Posedlost

Skôr než o horor ide o nervovoparalytickú sondu do hlbín jedného odumierajúceho manželského vzťahu. A hoci sa režisér nevyhýba ani hororovým rekvizitám (slizké monštrum, s ktorým protagonistka zdieľa ruiny bytu, vrátane manželskej postele), slúžia mu skôr ako metafora, než žánrová ingrediencia. Považujem sa za dosť otrlého diváka, ale Zulawského film ma chvíľami naťahoval na škripec s väčšou intenzitou, než s akou Leatherface štartuje pílu po zaklopaní neohlásenej návštevy. Zmar, bezútešnosť a koncentrovaná vyšinutosť prýšti z každej sekvencie filmu a ak veríte známej Nietzscheho sentencii („ak človek nazrie do priepasti, aj priepasť nazrie doňho) potom verte tomu, že Possession sa vám zavŕta do duše ako červotoč. Keď som videl nádhernú Isabellu Adjani v Herzogovom Nosferatovi, bol som presvedčený, že už nikdy neuvidím čitateľnejšie stopy šialenstva v ženských očiach, ale v Possession svoj vlastný svetový rekord niekoľkonásobne prekonala. Uff, toto je poriadne hustá šálka kávy. Keby som bol citlivka, tak si to pri záverečných titulkoch nechám prejsť hlavou ako Kurt Cobain. (09.05.2006)

Mučivý portrét rozpadajícího se manželství ! Issabelle Adjani předvádí neskutečný herecký výkon,takhle chaotickou,hysterickou,psychicky na dně ženskou jsem v životě neviděl a při sledování mi bylo až nepříjemně,co vše předvádí. Francouzi tímhle dílem opět potvrzují,že jsou mistři v Hororové tvorbě a mně nezbývá nic jiného,než je v tom podpořit plnou palbou. (24.12.2013)

Velice "ŤEŽKÝ", hutný, náročný film ... Navíc opravdové psycho, divák si již několikrát myslí, že dojde k nějakému vyřešení a závěru a film ho zavede zase na další kolej a protáhne ho dalším peklem. Je to velice Cronenbergovské, kdybych neznal jméno režiséra, rozhodně bych to odhadoval na Cronenberga. Polovina filmu je vypjaté drama rozpadu rodiny, přes psychické útrapy a šílenství manžela, přes vzpamatování se manžela po vyšinutí a jako by posedlost manželky a po absolutní bizzard, která si stále ale nechává jistý smysl a naštěstí diváka neutopí naplno ... což je jen dobře. Film obsahuje špičkové herecké výkony Adjaniové a Neilla, to je absolutní vrchol, ždímou ze sebe naprosté maximum a chvíli jsem měl skutečně strach o ně jako o herce- lidi, ne jako o postavy filmu. Není to ani tak horror, jak by se zdálo, těžko uchopitelné, popsal bych to jako "těžkotonážní psycho-dama" ... Dlouhá stopáž může být pro někoho na škodu ... (25.06.2009)

Popravde receno, moc nevim, co si o tom myslet. Film ze zacatku pripomina takovy psychologicky drama o rozpadu manzelstvi, kde se on a ona neustale hadaj, porad je nejakej rev a po pul hodine uz to zacne bejt otravny. Jenze nekdy po ty pul hodine se taky zacne konecne neco dit. Jenze je to desny psycho, kde se postavy chovaj nelogicky, cely je to zmateny, kolikrat jsem nechapal, co se to deje a obcas si to hraje na umeni. Navic tady neni snad jedina normalni postava, vsichni se chovaj jak magori, neustale se bud chechtaj nebo rvou, maj sileny vyrazy, neustale hazej telama a klepou se, jak kdyby meli zachvat a fyzicky si ublizujou. Navic se to odehrava v nejakym naprosto vylidnenym meste, takze videt nekoho krome hlavnich postav na ulici je skoro az zazrak. Jenze ackoliv jsem to moc nepobiral a postavy jsou naprosty silenci, zaroven se filmu neda uprit hodne sugestivni atmosfera, radne nechutny zabery, naprosto dokonaly triky a to i podle soucasnejch meritek a hlavne genialni herci, kde Neill pravdepodobne dostal jednu z nejvetsich hereckejch prilezitosti a stoprocentne ji vyuzil. Takze vlastne ani nevim, jestli se mi to libilo nebo ne, ale rozhodne to bylo hodne pusobivy. (15.11.2010)

Balancujem medzi extrémne kladným a záporným hodnotením. Táto pozoruhodná ambivalentnosť vôbec prestupuje celý film. Výnimočne strašné! ... Myslím, že po odhodlaní dopozerať tento filmík mi Zulawský predstavil nový spôsob filmového rozprávania. Prinajmenšom fascinujúce, ak divák prijme za svoju snahu filmu roztrhať mu vnútornosti. Isabelle Adjani ako oddané, bezbranné, náruživé dieťa. (04.02.2013)