Dalkomhan insaeng

Po mnohých stránkach výborne natočený žánrový kokteil. Lahôdkové scény - mučenie a finále, ktoré striedajú tie poetické a pokojné. Drobné humorné vsuvky sú len čerešničkou na dorte. Ji-un Kim natočil po Quiet family konečne film, ktorý mi sadol a nad ktorého príbehom a zobrazením som slintal. Dve hodiny utečú ako voda a pritom zanechajú presne tie pocity, ktoré majú zanechať. Hlavný hrdina Byeong-heon Lee na mňa vysoko zapôsobil podobne ladenou aj keď hodnotovo pre mňa výraznejšou žánrovkou I come with rain. Tu som si ho užíval. Jeho zamračený výraz mi do tohto filmu dokonale sedel a jeho výkon má pre mňa rovnakú hodnotu ako ten Goslingov v Drive. Kim ako žánrový režisér nie je natoľko výrazný aby som mohol bez čakania povedať, že film na ktorý sa pozerám je od neho, ale je natoľko remeselne zručný, že ho hľadať nemusím. Stačí mi ak si film užijem a nechám sa unášať výbornou atmosférou a hereckými výkonmi. K dokonalosti mu chýbalo naozaj veľmi málo. (17.06.2012)

Narozdiel od iných juhokórejských thrillerov a drám tento film disponuje až nezvyčajne jednoduchou zápletkou. Možno bolo cieľom odbremeniť diváka od premýšľania a naložiť mu skôr po pocitovej stránke. Na druhú stranu našlo sa tu aj niekoľko silnejších scén a bojová choreografia tiež nebola najhoršia. Nech je ako chce, práve preto tu dosť záleží od konkrétneho diváka, či sa mu snímok zapáči alebo nie. Niekoho to môže skôr nudiť a ja patrím práve do tejto skupiny. Našťastie aspoň koniec príjemne prekvapil, aj keď to terminátorovanie hlavného hrdinu si mohli odpustiť. 70/100 (18.11.2015)

Miluju filmy o pomstě a když je v hlavní roli charismatický hrdina, který nejen že skvěle kope, mlátí a střílí, ale i hodně vydrží a ještě k tomu je film "zabalený" do nádherné vizuální formy není opravdu co vytknout. Není to sice taková jízda jako Oldboy (se kterým má mimochodem docela dost společného), má trochu pomalejší rozjezd. Ovšem, když se příběh pořádně rozjede (to je asi od té dokonalé scény s rozsvěcování a zhasínáním světla) je Bittersweet Life naprosto geniální a nabitý emocemi, celé to korunuje naprosto bezchybný konec. Snad to zakoupí naši distributoři, protože tomuhle filmu opravdu velké plátno sluší (mohu potvrdit, protože jsem to viděl na festivalu Filmasie). (07.12.2005)

Formálně dokonalé, výborné akční scény, volba hudby, Byeong-heon Lee perfektně hraje roli málomluvného "donucovače", který po jedné chybě padá do čím dál většího průšvihu. Jenže celá tahle ganstergka čerpající z noir filmů a Tarantina mě prostě za srdce nějak více nevzala. Přišlo mi to celé velmi nucené i přes tu vymakanaou estetickou stylizaci to má tu nevýhodu, že je to obsahově dosti prázdné. Na druhou stranu tam byl někdy povedený černý humor. Takže pro fandy herce jménem Byeong-heon Lee jasná volba. Ostatní to mohou zkusit. Nicméně, i když je hodnocení na tři a půl tak výjimečně zaokrouhlím nahoru. (30.03.2009)

Sladký, hořkosladký nebo hořký život? Sám vám vlastně nevím; a po tomto snímku si v tom jsem jistý ještě méně. DALKOMHAN INSAENG je majstrštyk; majstrštyk z ranku filmů o mafiánech a pomstě. Čekal jsem (sice) podstatně více kombinace aka OLDBOY či Kim Ji-woonův předešlý opus JANGHWA, HONGRYEON, ale to, co přišlo na závěr, předčilo všechny mé představy. Přímočarý, nekomplikovaný a dějem jednoduchý snímek, který sice není založen na překvapivých pointách, ale kterému to ani v tom nejmenším neubírá na kráse. Shrnuto a podtrženo: Nečekejte překvapivé pointy, ani akci od prvního filmového políčka do posledního... a myslím, že i přesto budete z tohoto snímku paf. Co říci závěrem? "Jednu pozdní podzimní noc se učedník s pláčem probudil. Mistr se ho tedy zeptal: "Měl jsi noční můru?" "Ne." "Byl to smutný sen?" "Ne," odpověděl žák. "Měl jsem sladký sen." "Potom proč tak smutně pláčeš?" Žák potichu odpověděl, utíraje si přitom slzy: "Protože sen, co jsem měl, se nikdy nenaplní."" (09.10.2005)