Miami Vice

Dlouho očekávaný film Michaela Manna mě nechával vždycky chladným. Ani první trailery za rytmu Limkin park mě nedostali tak jak měli. Dvojice Colin Farrell a Jamie Foxx je na hranici dokonalosti. V tom není ani nejmenší problém, ale ... Asi všichni věděli, že se nebude konat žádná ultra akční jízda plná nádherných záběrů, ale to že v celém filmu jsou asi dvě tři akční scény je opravdu slabé. Michael Mann je dobrý režisér, ale příliš často se vyžívá v různých obrazech, kterými chce něco vyjadřovat, ale přitom zapomíná, že divák nemusí tuhle jeho lásku opětovat. Li Gong je fajn, není to pro mě nějaká úžasná krasavice a milostná linie s Colinem je trochu zbytečná, protože ve výsledku nevím jestli je film akční, romantický nebo jestli z něj chtěl udělat režisér konverzační drama o tom, kdy se policista stává tím zlým, protože je nucen jím být. Nevyznám se v tom co Michael Mann chtěl říct, vidím v tom něco málo a očekával jsem kvalitní akci spojenou s poutavým příběhem plného pochybností, ale nedostal jsem to. Film je pro mě velkým zklamáním a ať je jeho forma a krása digitální kamery jakákoliv nestačí to. Už druhý film po sobě(předtím Collatereal) mě zklamal přístupem režiséra a jeho neskutečnou láskou k digitálním pohledům na město apod. . Tak snad příště Michaele... (18.02.2007)

Spíše rozčarován než přímo zklamán. Trailer mě navnadil na úplně jiný film. Na Mannovy Mizery. Ale to je chyba lávky. Mann se rozhodl o sugestivní akční "cool" film. V čemž bohužel tkví i kámen úrazu. Jeho digitální kamera se snaží o co největší realitu, a přesto všechno se film tváří co nejvíc "cool". Tento kontrast se mě držel po celou dobu snímku. Kdyby aspoň zopakoval (kvalitativně) přestřelky v Heatu. Ale ta konečná a finální akční scéna je spíš taková nijaká, přestože oplývá skvělou kamerou. Ještě že film má takové skvělé chlapáky, na něž je radost pohleďět. Holt sex-appeal v sobě nezapřou. Přestože v podstatě jenom kritizuju, tak pokud odhlédnu od Mannovy dřívější filmografie, tak se jedná o zcela nadprůměrný snímek, který si nakonec svého diváka najde, i když bude to hledání mnohdy těžké. (15.10.2006)

Zapomeňte na slova jako oživení, předělávka, pocta a především na původní Miami Vice. S ním má jedno z velkých filmových překvapení svého roku společný pouze název a koncept detektivů v utajení. Stejně tak zapomeňte na akci, která byla s tímto filmem nepochopitelně spojována. Film staví na hranici reálných a smyšlených identit a především na osobité estetice a podmanivé stylovosti. Klíčovými přitom jsou spojení realismu v úrovni postav i vizuálního zpracování a práce s žánrovými a formálními zákonitostmi thrilleru. (19.08.2008)

