Život v sedmém nebi

Člověk si kolikrát si ani neuvědomuje jak žije, má partnera, s kterým se vzájemně přetvařují, má děti, kterým místo aby přinášel radost, tak jim ubližuje, má práci, které dává přednost před osobním životem a zároveň má prázdný život, jehož smysl je v tom, že má zažitý určitý stereotyp z kterého neumí, nebo spíš nechce vybočit, strachuje co si o něm pomyslí ostatní, neumí být sám sebou, neprojevuje své skutečné pocity, chybí mu láska. Život pak utíká a člověk najednou zjistí, že děti odrostli a nechtějí ho vidět, je závislý na partnerovi, práce ho nebaví a on je v podstatě sám...Tento film je o tom, že pokud člověk chce, jde to změnit, jen musí sám chtít. (28.09.2008)

Velmi prostá, přímočará a krásně pohodová nezávislárna o překonávání krize středního věku. V podstatě to nemá čím překvapit (ta samá zápletka a děj už byly podobným způsobem zpracovány mnohokrát), ale na druhou stranu ani čím urazit a ty necelé dvě hodiny strávené ve společnosti sympatického dua Turturro - Rockwell utečou jako voda. 70 - 80 % (11.07.2012)

[-Víte, mám na to místo opravdu hezký vzpomínky... - Já taky, jednou jsme tam s bráchou topili kočku.] * [ - Prý támhle někdo viděl Ježíše. - Kde? - Tam, dole v tom ohni přesně pod tím hamburgrem.] Nějaké ILEGÁLNÍ ohňostroje - Reverend s malou stříbrnou sekyrkou - Pár plastových srnek? Tomu říkám sranda, bez ironie. Akorát mě napadá - proč je tenhle film tak málo známý? (08.06.2010)

John Torturro hraje šílenýho suchara, který svým podřízeným nedopřeje trochu zábavy ani pět minut před sirénou, plechovky s barvou musí lícovat a když už nemá koho buzerovat, zavolá domů a vycuká aspoň manželku a syna. Neni divu, že když dělníci z jeho party pořádají mejdan, on sedí v motelu sám a volá na sex po telefonu. Jednoho krásného dne ale potká chlápka, který jako kdyby si odskočil z komparsu na kovbojku, a který mu jeho "hodnoty" obrátí naruby. Al Fountain se začne chovat jako utržený ze řetězu a pod "vedením" svého nového přítele pozná, o čem je život. Parádní, u nás bohužel málo známý film (jako většina DiCillových) a první film, ve kterém jsem viděla (a žasla) Sama Rockwella. (08.01.2005)

Nadprůměrná nezávislačina z pera Toma DiCilla, který napsal roli Ala Fountaina Johnu Turturrovi přímo tělo. Stejně tak Sam Rockwell si svou roli užívá s entuziasmem sobě vlastním. DiCillo se tímto filmem definitivně vyprofiloval jako jeden z top US nezávislých filmařů, jehož filmy nejsou jen pro pár klubových nadšenců, ale jsou otevřeny všem, kteří nejsou jen tupými konzumními hovádky :-) 75% (20.11.2011)