Dítě

Jestli něco nemusím, tak filmy o hloupých lidech. A snímek L'Enfant o lidské hlouposti je. Těšil jsem se, že snímek bude popisovat složitosti lidského života jako je založení rodiny v ne zrovna ideálních podmínkách, ale místo toho divák sleduje životní trampoty a neschopnost jednoho primitiva. Navíc film téměř postrádá jakýkoliv příběh, díky čemuž je devadesáti minutová stopáž místy téměř k nevydržení. Spousta scén se v nepatrných obměnách neustále opakuje a sledovat jednoho tupce, jak chodí od ničeho k ničemu, sem tam něco ukradne a vyšmelí se dá tak maximálně hodinu. Pro jednoho vrcholné umění, pro druhého nuda k pokálení a já zde umění a filmařskou zručnost rozhodně nevidím. Herci se snaží, ale Renier stvárňuje natolik primitivní postavu, že k němu nelze přivyknout a talentovaná Déborah Francois vlastně nemá co hrát, ale tu naštvanou pózu jsem jí celkem žral. Celé je to chladné a realistickým stylem natočené, ale pro mě nepříliš uvěřitelné, kde slabý (uměle hrocený) příběh zabíjí vše ostatní. (03.10.2013)

Dítě vyhrálo v Cannes, a tak jsem od něj (a asi nejen já) čekal docela dost... což se bohužel nesplnilo. Příběh je docela zajímavý, ale stejně tak to mohla být zajámavá TV reportáž nebo novinový článek. IMHO tvůrci ve snaze natočit realistický film "pozapomněli" na možnosti, které film jako médium nabízí, formálně je poměrně chudý, bez příkras a umocňování, což sice ve výsledku vypadá, jako bych na to celé koukal ve skutečnosti z povzdálí, na druhou stranu mě to prostě nevtáhlo (narozdíl třeba od Hardcore) a většinu filmu jsem si odhmmmmmmmmmmal. (05.07.2005)

Příběh o dětech. Nejmenší se dalo určit snadno, největší jen obttížně, nejspíš to byl Bruno. Věcně odvyprávěné drama o člověku, pro něhož jsou všechno jen předměty určené k rychlému získání a rychlé výměně za peníze, které slouží k rychlému utracení. Novorozenec je tu bez delšího přemýšlení jen dalším artefaktem. A jak to obvykle bývá, situace se změní, až už pořádně teče do bot, případně až za límec. Závěrečné setkání (v ústavu podobném polepšovně) se Soňou není samozřejmé, zřejmě i jí se začalo znovu stýkat po laškování s dítětem. (23.01.2021)

Všetko sa dá ukradnúť a predať, no nie je tovar ako tovar. A nie je otec ako otec. Pri tomto filmovom "otcovi", čo žil trvalo v bezstarostnom detstve, ako jeho malí zlodejskí kumpáni, som mal pocit, že by mi vôbec nevadilo, keby ho mafia zobrala a pokrájala na kúsky. Prekvapivo debilný týpek vytvára nečakane vťahujúci príbeh, pri ktorom som po celý čas tŕpol, čo ďalšie sa stane. –––– Tu napíšte otec a podpíšte sa. (17.02.2020)

77 % - Dokumentaristicky syrové, a přitom docela poutavé. Dobře vykreslené figury, které mají hloubku, ale stejně jsem se nemohl úplně zbavit jistého pocitu odtažitosti. Prostě dokumentární nahlížení na osudy hlavních hrdinů, ale nejde jim úplně pod kůži. I když na druhou stranu, možná lepší takhle lehce nedotažené než umělé dojení emocí... (12.02.2007)