Vstupte

Chlapci od Slnecnej ziary alebo aj Slnecnoziarovi chlapci zas u nas vyslo ako "Vstupte". No nic, necham to tak, hlavnou postavou vo filme je vyborny Walther Matthau /Dej si pohov kamosi 1 a 2, Prepadeni vlaku z Pelhamu/ v roli ukecaneho chlapika, ktory musi prekonat vlastnu jesitnost, aby sa zas objavil na javisku v divadle. Divadla velmi nemusim, ale Matthau dokazal povzniest aj takuto mne neprijemnu temu na aspon znesitelny priemer. Lebo vedel hrat - tu rolu neurotiuka som s mu sezral aj s navijakom. A z celeho filmu sa sinie ludskost a slusne dialogy. Skoda len tych par ovatovanych dialogov v strede. Nemuselo to tam, byt , prestrihat to a vyletim s hodnotenim vyssie : 65 % (17.06.2017)

„Japonci prohráli válku a teď nám posílají samý šmejdy!“ Zmatený, žlučovitý dědek, který vás v autobuse pohledem „vím, co jdi dělal v pátek večer“ vyštípe ze sedadla, aby vám při vystupování mohl zanadávat, že překážíte ve dveřích. Takový je protagonista nekompromisně konverzační komedie Herberta Rosse a takoví vy rozhodně nebudete, když se čas od času zúčastníte obdobně vydatných hláškových orgií. Jeden chod briskně následuje další a nemít po ruce sklenici vody, hrozí mi zalknutí. Nechcete-li ovšem ty dva postarší pány urazit, dopřejte si v jejich zábavně nevraživé společnosti raději nějaký long drink. 85% Zajímavý komentář: Oskar (23.07.2009)

"Otec je ve výborné kondici, je jen trochu pomalejší. Telefon nechá zazvonit desetkrát a dopis otevírá dvě hodiny." Dva staří kabaretiéři, porostlí mechem a lišejníky, spolu mají dvanáct let po ukončení spolupráce znovu vystoupit v televizi, jenže se mají rádi asi jako Britové a Francouzi. Jeden z nich je žlučovitý dědek s náturou vyskakovacího nože a druhý senilní šťoural a slinomet ("Buď přestane prskat, nebo to budu hrát s deštníkem!") Zdá se vám to na dobrou komedii málo? Pak neznáte Neila Simona. Vstupte! patří k jeho nejlegračnějším a současně nejdojemnějším hrám. George Burns už byl skutečně starý, ale stojí za pozornost, jak bravurně zahrál zatrpklého dědka tehdy pětapadesátiletý Walter Matthau. Ta zarputilost, shrbennost, klátivá chůze... skoro ho podezírám, že když o dvacet let později exceloval ve filmech á la Dej si pohov, kámoši!, taky to jen hrál. ;-) 100 % (04.07.2005)

Mám rád Waltera Matthaua, ale tu mi ten jeho otravný starý bručoun pripadal neznesiteľný. No a potom sa na scéne objavil druhý dedko, ktorému to už príliš nemyslelo a namiesto gigantickej spŕšky zábavy som sa dočkal neskutočnej nudy v ktorej sa dvaja dedkovia neustále hádajú aj keď sa vlastne majú radi. Ani to ich spoločné vystúpenie mi nepripadalo vôbec vtipné. Proste mi tento film vôbec nesadol. 4/10. (15.01.2020)

Vydarená konverzačná komédia Neila Simona ( hru "Zlatí chlapci" sme mohli vidieť v klasickom divadelnom predstavení na Malej scéne SND od roku 1974 v podaní Ladislava Chudíka a Martina Gregora ) plná vrtochov samoľúbych rozhádaných kabaretných hercov na sklonku kariéry strieda smutné okamihy s iskrivým humorom. Predovšetkým Walter Matthau je neúnavnou vlajkovou loďou filmu. (10.07.2019)