Výkřik ve tmě

Film působí téměř jako rekonstrukce příběhu a to i úsporným, ale účelným herectvím, které je přesvědčivé. Tvůrci se zaměřují na detaily - zajímavý vývoj manželské podpory (podávání si rukou při cestách k soudu). Působivé je zobrazení davových scén, nadčasově působí mediální štvanice. Stejně jako v Philadelphii nenudí ani scény před soudem. (15.06.2010)

Skutečný případ, skutečný tlak médií, skutečný hon na čarodějnice. Odvlečení kojence psem dingem při dovolené v kempu rozpoutal mediální peklo, kterému musejí čelit manželé Sam Neill a hlavně kritiky velebená Meryl Streep. Veřejnost verzi manželů nevěří. A není sama. Při znovuotevření případu, ve kterém matka čelí obvinění z vraždy dítěte, se oscarová herečka neprezentuje pouze jako oběť. Jenže široké okolí nerespektuje, že sílu k tomu, aby překonala šok ze ztráty dítěte, čerpá ze své hluboké víry. Působí tak chladně, navíc dělá špatná rozhodnutí při poskytování dalších a dalších rozhovorů. A média si vezmou jen to, co se jim hodí. Přesto se tahle mediální bašta stává i obžalobou společnosti, která prahne a vždycky bude prahnout po senzacích. Ač nakonec manželé zvítězí, za návrat do normálního života budou bojovat už navždy. Někomu může úsporné herectví vadit (Meryl opravdu netrpí jako „správná“ matka, která přijde o to nejcennější), a také to, že tvůrci nejdou příliš po emocích, jiní naopak ocení celistvost vyprávění. 70% (11.09.2016)

Skoro bych brečel, když se člověk ponoří do děje, představí si, jaké by to bylo na jejím místě, přichází hrozná tíha zoufalosti. Nádherné je, jak se tu společnost mění, od ochoty pomoc, přes rozdělení na dva tábory, až po skoro jednohlasné ukamenovat. Božská Streep, ale to je spíš samozřejmost - možná jen ty účesy, co jí vyrobily na hlavě, jsou fakt asi až moc naturalistické. Každopádně doporučuji, ale zajímalo by mě, jak ten příběh pokračuje ve skutečnosti... (08.06.2010)

Cely film je zalozen na tom, zda divoky pes dingo odtahl dite ze stanu, nebo zda dite zabil nekdo jiny (nejpravdepodobneji jeho matka). Vicemene banalni zapletka, ktera vam ale nedovoli se na dalsich 120 minut odtrhnout od obrazovky/platna/monitoru. Meryl Streep nehraje matku, ktera se hrouti pri kazde fotce a vzpomince. Jeji materstvi je kdesi hluboko v ni a o to vic trpi neustalym podeziranim a protahovanim. Jeji herectvi je civilni, vnitrni, nestavi se na odiv. Zato Sam Neill mi lezl na nervy. Nechoval se jako chlap, nerozumel svoji zene a na kolena ho dostal az verdikt u soudu. Slizoun :) (13.07.2011)

Já osobně si nemyslím, že kvalita snímku by měla nutně stoupat či padat spolu s výkonem Meryl Streep. Ač mám tuto madam velice rád, ač ji bezmezně obdivuji, za největší přednosti Výkřiku ve tmě považuji myšlenku a následný obsah. Ono není bezpodmínečně nutné, aby nám někdo (či něco) zcizilo dítě ze stanu. Procitnout a přemalovat své růžové brýle na realističtější barvu můžeme i za pomoci mnohem méně závažných událostí. Je hezké předat svou zkušenost druhým lidem, aby bylo zabráněno budoucím neštěstím. Kde je ale hranice mezi touhou pomoci druhým a touhou zviditelnit sebe sama? Jak odmítnout žádosti o uveřejnění osobního příběhu, aby to neznělo alibisticky a nebudilo podezření? Na kterou stranu ukročit před smečkou všežravých hyen? Výkřik ve tmě je bravurně zpracovaným propletencem otázek a odpovědí, které všichni moc dobře známe z běžného života. Nemaskuje se za velkolepou hudbu nebo uhlazené vizuální provedení. Je suchým, názorným a realistickým pohledem do duše společnosti. A za takový budiž mu vysloven jeden veliký dík! Jo a Meryl, tak ta byla famózní! (13.07.2011)