Obsahy(1)
I v Mexiku mají památky své legendy. Ta o Xapatanu říká, že rozhněvaní bohové a jejich strážci hory brání kandidátům (soutěžícím), aby získali vzácnou sošku, za kterou je profesor Gregory ochoten zaplatit nemalou částku. Kandidáti musí prokázat sílu, šikovnost, odvahu i důvtip. Nejprve v týmu, kdy je spolupráce nutná, ve finále však už soutěží každý zbylý kandidát sám za sebe. Každý soutěžící má na zádech pouzdro, představující jeho život - přijde-li o něj, vypadává ze hry a stává se zajatcem. Navíc čas neúprosně běží, takže kdoví, zda případný úspěšný finalista nakonec se soškou stihne odjíždějící vlak s profesorem... (DžejPý)
(více)Recenze (76)
Tato soutěž byla u mě vždy až za Pevností Boyard, ale nic méně, nic lepšího k vidění nebylo (a vlastně není ani dnes). Zjistil jsem, že spousta lidí, tuto dobrodružnou hru s legendárním výběhem asi třistapadesáti schodů k vlaku, už ani nepamatuje, nebo vůbec nezná... Snad to nějaká naše TV ještě někdy, i s Boyardem, odvysílá. [7/1O] ()
Pro mě o chlup lepší než Boyard. Mám radši divokou přírodu než kobky starý pevnosti. Navíc čupr hudba, headcamy, čtyřicetikilová francouzka řídící šestilitrovej offroad a houkání vlaku, který nečeká. Jediný co mě vždycky štvalo bylo, když ta trubka co hledala sošky byla neschopná a chudák chlapík zmořenej potem si mohl vybrat jen ze tří sošek a z toho byly dvě rozbitý a navíc pak jen poslouchat jak jí bolej nožičky a do těch schodů rychlejš nepůjde... ()
Soutěžní seriál, který vznikl díky popularitě starší a známější Pevnosti Boyard. Narozdíl od Boyardu je však průběh soutěže pokaždé "na jedno brdo" - soutěžící plní stále tytéž úkoly, řeší tytéž hádanky a zdolávají tentýž konečný cíl. Navíc díky tomu, že členové soutěžního týmu se v průběhu hry vyřazují a vyhrají jen dva, nepřijde mi soutěž tak férová jako Boyard, kde se o konečnou výhru či nevýhru dělili všichni a kde po celou soutěž pracuje tým jako celek. Takže vidět dva díly Xapatanu pro představu stačí a šmitec. ()
Vždycky jsem si přál ulovit takhle někde v pralese nějakou sošku s očima z drahokamů, sjet po laně přes údolí, skočit do vody a vyšlápnout stovky schodů na nádraží, vyinkasovat za sošku od překupníka prachy a odjet vlakem zpátky do civilizace. A koho tahle představa aspoň trochu nelákala, tomu nevěřím. Boyard byl jen jeden, ale tohle bylo taky dobrodrůžo. Dnes už se nic takového netočí... ostatně nevím, kdo by na to v konkurenci Posledního trosečníka, Amazing race nebo Takešiho hradu koukal. Nostalgie... ()
Jojo, to byla doba... Po našich vědomostních soutěžích typu Deset stupňů ke zlaté, zábavných typu Šest ran do klobouku přišly francouzské Pevnost Boyard a Stopa Xapatanu (Po stopách Xapatanu) - a já mám od té doby v podlaze vytlačené stopy, jak jsem tlačil či tahal, rozvrzané křeslo, jak jsem uhýbal a cukal... Tolik hádanek jsem za celý život neluštil (a tady jsem si skóre moc nevylepšil ;-). Soutěžící to měli leckdy pořádně těžké a záruky výhry nebyly. Na tohle bych se určitě ještě rád podíval - po nejrůznějších reality show (ala BigBrother) by to bylo osvěžující! ()
Zajímavosti (4)
- Počet schodů, které musí na začátku hry soutěžící sejít a 'finalista' s 'kandidátkou' na konci hry vystoupat k železniční stanici Xapatan, je 365. (CANNIBAL)
Reklama