Mezi mužem a ženou

Rozdělení obrazu má zřejmě vyjádřit neslučitelnost světů obou hrdinů. Akceptoval bych ho u krátkého cvičení, nikoli u celovečerního filmu. Formální experiment v některých momentech funguje, ale ve spoustě dalších naopak překáží. Přesto i tam kde funguje pouze zdůrazňuje skutečnosti, které by divák pochopil i bez něj. (19.01.2010)

Zajímavě a originálně natočený příběh páru, který již vlastně párem dlouhou dobu není. A přesto k sobě ti dva patří a přesto, či právě proto se k sobě ti dva vrátit nemohou. Láska je někdy složitá a těžká věc. Herecký koncert půvabné Heleny Bonham Carter a charizmatického Aarona Eckharta. Závěrečné spojení obrazu je hořkosladce metaforické. (21.02.2009)

Popravdě jsem měla celou dobu co dělat (nemám ráda, když mi něco u filmů utíká:), ale i přesto, že jsem si některé scény musela pouštět nadvakrát, jsem byla po shlédnutí úplně paf. Film mě naprosto odrovnal jakýmsi minimalistickým maximalismem.. V podstatě dva herci a přitom tak velký příběh, který se spolu s rozhovorem pomalounku vine k trpce reálnému konci. Život jako vyšitý. A Helenu prostě miluju. (15.11.2009)

Ohodnotit toto pozoruhodné dílo není snadné a napsat smysluplný komentář už vůbec ne. Pro někoho bude zřejmě i obtížné takovýto styl přijmout - zřejmě proto ho českomoravský prostor po všech stránkách ignoroval. Přitom je to tak kvalitní a inteligentní film. Ale do značné míry se jedná o jistou formu experimentu, která rozhodně nebyla vytvořena pro masy. Co to vlastně je: Drama? Ano. Komedie? Trochu. Romantický film? Určitě. Celé je to postaveno na dialogu muže a ženy (tedy nejen dialogu, oni se samozřejmě i pohybují a ne jen sami v jednom vymezeném prostoru), kteří se náhodou po velmi dlouhé době potkali na jisté svatbě. Jak se k sobě chovají, co cítí? A co vztah k jejich "skutečným" partnerům? ... Víc prozrazovat nebudu, abych nevyzradil celý děj, jen podotknu, že scénárista zaslouží velkou pochvalu. Ale v čem spočívá ten hlavní experiment, když odmyslím, že (vlastně i psychologický) příběh se odehrává v malém prostoru a čase mezi dvěma lidmi? Jde o odvážný tah režiséra Hanse Canosy natočit vše pomocí dvou kamer - v polovině je obraz rozdělen. Toto může někoho odradit s tím, že režisér se zbláznil a že to bude nuda, která se nedá sledovat. Omyl! Podle mého názoru mu záměr vyšel, protože to filmu body vůbec neubírá, ale naopak mu to přidává na zajímavosti, atraktivitě, originalitě a také zábavnosti. Práce s kamerami je zkrátka dokonalá. A na závěr obrovský potlesk pro ty hlavní dva jedince, na kterých to celé stojí a bez kterých by to nešlo: Aaron Eckhart a především Helena Bonham Carter. (23.11.2008)

Vážně bych nevěřil, jak mě taková konverzační neakční „trochukomedie“ dokáže pobavit. Helenu Bonham Carter jsem doteď znal jen jako uječenou Bellatrix z Pottera, tady to je jiný kafe, klobouk dolů, hraje výborně a má skvělou mimiku. Samozřejmě pokud jde o děj, tak to není zrovna moje gusto, mám nejradši jasnější linii, konkrétní cíl a závěr; ale přesto se mi film z nějakého neznámého důvodu líbil. 75 % (26.03.2010)