Broken Flowers
Broken Flowers
Zlomené kvety
Broken Flowers
Režie:
Jim JarmuschScénář:
Jim JarmuschKamera:
Frederick ElmesHudba:
Mulatu AstatkeHrají:
Bill Murray, Julie Delpy, Brea Frazier, Jeffrey Wright, Meredith Patterson, Ryan Donowho, Alexis Dziena, Sharon Stone, Frances Conroy, Christopher McDonald (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Don Johnston (Bill Murray) je zapřisáhlý starý mládenec, jehož právě opustila jeho poslední láska Sherry. Nedá se tím vyrušit, odhodlán dál trávit čas své předčasné penze před televizí. Když ale dostane záhadný dopis, naznačující anonymně, že s některou z četných bývalých lásek má dospělého syna, je nucen přece jen se zamyslet nad minulostí. Poháněn spíš svým sousedem a kamarádem Winstonem, který si rád hraje na detektiva, než vlastní zvědavostí, vydá se nakonec Don pátrat, která z jeho někdejších milenek by mohla být autorkou dopisu a matkou jeho syna. Jediné stopy jsou růžová barva dopisu a psací stroj, na němž byl napsán. Postupně se setká se čtyřmi ženami, které něco znamenaly v jeho životě (Sharon Stoneová, Frances Conroyová, Jessica Langeová a Tilda Swintonová), ale žádná v něm neprobudí víc než trochu nostalgie. Nicméně ho všechna tato setkání konfrontují s jeho minulostí i přítomností. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (502)
Nebyl jsem pozorný. Nechal jsem se v očekávání zblbnout žánrovými škatulkami (Komedie? Mysteriózní?? Road movie?!) a trochu mi to asi zkazilo dojem. Apatická atmosféra snímku mi tak spíš lezla na nervy, než dala prostor probírat se symbolickou rovinou "dobrodružství," na které se Don Johnston vydal. Škoda, že jsem si před zhlédnutím nepřečetl komentář tady Adama Bernau, který o snímku otevírá témata, která jsem při sledování zkrátka nevnímal. ()
Film ma v podstate velmi jednoduchej pribeh zalozenej na slusnym napadu. Akorat mi prislo, ze neco podobnyho jsem uz nekde videl. Problem je, ze 4 zeny, ktere postupne navstevuje, nejsou moc vyuzite, se dvema jen pokeca, s jednou ani to ne, takze nakonec jedina, ktera je na scene krapet dyl, je Sharon Stone. A je to jedna z nejvtipnejsich casti filmu. Bill Murray sem se svym smutnym pohledem docela sednul, akorat misty uz to prehani a vypada to spis jak kdyz ho boli bricho. Ale i presto, ze je film takovej pozvolnej, nic moc se tu nedeje a neni to ani nejak zvlast vtipny, tak me docela bavil, proste takova pohodicka. Jenze pak prisel zaver. Jakoby nekdo vykop scenaristu a zaver zustal nedopsanej. Je mi jasny, ze tim Jarmusch chtel neco sdelit, ale jako to se mi fakt nelibilo. Takle zasranej konec sem uz dlouho nevidel. Ale jinak to je pohodovej film. ()
Jim Jarmusch je opravdu mistr, okouzlil mě svou Nocí na Zemi a Mrtvým mužem, ale Zlomenými květinami si mě naprosto získal. Málokdy jsem měl z filmu tak úžasný pocit. Road-movie se zdánlivě pro Jarmusche netypickým, spíše komerčním námětem zvládl troufám si říci lépe, než by to dokázal kdokoliv jiný. A to aniž by musel odsunout stranou svůj báječný osobitý styl. Ten je znát jak z technických složek jako je například skvělá kamera, která se více než kde jinde podílí na vyprávění, a přesto si udržuje stylizovanou kompozici. Díky ní působí snímek ještě více stylově, samostatně a originálně. Je plný okvětních lístků, červeného inkoustu a růžové