Mezi mužem a ženou

Netradičná romantická komédia, zaujímavé dialógy, ktoré vlastne držia pokope celý film, pretože sa tam vlastne nič iné nedeje, aj keď na druhej strane sa toho deje dosť. Trochu mi zo začiatku vadil ten rozdelený obraz, ale potom som si zvykla. Ide o to, aby film zaujal natoľko, že to divák prestane vnímať. Zaujímavý film. (25.04.2012)

No nevím, ale hodnocení mi přijde dost ale dost vysoké, možná jsem ten film nepochopil nebo do něj nejsem dostatečně "zralý". Ale já se tak neuvěřitelně nudil že i seriál "Tak jde čas" mi přijde krátký. Celých 85 minut se šíleně táhlo. Ani herci v podání Eckhart či Carter mě nijak neokouzlily. A celý jejich "chemie" mě dost otravovala. No nci mě to nebavily ale chápu že ostatní z toho byly unešení. (11.03.2011)

Vážně bych nevěřil, jak mě taková konverzační neakční „trochukomedie“ dokáže pobavit. Helenu Bonham Carter jsem doteď znal jen jako uječenou Bellatrix z Pottera, tady to je jiný kafe, klobouk dolů, hraje výborně a má skvělou mimiku. Samozřejmě pokud jde o děj, tak to není zrovna moje gusto, mám nejradši jasnější linii, konkrétní cíl a závěr; ale přesto se mi film z nějakého neznámého důvodu líbil. 75 % (26.03.2010)

Film, který má parádní obsazení (já osobně jsem si ho sehnal kvůli Aaronovi a Olivii, ale zde jsem pochopil, co všichni vidí na Heleně) nezvyklou práci s kamerou (prakticky pořád je obraz rozdělen na dvě půlky, z pohledu ženy a muže a sem tam se díky němu můžeme vrátit do minulosti a zároveň sledovat aktuální dění) a vynikající scénář. Nicméně mi tam něco scházelo, nějaký zásadnější moment. Možná jsem taky příliš mladý a moc jsem toho neprožil, abych přesně pochopil, nevím. Co ale vím je, že snímek Room in Rome se mi líbil mnohem víc a jde tam prakticky o to samé (akorát tam máte Řím a dvě lesbičky). Nicméně čekal jsem zajímavý film o vztazích a to jsem taky dostal, takže dá se říct, že jsem spokojený. 80 %. (12.07.2011)

Dva pohledy, muže a ženy, dvě neúplné půlky jednoho obrazu. Chtělo by se říci, že rozdělením plátna vedví toužil režisér vyjádřit neslučitelnost ženského a mužského pohledu na svět a nemožnost úplného porozumění mezi pohlavími. Nu, to je samozřejmě možné, ale pak nevybavil své postavy natolik specifickou ženskostí a mužskostí (byť subtilní rozdíly pozorovatelné jsou), aby bylo toto zcela zřejmé. Je to snad spíše dobře, protože by to dost možná vedlo ke zploštění obou charakterů. Takto můžeme ono "nedorozumívání" vnímat v obecnější rovině a mohlo klidně nastat mezi mladým a starým, cizím a zdejším, chytrým a blbým. Mně osobně se zdá, že v tomto případě nastalo prostě mezi jedním a druhým. Nebylo však nijak tragické a hluboké a rozhodně mi nepřipadalo nevyhnutelné. Inu, tam, kde lidé usilují spíše o zajímavou stavbu věty než o to, aby jim bylo porozuměno, aby sdělili podstatné, tam se neporozumění dá očekávat. A to je má nejpodstatnější výtka filmu. Smůla, když na dialozích stojí. Věty tedy plynou a přinášejí sebou minulost, která proplouvá kolem diváka, jenž jediný jako by ji opravdu pozoroval. Ti dva nejsou odděleni svojí odlišnou "pohlavností", ale roky, které nestrávili spolu. A scénářem. Své setkání zneužijí k tomu, aby se na okamžik klamně vrátili do chvil šťastnějších než Teď, bezstarostného Tehdy. K čemu však to všechno? K čemu sledovat, jak plynou slova a činy, jež za moment odplují do kanálu zapomnění... I toho mého. Raději si ještě někdy pustím Scény z manželského života. V těch se nezapomíná... Silné ***. P.S. Nakonec mé výtky nejsou možná úplně fér. Právě ona určitá prázdnota, pocit "léta jsme se neviděli a léta se zase neuvidíme", působí při zpětném pohledu poměrně autentiticky. A zároveň i nepříjemně, což je možná právě to, co mi (nevědomě) vadilo. (24.03.2009)