Posedlost

Právě jsem zhlédl POSSESSION a jsem vyčerpaný po psychické stránce. Deprimující, bizarní, na psychiku těžko vstřebávající dílo. Isabelle Adjani je geniální herečka, její hysterické záběry a vyzařující šílenství je v té nejkrutějším formě jakou jsem, kdy viděl. Podobný ANTICHRISTU (tenhle film má Trier určitě moc rád) a Andrzej Zulawski je filmový umělec. (31.07.2013)

Těžký film. Těžký pro režiséra a herce, ale i pro diváky a jejich ochotu šáhnout si hluboko do mysli a poslouchat tu bizarně znějící písničku, kterou jim Andrzej Zulawski nevesele prozpěvuje. Těžké jen tak kliknout myší a udělit hodnocení něčemu tak umělecky vyspělému, ale díky své otevřenosti a myšlenkové náročnosti zároveň nepříjemnému a odstrkovanému. Jak ohodnotit snímek, kde se prolíná mrazivý mysteriózní horor s celkem reálným zobrazením rozpadající se rodiny, kde se postavy často chovají, jako by vypadly ze snu Davida Lynche, a kde je příběh vystavěn takovým způsobem, že navzdory normální chronologické kompozici divák ještě 10 minut před koncem vůbec neví, která bije? Odpověď zní ..... Jednoznačně kladně. Žádný komentář ani hodnocení totiž nenastíní preciznost a deprimující účinek Zulawskiho režie, ponurou a dokonale podbarvující hudbu, neúnavnou kameru kroužící hladově po místnosti a konečně famózní herecké kreace Isabelle Adjani a Sama Neilla, bez kterých by něco takového nikdy nemohlo vzniknout. Possession je jedním z filmů, které už nikdy nemusím vidět znovu, ale jsem moc, opravdu moc rád, že tu jednu projekci mám úspěšně za sebou. Přijít o tenhle zážitek by byla přeci jen velká škoda.. (31.07.2013)

Predovšetkým nejde o horor ako žáner, je to zložitá a ťažko dešifrovateľná alegória vzťahujúca sa v rôznej miere k partnerskému životu, politike i náboženstvu, čo však neznamená, že túto intelektuálnu námahu treba automaticky vysoko oceňovať, čím apelujem na úsudok kolegov. Režisér a scenárista v jednej osobe čítal Kafku (a pozeral filmy na jeho motívy) viac, než je pre človeka psychicky zdravé, to je presne autor, ktorému "vďačí" za mnoho. Žulawski bol tiež zaiste posadnutý istým filmom od Polanského, z ktorého prevzal základnú premisu ako východisko pre vlastnú filmovú prácu. Čím väčšmi autor tlačil na pílu, čím viac emocionálne a psychicky vydieral, tým odolnejším som sa stával, až som napokon cítil úplné citové prázdno, jeho odkaz pretláčaný takým zúfalým a nešťastným spôsobom prešiel pomimo mňa ako duch a úplne sa minul účinkom. Ponechávam tri hviezdy za istý stupeň subjektívnej fascinácie, avšak nemyslím si, že sa k tomuto dielu v budúcnosti vrátim, aby som akože "s odstupom času docenil nedocenené". (23.08.2024)

V zásadě se jedná o tuze ošklivý rozvod s typickými příznaky jednání pod tlakem, v poslední křečovité snaze obrodit vztah... jinak jsou ti anglicky hovořící Francouzi, žijící v útulném stínu Berlínské zdi, naprosto běžnou, šablonovitou rodinou... jen jsem je nenáviděla už od deváté minuty - způsob, jakým mluvili, jak se pohybovali, jak vyjížděli, jak zírali - a mělo být hůř - vytrvalci slabších povah nechť si přistaví kýbl... Nikdy jsem tyhle polsko-francouzské výrobny psychedelik na rozšíření vědomí neměla v lásce a o Kieslowském jsem si dokonce myslela, že je divnej... to po dnešku neplatí - kolega Żuławski ho dokázal plně rehabilitovat. A když jsme u těch antipatií, Isabelle Adjani mě nikdy nedokázala oslovit, natož oslnit, teď ale nevím, zda budu ještě někdy schopna ji vůbec akceptovat... lehko tudíž uhádnout, že se neřadím do fronty obdivovatelů jejího ultrahysterického výkonu, i kdyby se rozkrájela (elektrickým nožem), dokonce si myslím, že dát prádlo do ledničky, jídlo do pračky, zajít na nákup, mrštit síťovkou o zeď, zaprasit se vyválením v mlíku, pak se pogrcat a bez přestávky do toho ryčet je právě pro ni mnohem snadnější, než cokoli jiného... i když tedy tu postelovou scénu by, pravda, každá nedala... Zdejší hodnocení si vysvětlím taky po svém - dobrá polovina diváků dělala, že tuhle posedlost vůbec neviděla a vycenit se dokázala jen hrstka zklamaných odvážlivců... tím se dostávám k mému vlastnímu - hvězda za úzkostlivé vyhýbání se klišé - nezavadíte o kuřáka - ve francouzském filmu! i za fakt, že v záhlaví neřádil informační šotek - skutečně se jednalo o horor... A že pan Żuławski už patnáct let nic nenatočil? No toto... (16.10.2014)

Obnažené podobenství o „nezvratném“ konci manželského soužití. Odehrávající se v neurčeném časovém rozpětí v neprodyšném uzavření symbolických zdí východního bloku, které se jeví ve své tvrdošíjné reálnosti natolik palčivé, a jsou právě tím předznamenávajícím výrazovým článkem nemožnosti úniku. Andrzej Zulawski se stravující syrovostí rozehrává vztah trpícího muže a hledající se ženy. V neprostupném uzavření jeden - druhému se stává jejich syn jen křehkým spojením vytrácející se normálnosti. Zulawski svou Posedlostí vytvořil základ a určil směr, např. pro Gaspara Noého Zvrácený a Larse von Triera s jeho lehce evokujícím snímkem Antikrist. (19.10.2010)