Mezi mužem a ženou

Zajímavým způsobem zpracovaná romance, která začíná jako flirt dvou svatebčanů, kteří se náhodně setkali během svatebního veselí, a pokračuje jejich vzájemnou konverzací, kdy se divák dovídá stále víc a zjišťuje, že ti dva jsou spojeni mnohem hlouběji než jenom jedním setkáním a jejich vztah ve skutečnosti obsahuje mnohem víc vrstev a prošel nejrůznějšími peripetiemi. Flirt se mění v milostný akt a končí bolestným rozhodováním a bilancováním svého života. Každý záběr filmu je snímán z pohledu obou hrdinů zároveň, kdy plátno je rozděleno na polovinu, a zobrazuje tak mezi ženským a mužským pohledem na věc. Originální a sympatický film, který stojí především na výkonu Heleny Bonham Carter. Celkový dojem: 90 %. (28.03.2009)

V tomto případě jsem si byl hodně jistý, že budu snižovat své původní hodnocení, ale když jsem se dnes k filmu po těch letech vrátil, zjistil jsem, že se mi vlastně do osekávání hvězdiček nechce. Pokud je totiž snímek postaven jen na konverzaci mezi dvěma herci, jdou tvůrci do sakra velkého rizika, tady to ale podle mě fakt vyšlo. Helena Bonham Carter byla sázkou na jistotu, Aarona Eckharta mám rád, ale i tak mě příjemně překvapil, dialog skvěle rozpitval minulost i přítomnost, a dokonce ani ten rozdělený obraz nebyl od věci. Takže spokojenost a hodnocení beze změn. (17.12.2021)

Dva exmanželé se sejdou na svatbě jeho sestry. Po zatancované skladbě zjistí, že tam zůstali úplně sami (!), tak si to jdou rozdat na hotel. Ona je prý vdaná, on má přítelkyni. Celou dobu kecají a kecají. Ano, taky, když jsem někde s holkou, tak kecám a kecám. Ale myslím, že to, co zplodí život, je zajímavější, než kecy v tomhle filmu. Navíc oba herci působí dost odtažitě. Kamera, která má ukazovat rozdílné cítění mezi mužem a ženou měla jediný efekt a to ten, že mi rozpůlila mou novou 107 cm plazmu. Jsem přesvědčen, že rozpůlená kamera měla jen jediný cíl a to zamaskovat tu nemohoucnost všech zainteresovaných. Takže žádná duševní studie, jak by se dalo očekávat, jen zoufalé sledování, kdy už ta nadsedmdesátiprocentní kálečka skončí. PS: I přesto, že jsem chtěl film férově vypnout po deseti minutách, vydržel jsem se dívat do konce a to jen proto, abych mohl tento film plnohodnotně zkritizovat. PPS: Nevěřím hodnocení většiny lidí zde, myslím si o nich, že to jsou masochisté. (08.02.2011)

Vážně bych nevěřil, jak mě taková konverzační neakční „trochukomedie“ dokáže pobavit. Helenu Bonham Carter jsem doteď znal jen jako uječenou Bellatrix z Pottera, tady to je jiný kafe, klobouk dolů, hraje výborně a má skvělou mimiku. Samozřejmě pokud jde o děj, tak to není zrovna moje gusto, mám nejradši jasnější linii, konkrétní cíl a závěr; ale přesto se mi film z nějakého neznámého důvodu líbil. 75 % (26.03.2010)

Rozdělení obrazu je v každém případě zajímavý a originální počin, nemusí ale nutně znamenat přínos pro samotný příběh. Tříští pozornost - je obtížné neustále sledovat dva rozdílné záběry, do nichž se navíc chvílemi promítají vzpomínky. Alespoň pro mě bylo nemožné se za takových podmínek nechat vtáhnout do děje, třebaže dialogy i herecký projev obou hlavních protagonistů rozhodně stály za to. (17.06.2009)