříve zamilovaných lidí po letech. Zde však dostává novou energii díky onomu realisticky romantickému pohledu a také originálnímu vyprávění. Rozdělení rámu na dva obrazy je využito k naznačení distance mezi oběma postavami, které jen zřídka přecházejí do prostoru druhého, ale také k vytváření kontrapunktu k hlavnímu dění. V klíčových chvílích se v jednom z obrazů přestřihne do minulosti postav, na jejich současné partnery či na nevyřčenou a pouze v hloubli srdce či mysli strašící vizi, toho, jak by si on či ona představovali vývoj situace. Míra vhledu do dění a naprosto přesné dialogy i jemné nuance gest, výrazů tváře a detailů, které se staví ústřední dvojici do cesty, jsou výmluvně přesné a svým oproštěním od idealismu, ale současným setrváním v maximální empatii neskonale uhrančivé. Nemalý vliv na tom mají úchvatní hlavní představitelé, kteří při balancování na různých emocionálních pólech působí nevídaně bezprostředně. (06.10.2009)

Rozdělení obrazu je sice chytrý nápad, ale v podstatě není úplně jasné, které okno je čí. Patří tomu, kdo je v něm zobrazen, nebo naopak tomu druhému, neboť jde o jeho pohled - pokud ano, co se záběry, na nichž jsou vidět oba, pokud ne, proč se do oken promítají vzpomínky a místy i představy? Navíc tímto rozdělením obrazu režisér prakticky rezignuje na umělecké vyznění snímku, protože je zaprvé složité pro téměř čtvercový formát komponovat scénu a navíc, ten dvojí obraz bere člověku možnost soustředit se na jeho vnímání. Spíše jen registrujeme dění, než, že bychom se ještě stíhali kochat uměleckým vyzněním toho kterého záběru. Svým způsobem se zdá, že zajímavá forma přebila vlastní obsah snímku. Na druhou stranu, pocity po jeho shlédnutí zase nejsou tak rozbité jak by se mohlo čekat a příběh dokáže člověka poměrně hluboko zasáhnout. Velmi dobře (a myslím, že to byl záměr) navozuje rozpůlení obrazovky osamělost obou aktérů. Jen několikrát se oba na několik vteřin dostanou do téhož okna, případně se obě okna spojí či téměř spojí v jedno. Tenhle fígl použitý v závěru je přitom svým kontextem zvlášť zajímavý, neboť jednota prožitku obou aktérů je pocitem prázdnoty. Celkový dojem: 70% Zajímavé komentáře: charlosina, gudaulin, Subjektiv, castor, JFL, Damiel, N.Strauber (29.12.2009)

Na tenhle film jsem přepla jen náhodou a okamžitě mě zaujalo to rozdělení obrazovky na dvě poloviny. Nejdřív jsem si říkala, jestli to náhodou není chyba a něco je s televizí nebo tak, ale když jsem se dívala dál, pochopila jsem oč tu běží. Dialog dvou lidí, v podstatě v jednom pokoji...dvou ne ledajakých lidí...skvělé Heleny Bonham Carter a charismatického Aarona Eckharta a záběry dvou kamer na ně, proto ta rozpůlená obrazovka. Tohle bylo netradičně zajímavé, musela jsem to dokoukat až do konce. Ukázka toho, že i jednoduché může být kvalitní. 4* rozhodně zasloužené. (19.01.2009)

Rozdělení obrazu má zřejmě vyjádřit neslučitelnost světů obou hrdinů. Akceptoval bych ho u krátkého cvičení, nikoli u celovečerního filmu. Formální experiment v některých momentech funguje, ale ve spoustě dalších naopak překáží. Přesto i tam kde funguje pouze zdůrazňuje skutečnosti, které by divák pochopil i bez něj. (19.01.2010)

Chtěl bych se umět skvěle bavit u takto zajímavého snímku, ale on mi vlastně nenabídl nic víc, než konverzaci dvou lidí v sále, ve výtahu a v hotelovém pokoji. Copak o to, zejména ta výtahová scéna byla skvělá, ale já jsem si již něco prožil na to, abych mohl být překvapen tím, odkud a kam směřuje vztah ústřední dvojice. Kdyby se snímek tolik nevyžíval v bolavých duších a rafinovaně sám sebe odlehčil lehce zvýšenou koncentrací vtipu, trefných poznámek a sexu, tak by u mě rozhodně zabodoval více. (14.12.2012)