Avatar: Legenda o Aangovi

Současný 155. nejlepší seriál? Možná podle této databáze, ale mně to tak skvělé zase nepřišlo. Jako ano – je pěkné, že se Američani pokusili o nějakou inovaci na poli animované tvorby. No, inovaci... spíš bych to nazval takové větší odkoukáváníčko od japonských anime. Mé zklamání pramení možná z toho, že jsem byl asi moc naivní po přečtení zdejších komentářů hýřících superlativy a po doporučení jedné kamarádky, která se mi o tom na Facebooku snad přes hodinu rozplývala a pěla na to málem slavnostní ódy. Ještě když to mnozí nazvali jakýmsi "americkým anime", očekával jsem od toho něco úžasného v úrovni filmů Miyazakiho (proboha, taková úvaha je snad na double facepalm), takže ono vlastně opravdu není divu, že jsem pak byl skoro až zákonitě zklamán. Je to sice hezky zpracované, má to ono profláknutý schéma záchrany světa pomocí jednoho vyvoleného zasazené do zajímavého světa, pár sympatických postav, hezké souboje, docela pěknou hudbu a v první sérii také slušnou chytlavost, ale jinak mě už nějaké výraznější klad nenapadá. Pokud bych měl shrnout jednou větou to, co mi v seriálu vadilo nejvíce, byla by to ona zaměřenost na mladší publikum. Bohužel se vším, co k tomu patří – hromadou infantilnosti (počínaje tamním humorem, spoustou šklebů a "komických" výstupů, roztomilými zvířátky a kdovíčím ještě konče), předvídatelnosti a moralizování jdoucí ruku v ruce s fobií tvůrců zabít či zranit jakoukoliv postavu. –– POZOR, lehký SPOILER! Za celý seriál jsem napočítal pouze dvě mrtvé (vedlejší) postavy, z čehož jedna se obětovala (samozřejmě žádným násilným způsobem) a druhá byla v podstatě odrovnána mimo obraz (teda, co si aspoň pamatuju). Vrcholem toho všeho je samozřejmě závěr – kdo viděl, ví, o čem mluvím. KONEC SPOILERU. –– Teda ne že by se to v japonských anime nevyskytovalo, ale tady to bylo na můj vkus vážně už trochu moc. U Japonců mi zkrátka připadá, že podobné příběhy umí jakýmsi způsobem zaobalit do takové podoby, že si jej milerádi vychutnají i ti odrostlejší. Při sledování Avatara jsem však často měl pocit, že jsem se tak trochu minul cílovou diváckou skupinou. Některé postavy mi ve svém jednání přišly občas dost hloupé (hlavně Zuko mi ze začátku seriálu často svým jednáním připomínal Jezdce z Probuzení tmy, taky to vystupování ve stylu: "teď se mi to sice nepovedlo, ale příště budu mnohem zlejší, mnohem nemilosrdnější a prostě už vám nakopu koule", přičemž to takhle opakuje x-krát a stále dokola – ale ok, ke konci jsem si ho opravdu oblíbil) a vůbec mi chování některých postav a jisté zvraty v příběhu přišly poněkud nelogické, některé díly zase vyloženě zbytečné, však víte, jen taková ta výplňová vata pro zředění děje, proto u mě časem chytlavost seriálu opadla. Myslím ale, že kdyby se to sestříhalo zhruba do takových čtyřiceti dílů, mohlo to být mnohem ucelenější a nemusel bych místy mít nutkání posunout děj někam dál. Chápu, že někomu výše zmíněné výtky nevadí, ale že by těch lidí bylo až tolik? Možná kdybych nebyl odrostlej na japonských šónenech a neměl tak přehnaná očekávání, asi bych z toho byl taky blahem bez sebe a práskl tam též tu pětihvězdu, ale bohužel. Takhle to pro mě byla celkem zajímavá pohádka, která mi sice v mnoha ohledech skřípala, ale pokud nějak zrechnujeme jednotlivé série (1. série: slušné 4*, 2. série: silnější 3*, 3. série: slabší 3*), vychází mi z toho stále silné trojhvězdí. Jako jo, ono se mi to vesměs líbilo, jen jsem měl prostě až příliš velká očekávání. Závěrem tři dodatky: 1) Aang mi byl mnohdy dost nesympatickej. 2) Nejsympatičtější postavy: Toph a Iroh. A možná ještě Appa, byť zrovna komunikativní postava to nebyla. 3) Jó, mám to prostě smůlu na Avatary. Jak ten animovaný z Nickelodeonu, tak i ten hraný od Camerona mě prostě nedokázali pořádně posadit na prdel. (11.11.2011) (méně) (více)