Mezi mužem a ženou

V reakcích a recenzích mnohdy vzpomínané "Before Sunrise" a "Before Sunset" jsou pro platoniky, "Mezi mužem a ženou" je pro realistické romantiky – to není snaha o poetismus, ale přesný popis filmu, jehož jádrem je již několikrát realizovaný příběh setkání dvou dříve zamilovaných lidí po letech. Zde však dostává novou energii díky onomu realisticky romantickému pohledu a také originálnímu vyprávění. Rozdělení rámu na dva obrazy je využito k naznačení distance mezi oběma postavami, které jen zřídka přecházejí do prostoru druhého, ale také k vytváření kontrapunktu k hlavnímu dění. V klíčových chvílích se v jednom z obrazů přestřihne do minulosti postav, na jejich současné partnery či na nevyřčenou a pouze v hloubli srdce či mysli strašící vizi, toho, jak by si on či ona představovali vývoj situace. Míra vhledu do dění a naprosto přesné dialogy i jemné nuance gest, výrazů tváře a detailů, které se staví ústřední dvojici do cesty, jsou výmluvně přesné a svým oproštěním od idealismu, ale současným setrváním v maximální empatii neskonale uhrančivé. Nemalý vliv na tom mají úchvatní hlavní představitelé, kteří při balancování na různých emocionálních pólech působí nevídaně bezprostředně. (06.10.2009)

Dva pohledy, muže a ženy, dvě neúplné půlky jednoho obrazu. Chtělo by se říci, že rozdělením plátna vedví toužil režisér vyjádřit neslučitelnost ženského a mužského pohledu na svět a nemožnost úplného porozumění mezi pohlavími. Nu, to je samozřejmě možné, ale pak nevybavil své postavy natolik specifickou ženskostí a mužskostí (byť subtilní rozdíly pozorovatelné jsou), aby bylo toto zcela zřejmé. Je to snad spíše dobře, protože by to dost možná vedlo ke zploštění obou charakterů. Takto můžeme ono "nedorozumívání" vnímat v obecnější rovině a mohlo klidně nastat mezi mladým a starým, cizím a zdejším, chytrým a blbým. Mně osobně se zdá, že v tomto případě nastalo prostě mezi jedním a druhým. Nebylo však nijak tragické a hluboké a rozhodně mi nepřipadalo nevyhnutelné. Inu, tam, kde lidé usilují spíše o zajímavou stavbu věty než o to, aby jim bylo porozuměno, aby sdělili podstatné, tam se neporozumění dá očekávat. A to je má nejpodstatnější výtka filmu. Smůla, když na dialozích stojí. Věty tedy plynou a přinášejí sebou minulost, která proplouvá kolem diváka, jenž jediný jako by ji opravdu pozoroval. Ti dva nejsou odděleni svojí odlišnou "pohlavností", ale roky, které nestrávili spolu. A scénářem. Své setkání zneužijí k tomu, aby se na okamžik klamně vrátili do chvil šťastnějších než Teď, bezstarostného Tehdy. K čemu však to všechno? K čemu sledovat, jak plynou slova a činy, jež za moment odplují do kanálu zapomnění... I toho mého. Raději si ještě někdy pustím Scény z manželského života. V těch se nezapomíná... Silné ***. P.S. Nakonec mé výtky nejsou možná úplně fér. Právě ona určitá prázdnota, pocit "léta jsme se neviděli a léta se zase neuvidíme", působí při zpětném pohledu poměrně autentiticky. A zároveň i nepříjemně, což je možná právě to, co mi (nevědomě) vadilo. (24.03.2009)

Nemasový a netradiční pohled na setkání po letech, o dvojici, která se tak trochu zná. Dva osamělí jedinci se místo radovánek na svatební hostině relativně nudí, takže je logické, že slovo dá slovo a.. Bylo by podlé prozrazovat něco víc, lepší, když o snímku ve filmovém světě neznámého Hansa Canosi nic moc nevíte. Stopáž je na komorní film tohoto typu ideální, zpracování minimálně zajímavé. Scénárista se vyřádil, kloubí humor, satiru, romanci i ironický nadhled, ale obsahově mu k dokonalosti leccos schází. Chybí trochu více citu, takové Linklaterovy projekty Before Sunrise & Before Sunset jím oplývaly!! Ultralevný, upřímný i herecky výjimečný.. ale stále jen na slabé ****.. (13.05.2009)

"Iluze snadnosti vyžaduje to největší úsilí."                                                                                                                    Konverzačky mám dost ráda, byla jsem zvědavá, kam se děj posune. Bohužel nepřišel žádný "Uvau" okamžik, který by mě dostal. Škoda, nastavené to bylo dobře. Herecké výkony dobré, chybělo něco uvnitř. (25.04.2018)

Popravdě jsem měla celou dobu co dělat (nemám ráda, když mi něco u filmů utíká:), ale i přesto, že jsem si některé scény musela pouštět nadvakrát, jsem byla po shlédnutí úplně paf. Film mě naprosto odrovnal jakýmsi minimalistickým maximalismem.. V podstatě dva herci a přitom tak velký příběh, který se spolu s rozhovorem pomalounku vine k trpce reálnému konci. Život jako vyšitý. A Helenu prostě miluju. (15.11.2009)