Faktótum

Bukowskiho jsem se svého času načetl přehršel, a dá se říct, že si na něj potrpím. A můžu říct, že jsem byl Faktótem příjemně překvapen. Zde se opravdu nelze nevyhnout srovnávání se starší bukovinou Barfly. A řekl bych, že Faktótum je díky volnějšímu pojetí trošinku zdařilejší a chytlavější. Barfly působil moc doslovně knižně, ač se jednalo o původní scénář. Na Mickey Rourkeovi bylo patrné, že si zřejmě Bukowskiho nastudoval z filmových záběrů a pak se předlohy křečovitě držel. Výsledek byl sice výborný, ale Matt Dillon dopadl krapet lépe. Asi se nedrží předohy tak zarputile jako Rourke, což v důsledku působí autentičtěji. Prostě se tolik nesnaží. Vnější podoba více sedla Rourkovi, ale v projevu je lepší Dillon. Lili Taylor je pak herecky úplně geniální, nemohli vybrat lépe. Je nápadně podobná té šlapce ze snad nejslavnější Bukowského fotogtafie. I to, že kniha Faktótum je pouze volnou předlohou filmu prospělo. Sem tam něajká glosa z knihy a sem tam něco od scénáristy z rukávu působí překvapivě kompaktně a když divák přistoupí na pravidla hry, je mile potěšen. Film mě uspokojil na tolik, že jsem ani neřešil přesun děje do přítomnosti, protože Buk je věčný a může existovat kdekoliv a kdykoliv. Dávám 5, prože jsem Bukovo fanda a pochybuji, že by šel film podle jeho předloh natočit lépe. (29.02.2008)

Bohužel značně chudé filmové zpracování mojí nejoblíbenější Bukowského knihy. Dobře zvolený představitel Henryho Chinaskiho, ale to je asi tak všechno. Nepřipomnělo mi to ani trochu Faktótum, jak ho znám. Z filmu jsem neměla vůbec žádné pocity a sama se divím, že ani ty špatné. Prostě film skončil, já se trochu zamyslela nad tím, co v něm vlastně bylo, a protože mi to nedalo, pustila jsem si ho po nějaké době znovu, abych opět zjistila, že to nemá smysl. Raději si přečtěte knihu. (23.01.2009)

Henry popije, pomiluje a ... popojede, práce ho nebere, chce mít klid, chce si snít. Přes zdání pohody je ale "duše Henryho Chinaskiho smutnější, než všechny pokácené vánoční stromky světa". Bukowského bodrou poetiku mám ráda a přesto, že spíš než poněkud elegantní Matt Dillon mé představě odpovídá uválený Mickey Rourke v Barfly (snad proto, že toho v životě víc nasosal - a ve filmu zúročil), je Faktótum z těch lepších filmů a vy si ho ohlídejte. (12.03.2006)

Bukowským jsem nedotčen a Chinaski je pro mne jen jméno kapely, ale tenhle film ze života jednoho losera mě rozhodně docela zaujal. Matt Dillon a Lili Taylor sice vypadají dost použitě, ale herci jsou to skvělí. Není to žádný popkornový film, ale vzít si na něj pár piv nebo placatku něčeho ostřejšího není špatný nápad. (12.07.2006)

Volná literární adaptace knihy (jde spíš ale o kompilaci několika děl) Charlese Bukowského nedopadla přesně úplně tak, jak jsem si představoval, neboť se z ní trochu vytratila nálada původních literárních textů a mírně se posunulo vyznění až někam směrem k žánru sociálnímu dramatu. Chvílemi jsem měl dokonce pocit, že se dívám na nějaký časosběrný dokument paní Třeštíková, Henry Chinaski mi připomínal třeba závislačku Katku tím neustálým koloběhem pokusů o nový start, nové zaměstnání, nový vztah atd. Tady se ovšem nejednalo o dokumentární pohled, ale o filmovou stylizaci, takže jsem některé scény tvůrcům úplně nevěřil (tak třeba při stylu života, jaký vede hlavní hrdina, dost těžko bude mít tvář a postavu Matta Dillona, když v původních textech se Chinaski naopak reflektuje jako vysloveně škaredý muž, který nesnáší hezouny atd.). Tvůrci také trochu nešťastně přenesli děj do současnosti, přičemž v předloze je zásadní fakt, že hlavní hrdina je majitelem modré knížky, neboť žije v době druhé světové války a práci shání proto, že je nedostatek pracovních sil. Jako nejzásadnější rozdíl ale vidím to, že se při adaptování knih(y) vytratil onen akt svobody, svobodné volby zůstat na okraji společnosti a odtud kritizovat její status quo, filmový Henry Chinaski je prezentován jen jako sociálně vyloučený jedinec, lidská troska. Z filmu byl dost cítit evropský pohled na věc (logicky daný zemí původu režiséra etc.), který ale v podstatě jde proti původnímu duchu Bukowského knih. A možná si s nimi nerozumí estetika amerického nezávislého filmu, nevím. Každopádně něco bylo špatně... (09.07.2011)