Anastázie

Dívala jsem se na to jednou v onu nekřesťanskou hodinu, kdy to běželo, protože jsem nemohla spát. Přesně po sedmi minutách jsem usoudila, že vymývat si mozek telenovelou, kde se nevzdychá "José Manueli, José Manueli," ale "Vladimíre Alexejeviči, Vladimíre Alexejeviči," skutečně postrádá jakoukoli úroveň, navíc to u obyvatelky postkomunistické země hraničí s velezradou a že spánek si tímhle dozajista nepřivolám, protože se budu převalovat a přemítat, kdo se na tohle může vydržet dívat. Tak jsem se odebrala zpět do postele s Dostojevským. Tedy s Bratry Karamazovými. S knihou. (23.07.2007)

Okamžitě bych to hodila do odpadu ale nakonec si u mě vyslouží jednu hvězdičku a to pouze za úžasné chvíle mezi Alexandrem a Natalii, kteří se snaží zadržet své city vůči sobě a také za to, že s touto láskou bojují až do posledního dílů- seriálu. Na zbytek herců a děje doporučuji se raději ani nedívat... (14.06.2012)

Na tento seriál jsem náhodně narazila na TV Doma a natolik mne zaujal, že jsem neváhala jej dodívat do konce v ruštině. Musím zkonstatovat, že slovenský dabing mu hodně ubírá. Telenovely nesleduji, nemám s čím srovnávat a proto seriál v tomto kontextu nehodnotím. Dějová linie byla slušná, dlouhou dobu nebylo vědět, kudy se to bude dále ubírat a jak to vlastně skončí. Ano má to 120 dílů, místy je to unylé, utahané a některé dialogy slaboduché. Na druhou stranu každá postava dostala dostatečné množství prostoru pro rozehrání svého charakteru a žádnou z postav není možno vnímat jen černě nebo bíle. Plus atmosféra carského Ruska 19. století, nádherné róby a účesy dam, muži chovající se jako gentlemani, zimní krajina, padající sníh, světlo svíček a historické interiéry mne nutily dívat se dál a dál. Daniil Strachov skvěle rozehrává rozporuplnou postavu Vladimíra Korfa . Zpočátku nudná a naivní Líza Dolgoruká se postupem času vyvine v nebojácnou a pokrokovou ženu. Naopak hlavní hrdinka Anna zůstává slaboduchá a bezvýrazná (až na pár výjimek) do konce seriálu. Z dalších postav bych vyzvedla Karla Modestoviče a kuchařku Varvaru, jež dovedli vždy pobavit. Naopak neskonale mě nudila dvojice Andrej Petrovič a Taťána. (12.12.2012)

Vtipné, kolik se tu sešlo arbitrů přes umění. Bylo by poučné podívat se na to, co kdy dokázali oni. Ale k seriálu: když tomu dáš nálepku telenovela a český dabing, je to v našich snobských vodách odpad. Jenže toto je regulerní historický seriál - romance, jaké my točit neumíme. A v tomhle se sešly desítky skutečně dobrých herců, bez ohledu na to, že se jmenují Ivan nebo Nataša. Pro spoustu z nich to byl odrazový můstek k opravdu skvělé kariéře. Je to poctivě natočený seriál s velmi dobrými hereckými výkony Isajeva, Krasilova, Makarského, Klimové či Strachova, v té době ještě ne příliš známých. Ale přiznávám, že líbit se mi začal ve chvíli, kdy jsem se rozhodla pustit si ho v originále. Ty opravdové emoce se totiž, bohužel, ztratily v překladu. (01.04.2023)

Tento ruský historický romantický seriál jsem až doposud neznal, nicméně na Aquillesovo doporučení jsem ho přece jen vyzkoušel a nenechal se odradit zdejším nespravedlivě nízkým hodnocením. Je to docela zajímavý seriál, i když bych k němu měl mnohé výhrady. První dva, tři díly mi sice připadaly strašně statické a studiové, že jsem chtěl sledování předčasně ukončit, ale dal jsem tomu ještě šanci a dobře jsem udělal. Jak díly postupovaly, časem se děj stále více vylepšoval, hlavně od okamžiku, kdy Vladimir, Anna a Michail začali společně vyšetřovat vraždu Vladimirova otce. Co se mi na seriálu hodně líbilo až dojalo bylo kavalírství a nezlomné přátelství mezi Vladimirem a Michailem. I když mezi nimi došlo dokonce na souboj o Annu, ani jeden nedokázal vystřelit na toho druhého a nakonec se jen poprali ve sněhu. Dějová linka v paláci mezi díly 30 - 70, tj. po odjezdu Olgy Kalinowské a carevičově sbližování s německou princeznou Marií i Natašou Repninovou mě vůbec nebavila a většinu toho jsem přetáčel. Připadalo mi, že se děj v tomto směru vůbec nikam neposouvá, jen se tam nesmyslně tlachá o ničem. Zato veškeré dějové linky na venkově mě velice zaujaly, ať už milostný trojúhelník Vladimir-Anna-Michail, tak vyšetřování vraždy Vladimirova otce, Lízino pátrání po svém otci i to, jak se snažila zbavit manželství s intrikánským dědkem Zabalujevem. A i humor by se tu našel, zejm. na panství Korfa. Pokaždé, když se Karl Modestovič spřáhl s Polinou, jeden druhého vždy nějak zradil a pak se navzájem mstili (nezapomenutelná scéna, kdy Polina v třeskutém mrazu nechá Modestoviče nahého v konírně).:) Dějové linky s cikány v jejich táboře (ať už skrývání Anny, tak později i Olgy) navozovaly poetickou atmosféru. Také se mi líbilo, že po letech nenávisti se Vladimir usmířil se svoji tetou Syčichou, která odhalila celou pravdu o Anastázii v ten pravý čas. Mrzí mě, že po všech svých zločinech nebyla Maria Alexejevna nijak potrestána, i když je pravda, že vědomí, že svoji nenávistí ke Korfovým způsobila smrt vlastního syna je pro ni nejspíš největším trestem. Škoda že Nikita nenašel své štěstí, po všech těch rodinných skandálech Dolgorukých i vraždách Marii Alexejevny by i jeho láska se Soňou mohla projít bez povšimnutí, jenže na to byla Soňa příliš zbabělá. Někdy mě iritovala Annina naivita, zejm. během jejich pobytů v Petrohradu a Sonina schopnost mařit odhalení pravdy. Svým sobeckým a nadřazeným chováním se mi těsně po zinscenované smrti zprotivila i Olga, i když dříve jsem ji fandil, aby ji Benckendorf nezajal. V každém případě jde o zajímavý a koukatelný počin a možná se k tomuto seriálu v budoucnu ještě vrátím. Uděluji vyšší průměr 3 * a 65%. (18.12.2022)