Svět podle Garpa

Přímočarý komediální nástup mne nadchl, romantický střed zdvořile nudil a dramatický závěr donutil k spontánnímu vypouštění výrazů, jejichž skutečný význam se ve slušné společnosti pouze odhaduje. Irvingův román jsem kdysi rovněž s nadšením rozhltal, ale cesta k jeho konci byla pro mne stejně složitá, jako ta filmová. Takže příště se pobavím prvních přibližně 40 minut a ve chvíli, kdy se Garp začne stávat spisovatelem, tak spokojeně zmizím do hajan s vědomím, že podruhé si náladu pokazit nenechám. (15.04.2012)

První polovina filmu humornější (hlavně díky nevymáchané hubě skvělé Glenn Close), druhá vice dramatická (aby ne, když se točí okolo manželství a dětí). Herci hrají o 106, někdy i o 107 (hlavně John Lithgow, který se objeví pokaždé, když začne upadat tempo). Podle blinkání a breku zdejších šašounů, co četli knihu, se nejspíš jedná o knihu zdařilou, takže doufám, že se k ní dostanu. (12.03.2019)

----- " Jde o to užít si svět než zemřeme, může to být velké dobrodružství." ----- Víte ... vyobrazený svět rozhodně NENÍ podle Garpa. Přesto úvod skýtá nepočítaně nadějných vyhlídek ... bohužel pouze do onoho zlomového okamžiku, kdy hlavní hrdina dospěje a vezme na sebe podobu Robina Williamse - najednou mezi svými vrstevníky vyhlíží jako předčasně zestárlý, byť nesmělý "jinoch", v němž jeho přespříliš emancipovaná matka cíleně vypěstovala závislost na své ochranitelské náruči. Od té chvíle se mi z duše protiví ... tudíž je pro mě dosti obtížné dívat se na jeho životní pouť nezaujatě či dokonce (nedej bože) s nějakými pozitivními emocemi. Hádala bych, že OPRAVDOVÝ umělec - ať už malíř, sochař, skladatel nebo třeba spisovatel - je primárně poháněn vnitřní touhou roztáhnout křídla a TVOŘIT, nikoli toliko poněkud přízemnějšími ideami jako zaujmout svou vyvolenou (syn) či trumfnout svého syna (matka). Do komedie má výsledný produkt HODNĚ daleko - černý humor se k němu pro jeho pracně budovanou "laskavost" jaksi nehodí a jakákoli jiná odrůda veselosti naráží na neprostupnou zeď těžko uchopitelné podprahové negace. ----- !!! MOŽNÝ SPOILER !!! ----- Bizarní tragická nehoda pak pouze podrthne moji narůstající skepsi, která přebírá vládu nad všemi ostatními pocity. Slabé 3* P.S.: Kromě toho ... je sice hodno obdivu (a následování), pokud k sobě dva dospělí lidé, kteří jsou zároveň rodiči (!), znovu najdou cestu - navzdory svým pochybením i ranám nepřejícího osudu ... nicméně ... nemůžu se ubránit podezření, že jejich vzájemný vztah má pro ně větší váhu nežli životy jejich potomků, neboť ti jsou v nejhorším případě NAHRADITELNÍ. Vím, že to tak nebylo míněno, nicméně s vlastními nepěknými myšlenkami toho moc nenadělám. (30.08.2017)

Svět podle Garpa? Nechápu. Spíš by se ten film měl jmenovat "Svět podle Jenny Fieldsové", Garpovy mámy. Skoro bych chtěl napsat: "Kdo nečetl knihu, nepochopí.", ale nebyla by to tak úplně pravda. Román, který ve své době znamenal revoluci a byl něčím podobným (podobným fenoménem), jako je dnes třeba Harry Potter. Otevřeně se v něm hovoří o sexu (to však ale i v jiných knihách, vzpomeňme např. Milence Lady Chatterley(ové) od D.H. Lawrence, 1928), ale hlavně zde jde o práva žen a doslova feministickou revoluci. Knižní předloha poměrně náročná na zpracování se dočkala své filmové podoby a řekl bych, že výsledek není sice nějak extra skvostný, ale není ani špatný a zaslouží si pozornost. Dobrý scénář a režie byli prostorem pro takové hvězdy jako je přesvědčivý Robin Williams, výborná Glenn Close a v roli Roberty uvěřitelný John Lithgow. Námět filmu neřekne mojí generaci a těm následným vůbec nic a je to již poměrně dlouhou dobu, co přestal být ve většině zemí světa aktuální, přesto... Vidět dobré filmové zpracování kdysi velmi slavné knižní předlohy není vůbec na škodu a nebude to ztracený čas. Verdikt: 3 1/2* a 75 %. PS. Zajímá-li Vás, jaké to je žít značnou část svého života pod vlivem a dozorem vlastní mámy, první polovina filmu Vám to zodpoví. (11.04.2012)

Ukamenujte mě, ale knížku jsem nikdy nedočetla. Skončila jsem kdesi v první třetině, když jsem zjistila, že ani přeskakování všech Garpových povídek - které mi od počátku lezly významně na nervy - mě nedonutí prokousat se příběhem až do konce. Film jsem si pustila s jediným záměrem: konečně se dozvědět, jak tato Irvingova kniha nakonec skončí. Teď to vím a spokojeně se můžu přesunout zas o dům (film / knihu) dál. Jsem asi zaujatá, ale ani knižní, ani filmová verze se do mé síně slávy nedostane. Kniha prostě jen proto, že mi přišla nudná, film pro to, že mi přišel nezajímavý (asi už to automaticky vyplývá z mého subjektivního náhledu na knihu). Jednu poznámku na závěr si ale neodpustím. Pokud se nějaký fanoušek pana Irvinga bude v budoucnu pokoušet zfilmovat jeho nejslavnější dílo, bylo by možná lepší udělat z toho seriál, aby se nestalo, že celý život Jenny před narozením Garpa bude shrnut v úvodních pěti větách (včetně velmi zvláštní scény s otěhotněním). A taky by možná nebylo od věci obsadit do role matky a syna herce, které dělí víc jak pět let. Skutečně by to působilo líp. (21.12.2009)