Michael Mann je zjavne lepším režisérom, než scenáristom. Scenár Miami Vice je totiž doslova a do písmena televízny. Mann to samozrejme vie a preto nasádza do boja svoje vlastné režisérske zbrane. Na Collateral nadviazané použitím digitálnej kamery. A tu mám s filmom prvý problém. Pokiaľ v Collateral digitálna kamera zaberala výlučne nočné scenérie LA a kluby osvetlené žiarovkami či neónom, v MV ju Mannov kameraman Dion Beebe po prvý krát vytiahol na slnečné svetlo. Obraz v denných scénach je značne zrnitý a vadí to najmä vtedy, keď kamera zaberá veľké celky – more, či džungľu so sídlom hlavného bossa. V nočných scénach mi pripadá väčšia zrnitosť v niektorých záberoch skôr na prospech obrazu, pretože zosilňuje akýsi „dokumentárny“ charakter celkovej štylizácie vizuálnej stránky. Tento kvázidokumentaristický vizuál prispieva k tomu, že film pôsobí značne realisticky a divák má pocit, že je prítomný vedľa postáv priamo na scéne. Celý film je veľmi „klipovito“ natočený, nie je tu veľa dlhých záberov. Nepôsobí to však tak rozčuľujúco ako v Domino Ridley Scotta, hoci v porovnaní s Collateralom sa podľa mňa posunul Mann práve týmto smerom a veľmi dúfam, že stihne včas zastaviť než natočí podobne zbytočný film ako Domino. Na pomyselnej čiare medzi Collateralom a Dominom je totiž, pokiaľ ide o vizualitu, MV niekde v strede. Zvuk v MV je jedným slovom famózny. Divák si to síce naplno uvedomí až pri záverečnej prestrelke, ale podľa môjho názoru je po réžii ozvučenie filmu jeho najsilnejšou stránkou . Originálna hudba pôsobí veľmi príjemne, horšie je to s použitím piesní vo filme. Niektoré skladby sú použité výborne (linkinovský Numb či hudba na diskotéke v Miami, keď Colin tancuje s Li), naopak, nepáčila sa mi montáž Mobyho „One of these mornings“ do scény cesty na Kubu v motorovom člne, pretože vzhľadom k scéne, ktorú sprevádza vyznieva celok až gýčovo; tiež je pre mňa nepochopiteľné prestrihnutie kubánskej salsy v Havane do rockovej balady bez zmeny scény. Herecky je MV zvládnutý výborne na hlavných postoch a herci, i keď majú predpísané dosť schematické a ploché postavy sa s nimi vyporiadali slušne . Vzhľadom k predlohe by som však čakal viac vyprofilovaný profesionálny vzťah medzi Ricom a Sonnym. Pri sledovaní filmu som totiž mal pocit, že sú si akosi ukradnutí, i keď každý z nich je stvárnený kvalitne. Takto z hľadiska vývoja vzťahov medzi postavami ostáva hlavným ťahákom filmu osudová láska Sonnyho a Isabelle (ako vždy skvelá Gong Li – mimochodom na maili prijímam stávky na to či si dala alebo nedala upraviť nos kvôli MV). Poteší i to, že miest, kde by postavy mohli prednášať „veľké“ repliky, zahrajú čisto tvárou a mlčky . Najkrajšie je to vidieť v scéne keď Ricova priateľka leží v kóme a Rico sedí vedľa nej na stoličke. Celkovo môžem povedať, že tento ne-žánrový (akčný rozhodne nie je a na drámu je podľa mna slabo gradovaný) počin Michaela Manna ma nesklamal, ale ani neohúril. 8/10 (02.09.2006)

Mizerové potkali Collateral v Mannově nejosobnějším audiovizuálním fetiši jeho dosavadní kariéry, který atmosféru pumpuje z přestřeleného testosteronu (dokonale nablýskaný „look“, drsné řeči), aby ji následně pracně ždímal v adrenalinové akci, které ač je zoufale pomálu, patří k tomu nejrazantnějšímu, co prozatím Mann natočil. Experimenty s digitálem jsou stále diskutabilní, nicméně nutno jej pochválit za odvahu je použít v ryze mainstreamové záležitosti pro široké publikum. Farrell s Foxxem jsou učebnicovým příkladem chlapského přátelství, nicméně v poloze osobního života jejich velkých lásek jim režisér mohl do úst vložit i nějaká intimnější slova, jež jsou v takové chvíli důležitější než formální rozprava v podobě zamilovaných pohledů a sexuálního chtíče. Avšak i tak se jedná o delikátní podívanou, jejíž kriminální zápletka vystačující pro epizodu seriálu je předvedena v podobě té nejnačechranější cukrové vaty, již sníte během chvilky a až potom si uvědomíte, že to vlastně dohromady nic nebylo. (15.10.2006)