Výkřik ve tmě

Měla jsem velký problém aspoň trochu sympatizovat s manželi, kteří ve filmu přišli o dítě. Jejich náboženský fanatismus a vskutku zvláštní chování, související s nenahraditelnou ztrátou, mě celou dobu stavěly spíše na stranu žalobců. Taky jsem nedokázala pochopit, proč vozit 9týdenní miminko do divočiny a nechávat je v noci na pospas. Dříve jsem z těchto důvodů nebyla schopna film ani dokoukat. Teď se to povedlo, rozpaky zůstaly a taky sotva průměrné hodnocení (za herecké výkony hlavních představitelů). (13.07.2011)

Nevím, jak by to dopadlo, kdyby Lindy hrál někdo jiný než Meryl, protože Výkřik ve tmě stojí hlavně na jejím mimořádném výkonu, který nejenom neskutečně citlivě vystihuje pocity hlavní postavy, ale vedle toho dokáže solidně nahlodat v otázce její viny či neviny. Každopádně je skvěle vidět, jak funguje mentalita davu - není tu místo pro jakoukouli racionální úvahu, soucit, nic (ať žije porotní systém). Být to v míň civilizovaný části světa, nikdo by se nebabral se soudem. Síla. (13.01.2011)

Velmi zvláštní film, snad jediný, kde má Meryl černé vlasy. Úsměvné kulisy let - nevím kterých, osmdesátých, sedmdesátých? A drsné drama, kde pravda je - kdovíkde. Nejde to jen tak odkoukat bez toho, že by u sledování člověk neprošel plejádou podivných a silných emocí, nad kterými visí otázka: tak jak to teda všechno bylo? (18.10.2010)

Film působí téměř jako rekonstrukce příběhu a to i úsporným, ale účelným herectvím, které je přesvědčivé. Tvůrci se zaměřují na detaily - zajímavý vývoj manželské podpory (podávání si rukou při cestách k soudu). Působivé je zobrazení davových scén, nadčasově působí mediální štvanice. Stejně jako v Philadelphii nenudí ani scény před soudem. (15.06.2010)

Skutečný případ, skutečný tlak médií, skutečný hon na čarodějnice. Odvlečení kojence psem dingem při dovolené v kempu rozpoutal mediální peklo, kterému musejí čelit manželé Sam Neill a hlavně kritiky velebená Meryl Streep. Veřejnost verzi manželů nevěří. A není sama. Při znovuotevření případu, ve kterém matka čelí obvinění z vraždy dítěte, se oscarová herečka neprezentuje pouze jako oběť. Jenže široké okolí nerespektuje, že sílu k tomu, aby překonala šok ze ztráty dítěte, čerpá ze své hluboké víry. Působí tak chladně, navíc dělá špatná rozhodnutí při poskytování dalších a dalších rozhovorů. A média si vezmou jen to, co se jim hodí. Přesto se tahle mediální bašta stává i obžalobou společnosti, která prahne a vždycky bude prahnout po senzacích. Ač nakonec manželé zvítězí, za návrat do normálního života budou bojovat už navždy. Někomu může úsporné herectví vadit (Meryl opravdu netrpí jako „správná“ matka, která přijde o to nejcennější), a také to, že tvůrci nejdou příliš po emocích, jiní naopak ocení celistvost vyprávění. 70% (11.09.2016)