barvy, což podporuje nostalgický dojem v divákovi. A přitom není tento pocit nijak vymezen, ale přechází od hořkosti až po radost nebo zcela nový prvek, nezapadající mezi nostalgické vzpomínky, ale nově je rozvíjející, úžas ze všech těch změn, které přišly s časem. Též interiéry a obrazové vystižení prostředí filmu obecně je mimořádně podstatné a jak jinak než zdařilé. Když nahlédneme do života kterékoliv z Donnyho bývalých lásek, mnohé se o nich dozvíme a mnohé si můžeme pouze domýšlet stejně tak jako Don. Zdání ovšem může klamat, Jim Jarmusch tu nechává diváka, aby si sám vytvořil svou vlastní, byť možná nepřesnou, představu o povaze věcí na základě jeho vlastních zkušeností. Naprosto neodmyslitelnou součástí Zlomených květin je skvělá hudba. Tu já osobně považuji za jednu z nejpodstatnějších složek filmu, ačkoliv se na vyprávění podílí jen minimálně a často vůbec, dokresluje film, umocňuje ho a je nesmírně důležitou součástí jeho stylizace, což pomáhá ucelení filmu a jeho mocnějšímu vyniknutí. To ovšem platí jen když se podaří příhodnou hudbu najít a vhodně ji použít, o čemž není v případě Zlomených květin nejmenších pochyb. Hudba je zde zkrátka jednou (z mnoha) vydařených součástí filmu a zároveň dalším z podpisů jeho jedinečného režiséra. Moc chválím etiopské motivy a krásnou titulní skladbu od The Greenhornes With Holly Golightly - There is an end. Poněkud jednoduchá a přímočará fabule také není pro Jarmusche ničím novým, ale jen on dokáže z něčeho takového vyčarovat velice silný film, který se vyvíjí a pojímá mnoho pozoruhodných zamyšlení aniž by ztrácel na opravdovosti. Na svět a jeho běh se zde díváme z pohledu Dona Johnstona. Je to skvěle napsaná postava, lidská, prostá a přitom neobyčejná jako každý člověk. Proto se tu nabízí široký prostor, ve kterém se s Donnym může divák ztotožnit a ještě lépe prožívat tento krásný film. Stejně jako Don budete ospalí, budete zvědaví, překvapení i zmatení. Jeho myšlenky jsou i myšlenkami diváka, který jako by tak prožíval celý příběh po svém, totéž, ale přitom pokaždé jinak. Pamatujete na chvíli, kdy si dvě dívky v autobuse povídají o atraktivním klukovi za nimi? Nenapadlo vás třebas na chviličku, že by to mohl být Donnyho syn? Mě ano a Dona jistě také, i když třebas jen na prchavý okamžik. Jestli tomu tak bylo, to je ovšem na vás. Mnohé zde řečeno nebylo a Jarmusch nechává hodně věcí na úsudku diváka, což ovšem pro mě zcela překvapivě nijak neubírá příběhu na kráse, ba naopak. Nesmím zapomenout pochválit Billa Murrayho, který je už dlouho dobrým hercem s výborným komediálním nadáním, ale teprve v poslední době předvádí ve filmech Ztraceno v překladu a Zlomené květiny to nejlepší. Všechny humorné okamžiky jeho života diváci prožívají s ním. Jeho postavu stárnoucího donjuana Donnyho Johnsona, tedy vlastně Johnstona prostě musíte mít rádi. Celkový dojem z filmu je prostě mimořádný, doporučuji ho všem. Jim Jarmusch mi dokázal, že je právem označován za jednoho z nejtalentovanějších filmařů dneška. () (méně) (více)
