Saw 2

Mhmm. Já mám pro tuhle zubatou sérii jednoduše velkou slabost, což je zvláštní, neb jsem velikým odpůrcem násilí a při pohledu na krev (a vůbec jakékoli řezání a kuchání a bodání a (z větší části i píchání...)) se mi dělá trochu šoufl. Snad je to v tom, že krom spousty nezbytných umíračů má tři ohromně propracované postavy, které je potěšení rozebírat (psychologicky, nikoli fyzicky). Které? Kdo viděl, ví, kdo neviděl, nebudu mu kazit, že.. Možná je to tím, že dokáže dokonale překvapit. Nebo jsou to ty nezodpovězené otázky, co mě láká dívat se na další a další díly, i když ostatní už Saw splachují do záchodu? Nejspíš to bude všechno dohromady. Dvojka je pro mě navzdory nízkému hodnocení výborný thriller, který při znalosti celé mytologie tvoří jeden z těch nablýskanějších, ale paradoxně dějově trochu prázdnějších dílů. Nicméně je to napětím nabušená jízda a když zazní první tóny "Hello Zepp", nemusím pro husí kůži daleko. (14.05.2007)

Jakkoli byl první díl problematický, neotřelost se mu upřít nedala. Pokračování už je ale o něčem jiném. Vykonstruovaná linie obětí mě tentokrát nezajímala ani za mák, spíše mě iritovalo, že pro sebe ukradla většinu času a ubírala tak na pozornosti obklíčenému Jigsawovi. Jeho slovní hrátky a přesná hra kočky s myší několikanásobně převyšují dění v domě, kde se lidé chovají jako blázni, přes nejrůznější varování jdou do všeho podezřelého po hlavě a o nějakých promyšlených pastech tak najednou nemůže být ani řeč. Škoda jen, že pointa, jakkoli umí znovu vyrazit dech, ubírá hodně náboje z předešlého dění. Na napětí a moment překvapení by se sice zapomínat nemělo, na logiku už ale vůbec ne. (10.02.2006)

Tak je to tu. Jednička byla překvapením, s dvojkou přichází velké obavy. Dvojky v Hollywoodu znamenají většinou všeho víc kromě kvality, která často je max poloviční. Opět se nám dostane hry na přežití tentokrát s bandou různých lidí, kterých spojuje jak rychle zjistíte jedna osoba. Nakonec film působí promyšleně, ale i překombinovaně. Pasti jsou zajímavé, ale chybí jim rafinovanost těch z prvního dílu. Nejde o nekvalitní zábavu, je překvapením, ze druhý díl je min. tak kvalitní jako první a na jeho konci budete opět koukat jako znovu narození, ale už to není ten velký šok a ta velká originální pecka jako tenkrát. Tak si to užijte víc než jednou na to opět nekouknete. (05.01.2006)

Druhá pila je od své starší sestry odlišná. Pár minut po tom, co v coolózně sestříhané úvodní scéně sklapne maska smrti na Michaelově hlavě, totiž policie namíří své zbraně přímo do obličeje pana Skládačky. Tím je řečena nejdůležitější odlišnost od prvního dílu, protože zde máme smrtelně nemocného trýznitele téměř od začátku na očích a také jsou jasně vytyčeny dvě zásadní dějové linie. V jednom dějství sledujeme psychologickou hru, kterou rozehrává pokašlávající Jigsaw s detektivem Matthewsem, jenž bojuje o život svého nezbedného syna, a to druhé nás zavádí do důmyslnými léčkami napěchovaného domu, ze kterého se osm různých lidských trosek snaží dostat dřív, než jim nervový plyn rozežere vnitřní orgány...ale že se tedy podařilo sehnat inteligenty!...vůbec se jim nedaří zahrát pocit odsouzení a nemohoucnosti, nedodržují stanovená pravidla, lezou do pastí úplně bezmyšlenkovitě a pak se diví, že jim něco ustřelí hlavu nebo udělá z rukou krvavé pahýly...záliba scénáristů v mučení lidstva nezná mezí a chrlí jednu hroznou past za druhou(po jedné takové už možná nikdy nepůjdete na odběr krve)..zdá se, že pokud bude existence série Saw záviset na vymýšlení originálních a strastiplných cest vedoucích k přežití, dočkáme se po jedné odřízlé noze, dvou ulomených prstech a třech vytržených zubech také čtyř prasklých žeber, pěti stržených nehtů atd...to, co udělalo ze Saw úspěšný fenomén je ojedinělý vypravěčský styl, působivost lidského utrpení a bezmoci a bezpochyby diskutabilní pointa. Pakliže jste neskousnuli tu v jedničce, bude Vám tahle připadat jako nestravitelné sousto. Ona je totiž ještě umocněna na druhou. Jakoby nás chtěl Darren Lynn Bousman první pointou načít a druhou šokovat...navíc je tu příjemné propojení se Saw 1 a jistě postřehnete i Final Theme Charlieho Closera...v roli rakovinou stiženého Jigsawa alias Johna Kramera se podruhé objevil Tobin Bell a předvedl přesně to, co měl - zvráceného, brutálního, ale zároveň chladnokrevného a chytrého testovače a soudce lidského odhodlání, železné vůle a prahu bolesti. 4 milióny dolarů(rozpočet)/144 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (19.09.2006)

Slušných 60% - rozhodne to nie je "zlé" pokračovanie. Hodnotenie však závisí od znalosti prvého dielu, ako aj špecifikovania toho, v čom ste videli jeho kvality. U mňa bodovala úderná atmosféra, zaujímavý, v istom smere originálny nápad a záverečná pointa. V rovine ťaživej až klaustrofobickej atmosféry sa Saw 2 bez problémov vyrovná jedničke. Je to opäť dosiahnuté zbesilými, často až videoklipovými kompozíciami, podobnou štruktúrou príbehu (jednička je tu skutočne citovaná permanentne), avšak pozmenenú v dôležitých detailoch (dvojitá os prvého dielu:"nájsť Jigsawa-nájsť obete" sa vďaka jasnej identite Jigsawa v pokračovaní hneď od začiatku sústredila iba na nájdenie obetí). Slabiny jedničky - logické kiksy za účelom gradácie jednotlivých bodov obratu v príbehu sa opakujú aj v dvojke, umocnené slabinou najvýraznejšou - záverom. Zatiaľ čo v jednotke pointa trpela svojou prekombinovanosťou, ešte stále sa dala akceptovať vďaka dôvodom, ktorého Jigsawa viedli k činom. Dvojka tento bonus postráda, pričom prekombinovanosť ostáva. Uvedomenie si hodnoty života bolo zamenené za pomstu, i keď so snahou o jej zakrytie. Malý bezvýznamé plus je ešte za odkaz na Cravena :-) (01.11.2005)