Zlomené květiny

Don Juan je anglicky Don John. Postavy John-ston a Win-ston jsou takřka dokonalé protiklady. Winston ztělesňuje vše, co u apatického Johnstona postrádáme, ba lze ho vidět jako personifikaci či jakousi externalizaci Donovy neexistuící (nebo aspoň nespatřitelné) životní energie a zasazenosti do života. Don Juan? Bývalý don Juan? Spíš se narodil pod hvězdou, která ho předurčila být nevinným magnetem na ženy (viz Lauřinu dceru nebo Sun Green mezi všemi těmi prchavými setkáními). Ale nevinnost je chiméra. Samozřejmě je "vinen" každým vztahem, který kdy měl, z nichž ty z určitého období jsou nyní podivně a z donucení rekapitulovány. Vina spočívá už v tom, že každý vztah lze optimálně považovat za nutně jediný a věčný, ale to by musel být jen jeden. Jakoby v odpověď na toto dilema vkládá Jarmusch do jednotlivých bývalých partnerek různá možná vyústění (či následky ukončení) jednoho a téhož vztahu tím, že je na pátrací cestě seřadil na škále od nejvstřícnějšího přijetí po nejpříkřejší odmítnutí, což je u první a poslední z nich stvrzeno i fyzicky. Stejným způsobem jsou na téže škále seřazeni i jejich příbuzní (Lolita, Ron atd.). Škála je přes svůj záporný pól protažena až k páté partnerce, kterou Don může navštívit už jen na hrobě. Všechno v tomto příběhu (odchod partnerky, zpráva o synovi, cesta, bývalé partnerky, jejich osudy, Winston a jeho rodina, mylný kandidát na syna) ovšemže slouží k sebekonfrontaci hlavní postavy. Přesto nemohu Zlomené květiny vnímat jednoduše způsobem, který asi nejexplicitněji vyádřil Matty ("smysl života" atd.). Spíše se mi jeví jako svérázný příspěvek k tématu toho donchuanství. Doporučuji tyto komentáře: Artran, Marigold, kleopatra, Cervenak, ale i gudaulin, jemuž imaginárně odpovídá DaVid´82. Osum Jarmuschových filmů, které jsem dosud viděl, se dělí na jasně pětihvězdičkové a skoro pětihvězdičkové. Ono "skoro" bohužel nelze vyjádřit jinak než čtverkou. (16.05.2015)

Osud květin ve váze u Dona doma, políbení ruky od Laury či úvodní chůze pošťáka mezi dvěma světy oddělenými živým plotem - to je převážně obrazem sdělující král nahodilosti Jarmusch. Tlumeně, lidsky a s humorem v černém saténu o nevyzpytatelnosti osudu a touze každého člověka hledat ve svém životě něco, co postrádá, přičemž mnohdy ani netuší, co to přesně je.. Melancholický nezbeda Bill Murray tou otráveností sice připomínal jistého švába z japonského hotelu, ale lze mu to mít za zlé, když je v rolích vyhořelého hmyzu tak dobrý..? (17.06.2014)

"Hledej fotky, růžovej dopisní papír, psací stroj." Pokud mi někdy Česká pošta doručí růžovej dopis o mým hypotetickým synkovi, tak neprodleně zůstanu sedět v pohodlným křesle a počkám, až se problém sám vyřeší. Jenže Don je z jinýho těsta. Hbitě vyrazil po stopách svýho kdysi vystřeleného semene, na cestu si pustil skvěle pohodovou muziku a já přitom začal podumávat o tom, že bych z toho křesla taky vstal. Ale ono je pohodlnější se na to dívat, než to prožívat. (23.04.2013)

Bill Murray podle mého moc nehraje, jen tak smutně kouká. Ze začátku filmu jsem si myslel, že mu na to neskočím, protože tohle už tu bylo (Ztraceno v překladu). Jenže v průběhu velmi prostého příběhu jsem si uvědomil, že mě zase dostal, bídák. Na konci (který mě velmi sympaticky překvapil) jsem mu i nějaké to ocenění přál. To stejné platí i o Jarmuschovi, jehož film by měl teoreticky nudit... záhada. (23.01.2006)

Geniální minimalistický Bill Murray v kombinaci s " pomalým vypravěčem " Jimem Jarmuschem, to je pro mě něco jako dát si FANTASTICKY upravený 300g steak a zapíjet to kvalitním vínem. p.s. pouze s dovětkem, že už tak silný zážitek ještě umocňuje brilantní kamera v kombinaci s výbornou hudební složkou ( jak je u Jarmusche pravidlem ). Nalaďte se na pomalé tempo vyprávění a nechejte se pozvat na " exkurzi " k bývalým Donovým milenkám ( mimochodem excelentně zahranými všemi představitelkami ) a pokud vydržíte do úplného konce, uvidíte, jak si s vámi ( námi ) Jim Jarmusch pohraje ( viz projíždějící auto s klukem v teplákovce- umocněno ještě faktem, že se jedná o Murrayho skutečného syna..... Synem může být kluk, kterého pozvu na sendvič, zrovna tak to může být kluk náhodně projíždějící autem kolem nebo kluk, co mě zrovna náhodně minul na rohu, nebo taky úplně někdo zcela jiný.......Broken flowers není snímkem ( pouze ) o hledání syna, je to především o hledání sebe sama...... (04.01.2007)