Vynikající mírně existenciální film Jima Jarmusche o tom, že není dobré přehrabovat se ve vlastní minulosti, protože ta už k nám nepatří. Na počátku této ,,skoro" road-movie divák spatří dva světy propojené dvojicí ústředních hrdinů - posmutnělý a dorozpadávající se svět Dona Johnstona (jehož jméno si lidé zaměňují ve významové paralele s podobně povadlou hvězdou amerického televizního světa donjuanem Donem Johnsonem), muže bez rodiny, potomků, povětšinou strnule sedícího v tmavém neútulném, byť přepychovém, domě osvětleném jen modrým stínítkem televizní obrazovky. Ovšem hned v sousedství nalézá náš hrdina chtě nechtě svět-protipól, plný dětí, života, světla a partnerské harmonie, nic na tom nemůže změnit nižší intelektuální výbava, horší auto ani menší bankovní konto bodrého souseda. Bravurně, snad jen očima či mimickým svalstvem hrající, obvykle jen strnule sedící, Bill Murray, se dává do pohybu až v momentě (a to ještě pouze za přispění svého vitálního souseda), když se dozvídá, že má syna. Bilancující, laskavá a navzdory svému poklidnému až pomalému (typicky Jarmuschovskému) tempu strhující cesta za nalezením své bývalé lásky začíná a přes úsměvné peripetie a humorné pseudodetektivní propriety (růžová barva, psací stroj...), které vědomě matou diváka, se hlavní hrdina dostává až k existenciálně bolestnému poznání ... přes americkosnový finanční úspěch je v životě úplně sám... Skvělá, na detektivním hledání založená metafora s potencionálními syny najednou za každým rohem číhajícími na hlavního hrdinu, náhle díky kroužící kameře okolo strnulého Donova obličeje diváka neukolébá ... i přes náhle intenzivní potřebu nalézt svého potomka je a zůstává sám... PS: Za zvláštní zmínku stojí jako vždy u Jarmusche skvěle zvolená ,,etiopská" :-) hudba vyvolávající zvláštní nostalgickou, leč neklidnou náladu a obě snová intermezza, tvořící ve filmovém vyprávění jakési významové předěly. ()
Moje první (ale asi ne poslední, protože čt2 chystá další min. 1 jeho film) setkání s Jarmuschem. Ale na film jsem se chtěl podívat hlavně kvůli Billovi. Chvíli jsem si říkal, jestli mě nečeká druhé Ztraceno v překladu, poté se to začalo jevit jako Všechny moje lásky. Ale ve skutečnosti to bylo něco úplně jiného. Jak už zde někdo napsal, výsledkem neměl být ani tak cíl cesty, ale samotná cesta. Ovšem konec, to je lahůdka (nebo taky nestravitelné sousto) pro (nejen) vnímavého diváka. Bill Murray ukázal herecký výkon, který vyjádřil hlavně pomocí jeho očí, grimas v jeho tváři. Málokterý herec by to v této zkoušce obstál, avšak to neplatí v případě Billa (tímto výkonem mě nahlodal k přidání si ho do oblíbených herců). But on the other hand, fanoušek rychlých akčních filmů, neustálého povídání a drsných hlášek si tu asi nabije kokos (takže hodnocení 3* a míň bych se ani nedivil). Zatím hodnotím 4*, ale tenhle film si přímo říká o druhé zkouknutí, důraznější pochopení a vůbec vychutnání si tohoto snímku. Výstižný komentář: Matty. ()
Galerie (55)
Zajímavosti (10)
- Snímek debutoval 5. srpna ve 27 kinosálech se ziskem 780 408 dolarů za první týden promítání. Celkový zisk v USA se vyšplhal na 13,7 milionu. (imro)
- Jim Jarmusch napsal scénář exkluzívně pro Billa Murraye, protože je jeho velkým fanouškem. Psaní textu mu trvalo dva a půl týdne. (imro)
- Roli ve filmu odmítla Winona Ryder. (newpage)
Související novinky
Jim Jarmusch zahájí Cannes
Nová zombie komedie Jima Jarmusche The Dead Don’t Die 14. května slavnostně zahájí letošní filmový festival v Cannes. Snímek si zde tak odbude svoji světovou premiéru podobně jako Jarmuschovy… (více)
Reklama