Portrét šílenství

Další film od Stuarta Gordona, od kterého jsem viděla skvělého Reanimátora a Castle freak, takže tenhle kousek jsem si nemohla nechat ujít. Jak to dopadlo? Začátek divný, prostředek ještě víc divný a konec absolutně divný. William Macy se svými manickými záchvaty na mě působil dost směšně a trotlovitě a scénka s teplým černochem na konci ve mě vyvolala šílené výbuchy smíchu, což asi nebyl záměr autora. Dějově podobné jako Volný pád, ale zatímco ve Volném pádu mělo jednání postavy jasnou logiku (kolikrát jsem na úřadu nebo v obchodě chtěla udělat to samé) a film měl prostě grády, tak tady bylo všechno nějak divné, nepřirozené a nelogické. Jestli někdo kouříte marihuanu, tak si dejte dvojnásobek svojí obvyklé dávky a už se nemusíte na tuhle podivnost dívat, vyjde to nastejno. (31.08.2009)

Ďalší skromný, no pôsobivý prírastok do rodinky drám so zmagorenou hlavnou postavou, ktorej 'prepne v bedni' a počas neuveriteľných zhôd náhod sa dopracuje k svojmu osobnostnému opaku. Je to akási slabšia atrapa Schumacherovho 'Falling Down', s hlavným predstaviteľom rovnako herecky silným, len s tou škodou, že Macyho postava nemala toľko priestoru a ani psychologického základu, ako by mala mať. 75%. (01.08.2008)

"A teď už ho vyndej!" Ještě jsem neviděl film, v němž by William H. Macy hrál sympatickou roli. Svým způsobem tomu filmu rozumím, občas sice trochu mlátí prázdnou slámu a teatrálně žvástá, ale jistým způsobem hlavnímu hrdinovi rozumím. Vcelku zajímavé obsazení. Škoda, že Julia Stiles nedostala více prostoru. 2.5* (16.05.2020)

První 2/3 téhle zkrocenější variace na Falling Down jsou fakt v pohodě a poměrně zábavné, všechny tři "děvka scény" jsou opravdu povedené. Jenže jak děj skončí svůj part na nočních ulicích, tak se z filmu stane strašná plytkost, která se asi snaží něco sdělit, ale v mém případě jsem nezachytil ani ň. Škoda tohoto pádu na beton, za první dějství 3,5*, za druhé 1*. (17.10.2006)

Je fakt, že tvorcovia si v tejto partii mariášu svoje karty sakramentsky strážia, márne sa im snažíme zízať cez plece. Mamet (scenár) sa neobťažuje obdariť svoje postavy nejakým psychologickým "obsahom" a podobne sa správajú aj ich repliky. Najmä prerod Edmonda zo "seriózneho" občana na odbrzdený vagón pomsty nemá v príbehu presnejšiu kresbu či nebodaj vývin - buďto beriete, alebo neberiete. Zvolená metóda funguje iba štvrtinu filmu a funguje ako teasing - dúfate totiž, že "za tým všetkým" niečo bude, že nastane zlom a po ňom príde niečo veľké a šokujúce. Lenže tvorcovia majú karty zakryté celý čas - a keď i ch v závere predsa len vyklopia na stôl, až sa nám nechce veriť, že miesto mariášových kariet držali v ruke celý čas detské kvarteto. Ale tie tri hviezdičky, ktoré som Edmondovi nakoniec predsa len pripol na hruď, nie sú len takou alibistickou známkou priemernosti. Okrem geniálneho Macyho film nesporne disponuje niektorými diváckymi atrakciami: a teraz nemám na mysli len tú natriasajúcu sa mulatku z peepshow (či krvavú sprchu v byte servírky, ktorú si horrorman Gordon samozrejme nemohol odpustiť) alebo pár podarených fórikov (kreditka). Temná melanchólia, prifarbovaná odleskom neónových reklám a citová vyprázdnenosť, ktorá si svoju dávku mužskej satisfakcie hľadá na nesprávnych miestach -to jediné v Edmondovi funguje pomerne spoľahlivo a doslova steká z obrazovky ako nejaký omamný dunihlav. Príbeh o chlapíkovi, ktorý chce pretrhnúť okovy každodenej, frustrujúcej rutiny a konvencií, aby si napokon nechal navliecť iné, podstatne tesnejšie okovy - hm, povedzme si to rovno, to je kurevsky banálne. A predsa som za tým všetkým napokon cítil akýsi tichý, mrazivý, takmer diabolský smiech. (06.03.2008)