Stopa Xapatanu
Sur la piste de Xapatan
Obsahy(1)
I v Mexiku mají památky své legendy. Ta o Xapatanu říká, že rozhněvaní bohové a jejich strážci hory brání kandidátům (soutěžícím), aby získali vzácnou sošku, za kterou je profesor Gregory ochoten zaplatit nemalou částku. Kandidáti musí prokázat sílu, šikovnost, odvahu i důvtip. Nejprve v týmu, kdy je spolupráce nutná, ve finále však už soutěží každý zbylý kandidát sám za sebe. Každý soutěžící má na zádech pouzdro, představující jeho život - přijde-li o něj, vypadává ze hry a stává se zajatcem. Navíc čas neúprosně běží, takže kdoví, zda případný úspěšný finalista nakonec se soškou stihne odjíždějící vlak s profesorem... (DžejPý)
(více)Recenze (76)
Tuto skvělou soutěž mého mládí si pamatuji opravdu už jen velmi útržkovitě. Protože na rozdíl od velmi populárního a férovějšího Boyardu který byl u nás po prvém uvedení ještě i několikrát reprísován, tak tato obdobná soutěž (z přírody) tuším že nikdy. Jen tak letmo si pamatuji že soutěžící napřed přijeli někam vlakem, poté plnili nějaké úkoly v džungli, hledali něco v jeskyni a nakonec zdrhali na vlak, po opravdu dlouhých schodech. Který kolikrát vůbec nestihli. Je to přeci jenom kus mé mladistvé nostalgie při které jsem se vždy podobně jako u Boyardu, Her Bez hranic nebo Paga Paga moc pěkně bavil a tak trochu vždy i příjemně oddychnul a zarelaxoval.Takže nakonec hodnotím celkem vysoko a to za 3*. Trochu inspirace si z této soutěže tak trochu bere dnešní Trosečník. Prosím opakovat!!! ()
Škoda, že už takovýto soutěže dnes téměř nenajdeme (jediná světlá výjimka je snad Survivor). Je to opravdu velká škoda, protože tento typ soutěže byl a pořád je jediný, který mě opravdu baví. Bohužel o vítězi zde nerozhodují smsky, ale výkon každého jednotlivce. Což je asi důvod proč už takovéto soutěže dnes nevídáme (snad až na Survivora, i když už i tam je sms hlasování o nejoblíbenějšího trosečníka). ()
Nemůžu si pomoct, "Hry bez hranic", "Pevnost Boyard" a "Po stopách Xapatanu" jsou prostě pětihvězdičkové záležitosti. Poslední z trojice velikých soutěžích je také nejdrsnější a nejakčnější. Soutěžící odpadávají jako mouchy (velmi chytrý nápad s těmi pouzdry), úkoly jsou opravdu extrémě fyzicky náročné (už jen to zvedání závory!), čas odjezdu vlaku sadisticky žene hrdiny do schodů a k tomu ani zdaleka není jisté, že profesorovi nesou správnou sošku. Síla... ()
Moje druhá volba po Pevnosti Boyard. Zajímavé prostředí a úkoly, které se bohužel dost často opakovaly a nebyla zachována varianta z pevnosti o obrovském množství úkolů. Přesto jsem se skvěle bavil a hlavně závěr byl vždycky zajímavý nejen kvůli nonstop běhu, ale i samotným záběrům z kamery na hlavě soutěžících. ()
V prvé řadě souhlasím s komentářem uživatele Enšpígla "vyhodit z TV všechny ty hovna jako superstar..." Tyto sportovní soutěže plné zajímavých soutěží ať už v nespoutané přírodě, nebo v pevnosti Boyard měly své obrovské kouzlo. Sílu, vytrvalost, odvahu, napětí, rozum, nespoutanost atd... Soutěže, kde se každá vteřina dala vyvážit zlatem... ()
Zajímavosti (4)
- Počet schodů, které musí na začátku hry soutěžící sejít a 'finalista' s 'kandidátkou' na konci hry vystoupat k železniční stanici Xapatan, je 365. (CANNIBAL)
Reklama