Nekonečná - nevystupovat

Je potecha sledovať ústrednú dvojicu Lasica - Satinský. Sú to práve oni, vďaka ktorým sa oplatí vidieť tento film. Je vidno, že sa podielali na dialógoch, ktoré sú miestami absurdné, ako sme na to zvyknutý z relácie Ktosi je za dverami alebo z iných scénok. Našťastie im je venovaný dostatočný priestor (i keby mohol byť aj väčší), pretože bez nich by išlo len o tuctový mládežnícky filmík. Áno, áno, konečne sú to Slováci vďaka ktorým je tento český film taký zaujímavý. (29.08.2015)

Patrně bych o tenhle snímek ani nezavadila, kdybych nevěděla, že tady hraje Lasica se Satinským. Oba dva se perfektně doplňují. Satinský je bez svého pověstného kníru téměř k nepoznání. Vždycky jsem z tohoto filmu měla velmi rozporuplné pocity, kterých se bohužel nedokážu zbavit ani dnes. Nebyl ten Pavel Zedníček přemluvený někým jiným? Možná se mi to asi jenom zdálo. (06.09.2012)

Film, ktorý je pre mä jednoznačne veľke "guilty pleasure." Zabavil som sa, užil som si film, rád si ho pozriem keď je v televízií, ale je tu veľmi vidno jeho nedostatky. V prvom rade si povedzme, že decká na tábore sú proste len decká na tábore, máme tu tvrdého vedúceho (videli sme spracované lepšie) a milú vedúcu (tiež sme videli) a chlapca, ktorý sa nechce podriadiť nikomu a ničomu. Je to určené skôr pre decká, sú tu príjemné a aj celkom zapamätateľné skladby... no dôvod, pre ktorý sa na tento film rád pozerám sú Lasica a Satinský, odkiaľ prichádzal všetok humor. Napríklad Lasica urobí z ich dovolenkovej chaty súkromný pozemok, aby im tam decká nechodili a dievčatko začne plakať. Lasica: "Ona plače, čo mám robiť?" Satinský odpovie: "Daj tam ceduľu plakať zakázané." Je to detské, ale nenásilné a príjemne vtipné. Bez nich by ten film bol o poznanie horší. Lebo inak by sme sa dívali len na obyčajný detský tábor. (14.07.2014)

Film věnovaný mezinárodnímu roku dítěte? A proč ne? V tomto směru krásná doba. Být to dnes, ani pes neštěkne. Snímek je v prázdninové atmosféře pionýrského tábora, který však kupodivu není ve stanech. Že jde právě o pionýry tu však nějak vehementně naznačované není. Děj především táhne humoristická dvojice Lasica - Satinský, kteří tu prezentují své humoristické umění, které více znají hlavně slovenští diváci. Hrají dvojici mužů toužící být na samotě a v klidu. Tuto ideu jim však děti naruší. Příběh jednoduchý, odpočinkový, úsměvný a s písničkami, který ani dnes nic neztratil na své zábavnosti. Rodinný film neztrácející svůj humor a důvtip. (11.11.2020)

40% - Milan Lasica a Július Satinský byli dokonalí, ale se svou filozofující nadsázkou se hodili víc do Srdečných pozdravů ze Zeměkoule než do tohoto dětského filmu. Pokud si je odmyslíme, zůstane nám tuctový "pionýrský" příběh, jaké se v té době točily, o potřebě spolupráce a soudružské disciplíny, který je i přes účast obou zmíněných pánů mnohem méně nápaditý a zábavný než "moralita" o pionýrech, kteří si opraví hrad (a pánům Svěrákovi a Lipskému za to budiž nehynoucí sláva). (26.05.2019)